Literatura académica sobre el tema "Duchovní pojetí"

Příspěvek navazuje na diskusi mezi zastánci sekularizovaného veřejného prostoru a na kritiku tohoto konceptu. Významnými body této diskuse jsou Rawlsovo vymezení veřejného rozumu, Habermasova modifikace tohoto pojetí a Taylorova kritika Habermase. Rekonstrukce této debaty umožní uvažovat o tom, jak její protagonisté přispívají ke schopnosti imaginace takového společenského uspořádání, ve kterém jedinci s odlišným duchovním zázemím dokáží žít v neasimilované různosti a přitom ve vzájemné úctě; zdroje takové imaginace nemusejí být nutně sekulární v úzkém slova smyslu. Cílem je vytvoření takové sekularity, která nebude zbraní jedněch proti druhým, nýbrž přijatelným soužitím pro zastánce co nejširšího spektra postojů.

Studie si klade za cíl vyložit Burtonovu koncepci sebevraždy. Aby bylo možné jeho pojetí sebevraždy porozumět, je třeba nejprve popsat, jakým způsobem rozuměl její hlavní příčině, tedy melancholii. Z toho důvodu se první část studie věnuje rozboru konceptu melancholie obsaženém v díle Anatomie melancholie. Závěry tohoto rozboru jsou následně v druhé části využity k vysvětlení Burtonova pojetí sebevraždy a jím navržené léčby či prevence. V obou krocích je hlavní pozornost obrácena na Anatomii melancholie, pomocí které je přiblížena jednak Burtonova myslitelská pozice, ale zároveň i autorský záměr a celoživotní zájem o otázku melancholie. Studie je tak příspěvkem k bádání, které Burtonovo myšlení a dílo pojímá v historicko-kulturně-myšlenkovém kontextu raně novověkého světa, a dále ke zkoumání působnosti díla a autorské strategie zaměřené na čtenáře. Závěry studie odhalují komplexnost a sofistikovanost Burtonovy koncepce sebevraždy a ukazují, že se značně odlišuje od představ tehdejších soudců, koronerů, duchovních a lékařů, kteří měli s otázkou sebevraždy co do činění. Klíčová slova: Robert Burton, melancholie, sebevražda, hřích, léčba, kulturní a intelektuální dějiny.

Text v diskursu filosofie výchovy hledá možná propojení informálního vzdělávání v rámci putovního kurzu Prázdninové školy Lipnice Život je gotickej pes a potenciálního rozvoje spirituálního rozměru lidského způsobu bytí. První část výkladu pojednává o oboru zážitková pedagogika a expedičním kurzu jako příkladu zvoleného diskursu. Druhá část se zaměřuje na spirituální rozměr lidského prožívání a jeho odlišení od témat náboženských. Třetí část konkretizuje spirituální prožitky v rámci popisovaného kurzu a předkládá nový model spirituálního (nenáboženského) putování. Struktura projektů realizovaných metodami zážitkové pedagogiky nabízí potenciál pro uchopení možností, jež s sebou nese nenábožensky pojatá spiritualita. Mezi fenomény strukturující tento rozměr prožívání patří duch, cesta, transcendence, transformace a smysl. Příspěvek tak upozorňuje, že zážitková pedagogika má ve své hloubce velmi blízko ke spiritualitě v její nenáboženské dimenzi a tím i k akcentaci autentického modu existence.

The present work is focused on interpretation of the novel Daimón, written by Argentinian writer Abel Posse. It indicates the context of the "Latin America's new historical novel", comments the historical background of the story, touches the concept of time in the novel. Then the work analyses in detail the composition of the novel which is structured as a Tarot cards reading, explains the importance of the Tarot not only for interpretation of the Daimón novel, but also for understanding the World in general. Key words: Tarot, Lope de Aguirre, Abel Posse, new historical Latin America's new historical novel, dialogism, parody, heteroglossia, spiritual path, Toltec, Toltec shamanism, Carlos Castaneda, concept of cyclical time, contradictions, realization.