Academic literature on the topic 'Úspěch ve vzdělávání'

Při aktuálním zkoumání dětí a dětství lze identifikovat dvě zásadní „paradigmata“ uplatňující se jednak na akademické a taktéž na školskopolitické úrovni. Jednu tvoří diskurz nové sociologie dětství vyvíjející se od 90. let 20. století, druhou tvoří neoliberální diskurz o vzdělávání prosazující se zejména ve vědách o výchově a ve školské politice v posledních deseti letech (v kontextu střední Evropy). Obě pracují s emancipační logikou aktivního, autonomního a svých práv si vědomého dítěte aktivně se angažujícího v sociálním životě. Nová sociologie dětství soustřeďuje tuto argumentaci na zrovnoprávnění dětské perspektivy ve výzkumu a v sociálním životě (i ve vztahu k dospělým), vycházeje přitom hlavně ze sociálněkonstruktivistických teorií, neoliberální diskurz emancipuje děti ve vztahu k autonomnímu budování jejich „lidského kapitálu“ a jejich aktivní nasměrovanosti na životní úspěch – odvolávajíc se taktéž na výzkumy sociálního konstruktivismu. V sociologii se uvedené diskurzy prolínají a otevírají zásadní otázky o povaze dětského bytí a dětství v současnosti a zejména otázku o skutečné autonomii dětí a povaze jejich emancipace. Výsledkem analýzy je pochybnost o faktickém zrovnoprávnění a hypotéza o mizení dětství překrývajícím se s paralelním mizením dospělosti v ideologii celoživotního vzdělávání.

Empirický výzkum vzdělávání jakožto relativně mladá oblast výzkumu se značně rozvinul. Důvěryhodnost jeho poznatků je založena na důsledném využívání náročných výzkumných metod. Jeho zjištění jsou sledována a diskutována i mimo úzkou vědeckou komunitu a zohledňována při rozhodování ve vzdělávací politice i v každodenní praxi. Empirický výzkum vzdělávání musí samozřejmě i nadále sledovat tuto cestu a musí zůstat věrný nárokům na kritické ověřování teorie v realitě. Čas od času je však třeba položit si otázku, zda výzkumný program ještě odpovídá současným potřebám a jak by měl empirický výzkum vzdělávání vypadat v budoucnosti. O to jde v tomto textu, který lze číst mj. jako přímluvu za širší využívání rozmanitých výzkumných metod, včetně smíšených. Po krátkém ohlédnutí se za úspěchy empirického výzkumu vzdělávání, za jeho financováním a za očekáváními, která jsou s ním spojena, budeme sledovat otázku, pomocí jakých výzkumných přístupů a metod lze získat vědění popisné, vědění vysvětlující a vědění pro změnu. Zvláštní pozornost bude věnována významu vědění o cílech.

Vážení čtenáři, milé kolegyně a milí kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě si prohlížíte třetí číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání, které formálně patří ještě do roku 2020. Na tento rok budeme určitě ještě dlouho vzpomínat – a s poukazem na celosvětové události pravděpodobně ne úplně v dobrém. Doufejme, že rok 2021 bude alespoň o něco lepší a neponese v podobném – koronavirovém – duchu. Určitě vás zajímá, co zajímavého se v tomto čísle dočtete. Toto polytematické číslo vám nabízí tři studie, jednu recenzi a jednu zprávu. Kolegyně Lenka Emrová z Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického v Praze se ve svém příspěvku zaměřuje na oblast zdravotnictví a zabývá se vnímáním sociálních kompetencí lékaře. Akcentuje zde potřebu sociálněpsychologické průpravy lékařů jak v pregraduální přípravě, tak i v postgraduální fázi, při výkonu povolání. Konkrétně se zaměřila na obor gynekologie. Při svém výzkumu realizovala ohniskové skupiny s lékaři a rozhovory s pacientkami. K jakým výsledkům došla, tedy jaké kompetence preferuje pro svoji vzájemnou interakci jedna či druhá skupina, se dočtete v její zajímavé studii. Přátelé z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantina Filozofa v Nitre Ctibor Határ a Petra Jedličková se rozhodli ve své studii věnovat problematice aktivního stárnutí a aktivního stáří. Porovnávají a analyzují vzdělávací a sociální politiky tří států – konkrétně Slovenska, Německa a Španělska. Při své práci využívali zejména metod srovnávací andragogiky. Pomocí obsahové analýzy národních dokumentů tak dokázali identifikovat určité společné i rozdílné znaky. Aktuálnost tématu této studie rozhodně vzbuzuje touhu po jejím přečtení. Jedním z velmi zajímavých témat současnosti je také mezigenerační vzdělávání, kterému se věnujeme i u nás na Mendelově univerzitě v Brně. Kolegyně Barbora Tallová z Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje ve svém článku téma mezigeneračních vztahů na příkladu dětí předškolního věku a seniorů. Pokládá si otázku, jaké jsou možnosti podpory těchto vztahů mezi uvedenými skupinami a do jaké míry se na jejich rozvoji podílejí různé mezigenerační projekty či rodinné prostředí. Petr Novotný s Miroslavou Dvořákovou z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nám zaslali k otištění zajímavou recenzní stať k publikaci Michala Černého, který nedávno vydal monografii pod názvem Digitální kompetence v transdisciplinárním nahlédnutí: mezi filosofií, sociologií, pedagogikou a informační vědou. Jejich podnětnou reflexi této knihy je určitě možné doporučit. I v letošním roce, konkrétně 9. září 2020, proběhla v brněnském hotelu Avanti pod záštitou rektorky Mendelovy univerzity v Brně, hejtmana Jihomoravského kraje a dalších významných osobností mezinárodní vědecká konference ICOLLE 2020, které se zúčastnili zástupci z několika evropských zemí. Podrobnou zprávu shrnující veškeré podstatné informace o této události připravila vedoucí marketingového oddělení vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Martina Urbánková. Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám nejen příjemné chvíle ve společnosti našeho odborného časopisu, ale hlavně hodně sil, pedagogického optimismu, tvůrčích úspěchů, štěstí a ze všeho nejvíce zdraví v novém roce 2021. Petr Adamec předseda redakční rady

Současnou podobu metody lze jen obtížně hodnotit. Důvodem je skutečnost, že chybí informace pro posouzení naprosté většiny klíčových charakteristik psychodiagnostické metody. Nedozvíme se nic o validitě, o stabilitě měření v čase, o standardizačním vzorku. Uvedené míry reliability ve smyslu vnitřní konzistence pak nedosahují dostatečně uspokojivých hodnot pro individuální diagnostické účely. Metoda tedy nemůže být použita jako standardizovaný psychodiagnotický nástroj. V současném stavu je jediné myslitelné využití to pro výzkumné účely. A přestože je teoretickému zázemí AIST-R věnována značná pozornost (tvoří přibližně dvě třetiny celkového rozsahu manuálu, který má celkem 30 stran), i zde lze identifikovat určité nedostatky či bílá místa. Manuál kromě relativně obsáhlého vstupu do teoretického zázemí AIST-R představuje rovněž interpretační model NemaCode, který má procesu interpretace dodávat novou dynamiku a větší srozumitelnost či vzbudit zájem klienta o proces karierního vývoje (Mezera et al., 2005). Bohužel není řečeno, nakolik se tento systém promítá do systému interpretace v rámci AIST-R, resp. zda neslouží spíše pro zpestření či doplnění informací. Zároveň je nutné dodat, že Hollandova teorie není jednohlasně přijímána, což metoda nereflektuje. Někteří výzkumníci (Spokane, Meir, & Catalano, 2000) např. poukazují na skutečnost, že kongruence mezi pracovním prostředím a osobností sice souvisí s uspokojením z práce a s úspěchem, nicméně síla tohoto vztahu je slabá. A zároveň na základě existujícího výzkumu není možná kauzální interpretace tohoto vztahu, tedy že kongruence vede k pracovní spokojenosti a k úspěchu (Young, Tokar, & Subich, 1998). V neposlední řadě sám Holland přiznává, že jeho teorie ve své orientaci na jednotlivce pomíjí strukturní prvky typu vzdělávací instituce či pracovní trh (Holland, 1997). Navzdory jejich neoddiskutovatelnému vlivu na učiněné karierní volby. Stačí zde poukázat např. na vzdělanostní či profesní reprodukci společnosti (Katrňák, 2004). Absence kritiky je ale překvapivá i proto, že je v manuálu zmíněn jeden z představitelů postmoderních přístupů v karierním poradenství Vance Peavy, sám velmi kritický k expertním přístupům v karierním poradenství (Peavy, 2013). Tedy k přístupům, k nimž je s většími či s menšími výhradami právě Hollandovu teorii zařadit.

Studie se zabývá subjektivním vnímáním proměny ředitelské role po roce 2000 a reflektuje zároveň obtížné prvky výkonu této profese v současné době. V te-oretické části vymezuje zásadní mezníky, které nově definovaly autonomní pozici českých škol a s tím i autonomní roli jejich ředitelů. Popisuje strategické dokumenty, které cílily na standardizaci vstupního a průběžného vzdělávání a podpory ředite-lů škol, což nikdy nebylo systémově uskutečněno. Výsledky kvalitativního výzkumu založeného na datech získaných z ohniskové skupiny představují subjektivní názory zkušených ředitelů pražských základních a středních škol na vývoj jejich role, popisu-jí problémy, které ředitelé vnímají, a trendy, které dále určují jejich práci. Ředitel školy je základním faktorem úspěchu každé školy a jeho postavení je vzhledem k neobvykle vysoké míře kurikulární i zdrojové autonomie české školy specifické. Ukazuje se, že postupným vývojem a přidáváním dalších povinností a zároveň neexistující systémo-vou podporou ředitele byla vytvořena náročná situace, ve které současní ředitelé škol vnímají řadu problémů, jako je například nedostatek času na řízení pedagogického procesu, nedostatek pracovníků, nadbytek zbytečných byrokratických činností a ne-důvěra v systém jako takový.

Abstrakt: Přehledová studie mapuje vybrané výzkumy predikční validity zkoušek zakončujících středoškolské vzdělávání a přijímacích testů na vysoké školy. Predikční validita je důležitou vlastností testu a vyjadřuje jeho schopnost předpovídat budoucí úspěch. Mezi nejužívanější prediktory patří právě výsledky v přijímacích testech a hodnocení ze středních škol, přičemž porovnávání jejich vlivu je jedním z často diskutovaných témat. Ač existuje několik kritérií akademického úspěchu, nejčastěji je využíván studijní průměr během prvního ročníku studia, postup do druhého ročníku nebo úspěšné dokončení studia. Analyzované studie jsou rozděleny do kapitol podle jejich hlavního cíle, od studií zaměřujících se na středoškolské zkoušky ke studiím zjišťujícím predikční validitu přijímacích zkoušek. Dalším kritériem řazení je země původu dat. Samostatná část je věnována výzkumům v České republice. Ze studií jednoznačně vyplývá, že využití přijímacích testů i prospěchu ze střední školy je v rámci přijímacích řízení na vysoké školy opodstatněné. Oba tyto parametry dokáží předpovědět, zda student bude ve studiu úspěšný i zda studium zdárně dokončí, přičemž nejlepších výsledků bývá dosaženo při zohlednění obou těchto parametrů současně.Klíčová slova: predikční validita, průměr známek, středoškolský prospěch, přijímací testy, prediktor, akademický úspěch, prospěch na VŠ.

Výukový scaffolding jako forma dynamické, situačně podmíněné intervence učitele do procesu žákova učení vytváří zajímavý terén pro zkoumání specifických, individuálně podmíněných forem podpory, které je možné při interakci učitele a žáka ve výuce zachytit. Svým obsahem a významem široká konceptualizace scaffoldingu jako strategie reprezentující všechny možné formy a zdroje facilitace žákova učení však vede k jeho zpochybňování. Dochází k zastírání specifických znaků, jež by naplnily jeho původní význam a úlohu, kterou sehrává v procesu učení, konkrétně v zóně nejbližšího vývoje. Naší snahou je lépe porozumět významově širšímu kontextuálnímu rámci scaffoldingu, kterým je právě obecněji definovaná podpora učení, a to prostřednictvím zachycení v praxi využívaných strategií a postupů, které jako podpůrné identifikují žáci, učitelé a nezávislí pozorovatelé. Výsledky empirického šetření prezentované v tomto příspěvku jsou zaměřeny na specifickou výzkumnou otázku vztahující se k optice, kterou nahlíží na podporu učení samotní žáci primárního vzdělávání. Našim záměrem bylo zjistit, jak žáci mladšího školního věku subjektivně reflektují a popisují význam a zdroje podpory, které využívají v procesu učení. Metodologicky jsme vycházeli z fenomenologického přístupu. Ke sběru dat jsme využili hloubkové polostrukturované rozhovory se 104 žáky mladšího školního věku v rozmezí 6–11 let. K analýze dat jsme využili kvalitativní techniku strukturace s tvorbou induktivních kategorií. Obsahová analýza dat umožnila generovat čtyři klíčové kategorie zdrojů podpory učení. První, kódovaná jako „Absence strachu“, ukázala význam emoční podpory v podobě potřeby povzbuzení, pochvaly a šancí na úspěch a současně hrozby strachu z neúspěchu, chyby či známky. Druhá kategorie „Znovu a znovu“ nahlédla specifický, sociohistorický rys českého školního vzdělávání v podobě rutinního opakování a procvičování osvojovaného učiva. Význam sociálního kontextu partnerského učení byl v našich datech kódován výrokem „Zeptám se Denise“. Žáky pojmenovaný význam názornosti u didaktických pomůcek v podobě nákresů, obrázků, map nebo příběhů tvoří jádro poslední, čtvrté kategorie s názvem „Vizualizace“. Klíčová slova: scaffolding, podpora učení, zóna nejbližšího vývoje, emocionální scaffolding, vizuální scaffolding

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky, na přelomu roku znovu silně vnímáme, jak se všechno zrychluje. Pouze Envigogika v roce 2020 zpomalila. Na rozdíl od předchozích let jsme připravili pouze jedno číslo. Utěšujeme se, že tato pomalost je přednost, pokud je spojena s pečlivostí, a právě tou chceme přispívat do všeobecně se stupňujícího publikačního ruchu. Naším dlouhodobým cílem je udržet slow-publishing, takové trochu rukodělné nakládání s metodickými úvahami a názory našich autorů, jež nám laskavě svěřili. Zůstáváme jejich laskavými průvodci, ve vzájemné důvěře procházíme spolu s nimi procesem publikování, nastavujeme vztahy vstřícné pozornosti s recenzenty a všemi dalšími, kdo mají k textu co říci. Jsme malým (stále se zmenšujícím) ostrůvkem v moři hodnocení, uznaných výsledků, budování sfér vlivu – drobných vítězství a ztrát na bojišti moci, která se nyní rozpíná i do okruhu našich sdílených myšlenek a složitě dojednaných východisek vědeckého poznání. Hrozí, že je ovládne. My tuhle hru ale chceme hrát podle pravidel, která si (vědecká i ta obecně lidská) pravda zaslouží. Co je totiž pomalé: růst, zrání, vývoj druhů, ... Čtení jedné knihy od začátku do konce; proces učení, pokud má vést k vnitřní proměně. Láska a vztahy, které přinášejí trvalou hodnotu (i když trvalé samy o sobě nebývají). A taky psaní – to, které si složitě utváří vztah k popisované skutečnosti. Co je naproti tomu rychlé: krize, zánik, smrt, ... Úspěch, když závisí na oblibě a přízni davu. Zázračné vyléčení beze změny zvyklostí, zbohatnutí bez práce. Náhodné štěstí, výhra v hazardu. A co tvorba? Může rychle vzniknout i to, co potom přetrvá – bez přípravy, jen na základě okamžitého vnuknutí? My zde pokládáme vznik za pouhý vnější projev dlouhodobě běžících procesů: přemýšlení, dialogu, vzájemného kritického posuzování. Do těchto procesů se spolu s Envigogikou aktivně zapojujeme, což ostatně můžete i vy. Například se tentokrát nad textem Mikuláše Huby zamyslet, jak se za posledních 30 let vyvinula ochrana přírody na Slovensku, jakou roli v tom hráli jednotliví aktéři (a co na to řekla slovenská veřejnost), a k čemu to nakonec vedlo. Uvažovat spolu s Evou Pechočiakovou Svitačovou a Tomášem Pechočiakem o tom, jak může myšlení budoucích ekonomů formovat kromě jiného koncept ekogramotnosti. O tvorbě odborných textů dostupných online, a možnostech jejich využití ve vysokoškolské výuce vypovídá široce pojatá analýza kvality otevřených vzdělávacích zdrojů (prováděná na zdrojích Univerzity Karlovy); jsou zde představeny fungující wikisystémy využívané s větším či menším zájmem například lékaři, přírodovědci, nebo filosofy a knihovníky. Základem pro využití tématu odpovědné spotřeby ve vzdělávání na nižších stupních pak může být článek Udržitelná spotřeba a životní styl jako vzdělávací téma; představuje vzdělávací cíle, které by učitelé měli sledovat, pokud chtějí (spolu se svými žáky a studenty) působit na společenské změny dosažitelné v běžném životě každého z nás. Učitelům mohou sloužit i další texty z kategorie inspiračních – Plýtvání potravinami ve školních jídelnách autora Zdeňka Talácka, a dvě (stručné a podrobnější) rešerše Moniky Janákové: Krajina k ochutnání týkající se regionální kuchyně a léčitelství, či přehled současných metod zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých v zahraničí. Představme si nyní svět, kde všichni vsadí na rychlý úspěch a vzájemně se v této víře podporují. Sdílejí snadno dosažené výsledky, poskytují si navzájem adekvátní odměny. Ochota investovat do výjimečnosti či alespoň jinakosti všeobecně klesá, vždyť naopak zájem mnohých je mírou uznaného přínosu. Kvantita nahrazuje kvalitu a v nastalém shonu, snaze naplnit očekávání, uniká cosi podstatného. Mezery, které si uvědomuje stále méně lidí, se ovšem rychle plní náhražkami. Není už jasné, co nahrazují, a vlastně o to ani nejde. Všichni jsou zahlceni (předměty, informacemi), a kdesi nad hlavami klinkají rolničky, že to je konečně svět dostatku. Otevírá bezpočet nových možností – jen ne tu jedinou. Být sami sebou a hledat si svou vlastní cestu a vyjádření. Envigogika se pokouší tuto příležitost již 15 let přinášet. I proto nevstupujeme do běžných komerčních vztahů a za svou práci nepožadujeme žádnou odměnu. Na začátku jsme nastudovali pravidla, jak správně publikovat, a přijali etické závazky. Těmi se řídíme a jinak zůstáváme nezávislí – s jediným cílem, a tím je prošlapávat cestu tomu, co je nové. A co by se jinde třeba neuplatnilo. Až do toho spolu s námi nepůjdete, až cílem nebude samo sdělení, ale jen jeho impakt, pak tady pro vás už nebudeme. Už teď jsme ale vděčni za ty společně strávené roky, i za debatu, která se na našich stránkách postupně rozvinula. Co si přát do nového roku 2021? Zpočátku budeme šetřit energii, nabírat síly; víme, že to budeme potřebovat. Možná svět bude ještě zpomalený, může se ale najednou zrychlit ještě více – tak, aby dohonil všechny ztráty. Netušíme, ve kterém z těchto dvou případů bychom se mohli ztratit, a který naopak bude příležitostí k novému rozvoji. Možná to ale necháme na vás. V tomto případě můžete klidně hlasovat perem, vlastně klávesnicí. Psát, zůstávat v kontaktu, „on board“. Za všechny vaše podněty, výzvy, i nové texty budeme rádi – a dle svých sil se jim budeme (co nejlépe, a samozřejmě i co nejrychleji) věnovat. Už teď se na ně těšíme Jana a Jirka Dlouzí Za redakci Envigogiky

the diploma thesis Dominika Kny The diploma thesis characterizes the education of pupils at a common elementary school with an emphasis on the joint education. Inclusion is in legislation and presented with regard to the historical development and approach to the education of people with disabilities. The current inclusive education is also characterized by the support measures provided, of which the teaching assistant appears to be the key support. The condition for this profession is a certain education, at the same time it carries with it certain duties and obligations. Related to this is the possibility of further development of acquired knowledge usable in the field. Personality qualification is an integral part of the entitlement to perform this job. The content of the work is presented with regard to the specifics of the included pupil, it differs according to the needs of particular individual. Qualitative research based on observations and interviews with a pre-prepared scheme of open- ended questions aims to find out the view od teaching assistents on inclusive education at a elementary school in Prague. The findings are also presented by respondents'suggestions to support successful inclusive joint education. In general, the experience of assistants confirms successful inclusive...