Um die anderen Arten von Veröffentlichungen zu diesem Thema anzuzeigen, folgen Sie diesem Link: Základní vzdělání a vzdělávání.
Zeitschriftenartikel zum Thema „Základní vzdělání a vzdělávání“
Geben Sie eine Quelle nach APA, MLA, Chicago, Harvard und anderen Zitierweisen an
Machen Sie sich mit Top-50 Zeitschriftenartikel für die Forschung zum Thema "Základní vzdělání a vzdělávání" bekannt.
Neben jedem Werk im Literaturverzeichnis ist die Option "Zur Bibliographie hinzufügen" verfügbar. Nutzen Sie sie, wird Ihre bibliographische Angabe des gewählten Werkes nach der nötigen Zitierweise (APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver usw.) automatisch gestaltet.
Sie können auch den vollen Text der wissenschaftlichen Publikation im PDF-Format herunterladen und eine Online-Annotation der Arbeit lesen, wenn die relevanten Parameter in den Metadaten verfügbar sind.
Sehen Sie die Zeitschriftenartikel für verschiedene Spezialgebieten durch und erstellen Sie Ihre Bibliographie auf korrekte Weise.
1
Sýkorová, Pavla. „Koncept Standardů společného základu ve Spojených státech amerických: výuka čtení v primárním vzdělávání“. Pedagogická orientace 26, Nr. 1 (02.04.2016): 117–34. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-1-117.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem tohoto článku, který se pohybuje na pomezí přehledové a teoretické studie, je představit čtenáři kurikulární dokument Standardy společného základu Spojených států amerických (Common core state standards). První část kapitoly přibližuje pojetí Standardů společného základu napříč celým školním vzděláváním. Další pasáže jsou věnovány analýze standardů pro vzdělávací oblast anglický jazyk se zaměřením na závěrečné výstupy jednotlivých ročníků koncipovaných pro výuku čtení, blíže prezentují standardy zacílené na čtvrtý ročník primární školy a nabízí komparativní pohled výuky čtení ve Standardech společného základu a v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Studie naznačuje rozdílnosti v závěrečných výstupech pro výuku čtení na základní škole, v nichž bylo např. zjištěno, že české kurikulum oproti americkému plně neakceptuje esteticko-výchovnou složku literatury.
2
Rusek, Martin. „Efekt zařazení chemie do kurikula středních odborných škol nechemického zaměření“. Scientia in educatione 5, Nr. 2 (22.12.2014): 13–29. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.113.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek je zaměřen na efekt, který má zařazení chemie do rámcových vzdělávacích programů pro obory vzdělání středního odborného vzdělávání. Tento efekt je zjišťován jako rozdíl mezi postoji žáků k chemii po ukončení základní školní docházky a po ukončení středoškolské výuky chemie, tedy v prvním ročníku střední odborné školy nechemického zaměření. Zjištěné výsledky jsou propojeny s výsledky dříve provedených výzkumů v této oblasti. Z koncepčního hlediska je nutné podniknout potřebné kroky směrem ke zvýšení kvality výuky chemie na těchto školách, jelikož právě na nich studuje většina žáků středních škol tvořící následně všeobecné mínění společnosti.
3
Hloušková, Lenka. „Mám základní vzdělání. Příčiny a důsledky předčasných odchodů ze studia a ze vzdělávání“. Studia paedagogica 19, Nr. 2 (2014): 11–38. http://dx.doi.org/10.5817/sp2014-2-2.
Der volle Inhalt der Quelle
4
Ďulíková, Lenka. „Geneze a současné postavení profese asistenta pedagoga v podmínkách českého školství“. Pedagogická orientace 30, Nr. 3 (30.11.2020): 375–95. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-3-375.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Text je koncipován jako teoretická studie vycházející v návaznosti na novelu vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných; v kontextu legislativních změn a nároků na povolání asistenta pedagoga. Cílem studie je nabídnout vhled do problematiky geneze a ukotvení profese asistenta pedagoga v současném českém systému vzdělávání. Text má dvě základní tematické roviny. V první jsou představeny historické a legislativní změny asistentské profese v průběhu desetiletí. Druhá část studie se věnuje souhrnu požadavků na kvalifikaci a profesní přípravu směřující k aktuální situaci ve školství. Autorka se přitom nevyhýbá hledání odpovědí na otázky, které provázejí stabilizaci této pomáhající profese v praxi. V centru pozornosti jsou například otázky, které se vztahují k náplni práce asistenta pedagoga, rozmanitosti nároků na vzdělání a postavení této pracovní pozice ve vztahu k ostatním účastníkům vzdělávacího procesu.
5
Simonová, Jaroslava. „Charakteristiky dobré základní školy z pohledu rodičů“. Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 136–59. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-136.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přes poměrně velké množství prací, které se v mezinárodním kontextu věnovaly zkoumání rodičovských preferencí, neexistuje univerzální shoda na tom, co je pro rodiče při výběru školy nejdůležitější. Obvykle si rodiče cení výsledků vzdělávání, socioekonomického složení žáků, možnosti komunikace a zapojení do života školy nebo tříd s menším počtem žáků, sdílených hodnot a stylu výuky. Cílem stati je popsat charakteristiky dobré školy z pohledu českých rodičů s využitím dat získaných v longitudinálním šetření CLoSE od reprezentativního vzorku 2008 rodičů dětí v předškolním věku, a to pomocí obsahové analýzy a deskriptivních statistik, a porovnat informace zjištěné metodou otevřeného a uzavřeného dotazování. Rodiče očekávají, že škola bude poskytovat jim a jejich dětem individualizovaný přístup orientovaný nejenom na dobré vzdělávací výsledky, ale především na co nejlepší kvalitu života, a umožní jim podílet se na utváření podoby školního vzdělávání svých dětí.
6
Souralová, Adéla. „Vzdělané dítě jako úspěšné naplnění migračního a rodičovského projektu? Vietnamské matky, jejich děti a vzdělanostní aspirace“. Sociální studia / Social Studies 11, Nr. 2 (21.04.2014): 75–97. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-75.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Děti vietnamských imigrantů bývají často považovány za premianty excelující na základních a středních školách, a to nejen v českém kontextu, ale také třeba v USA, kdy jsou již od devadesátých let považováni za „modelovou populaci“ schopnou integrace, až asimilace. Předkládaný text je příspěvkem do debaty o vzdělanostních aspirací dětí migrantů a první generaci migrantů. Tato stať vychází z kvalitativního výzkumu, v jehož rámci jsem uskutečnila celkem 50 hloubkových a polostrukturovaných rozhovorů s vietnamskými matkami (25) a jejich potomky (25). Text si klade za cíl analyzovat roli vzdělávání v naracích první generace rodičů a druhé generaci dětí. Jak se o vzdělávání mluví? Jakou roli hraje vzdělání v post-migračním životě? A jak se manifestuje v definicích rodičovství? Odpovědi na tyto otázky nám zprostředkovávají pohled na to, jak je samotnými informátory chápán migrační proces a jak je definováno rodičovství. Analýza prezentovaná v této stati sleduje, jak skrze vyprávění o vzdělávání vyprávějí rodiče i jejich děti o migraci (příchodu první generace do ČR, jakož i budoucím plánům na následnou re-emigraci/emigraci) a jak skrze tematizaci vzdělávání rodiče a jejich děti artikulují své emické definice rodičovství. Stručně řečeno, skrze pohled na artikulaci vzdělávání v rozhovorech interpretuji příběh o migraci a definice rodičovství/dětství migrantů první/druhé generace. Hlavním zjištěním, které zároveň tvoří hlavní linku, je následující rovnice: vzdělané dítě rovná se integrované dítě, integrované dítě rovná se úspěšný rodič, úspěšný rodič rovná se naplnění migračního projektu.
7
Janečková, Tereza. „Žáci-cizinci z východní Evropy (Ruska a Ukrajiny): Školní docházka a spolupráce se školou perspektivou rodičů“. Sociální pedagogika / Social Education 8, Nr. 2 (15.11.2020): 59–70. http://dx.doi.org/10.7441/soced.2020.08.02.04.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se věnuje výsledkům studie realizované jako součást dizertačního výzkumu, jejímž cílem bylo prozkoumat rodičovskou percepci základního vzdělávání žáků ruského a ukrajinského původu. Teoretický rámec se soustřeďuje na okolnost minoritního původu a sociokulturní kapitál rodiny a jejich roli v rámci školní docházky. Dlouhodobý kvalitativní výzkum byl veden následujícími výzkumnými otázkami: Jak rodiče hodnotí české základní školství a spolupráci se školou? Jak vyhodnocují svou pozici v rámci edukačního procesu a od čeho ji odvozují? Které strategie ve vztahu ke vzdělávání zvažují a volí a co je ovlivňuje? Výzkumný soubor tvořilo deset rodinných jednotek s alespoň jedním žákem základní školy hlavního vzdělávacího proudu. Tvorba dat probíhala formou polostrukturovaných rozhovorů s rodiči, případně doplněných o pozorování rodinné interakce a neformální rozhovory s dětmi. Navzdory limitům v podobě velikosti výzkumného souboru, který neumožňuje představit zobecňující závěry, zjištění poukazují na ambivalentní charakter kulturní odlišnosti, která funguje jako potenciální zdroj praktických, sociálních a psychologických bariér. Ty pak spolu s dalšími sociokulturně založenými rozpory představují významný aspekt reflexe a případné transformace očekávání, aspirací a cílů, které rodiče na vzdělávání zaměřují.
8
Pražáková, Martina, und Lenka Pavlasová. „Neformální vzdělávání dětí a mládeže v České republice zaměřené na geovědní obsah“. Pedagogická orientace 27, Nr. 4 (28.02.2018): 599–619. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-4-599.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem tohoto příspěvku je revidovat domácí českou a mezinárodní anglicky psanou literární tvorbu na téma neformální geovědní vzdělávání, která byla publikovaná v posledních dvaceti letech, s ohledem na situaci ve vzdělávání v České republice. Zjištění z literatury se soustředí na vzdělávání dětí a mládeže (věková skupina žáků od šesti do devatenácti let). Informace o neformálním vzdělávání se specifickým geovědním obsahem jsou dány do souvislostí s literaturou v přírodovědném vzdělávání. Přehledová studie pojednává o soudobé české vzdělávací realitě, zahrnuje vztah k formálnímu vzdělávacímu systému. Studie obsahuje literární prameny o neformálním, podobně tomu mimoškolním, volnočasovém a zájmovém vzdělávání. Jsou popsány dřívější poznatky a budoucí vize v oblasti geovědního vzdělávacího výzkumu. V literatuře byly nalezeny terminologické limity v uvedené oblasti. Studie nastiňuje dva vědecké přístupy, které se tématem zabývají. Je prezentována možná klasifikace geovědních neformálních aktivit, založená na poznatcích z literatury. Nakonec studie ukazuje přehled vybraných geovědních aktivit, které se konají pro děti a mládež v zázemí univerzitních kampusů v České republice. Tyto aktivity jsou uvedeny do praxe s cílem motivovat a stimulovat zájem dětí o geovědy, s cílem předat jim základní vědecké znalosti, zlepšit jejich dovednosti a schopnosti.
9
Smetáčková, I. „Společné, či oddělené vzdělávání dívek a chlapců?“ Pedagogická orientace 23, Nr. 5 (12.12.2013): 717–33. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-5-717.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek porovnává dva základní vyučovací modely z hlediska zastoupení dívek a chlapců – koedukovanou a oddělenou výuku. S využitím zahraničních studií diskutuje pozitivní a negativní stránky obou modelů. Z hlediska genderové rovnosti ve vzdělávání se nereflektovaná koedukace jeví problematická, protože v jejím rámci může snadno docházet k prohlubování genderových stereotypů. Eventuální úvahy o zavedení oddělené výuky dívek a chlapců (po vzoru zahraničních experimentů) by měly zohledňovat žákovský pohled. Článek proto přináší výsledky dotazníkového šetření s účastí 556 žáků/yň 2. stupně základních škol, které mapovalo jejich postoje a zkušenosti s pobytem ve smíšených a oddělených skupinách. Šetření ukázalo, že děti preferují smíšené třídy, avšak zároveň mají zkušenosti se vzájemným genderově motivovaným obtěžováním a genderově stereotypním zacházením ze strany vyučujících.
10
Hejnová, Eva, und Dalibor Hejna. „Rozvoj vědeckého myšlení žáků prostřednictvím přírodovědného vzdělávání“. Scientia in educatione 7, Nr. 2 (31.12.2016): 2–17. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.341.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledová studie prezentuje strukturu dovedností, které pomáhají rozvíjet vědecké myšlení žáků. V první části studie jsou uvedena východiska, která ukazují, že obecný rozumový vývoj dítěte může být zlepšen určitým přístupem k výuce základů přírodních věd, jenž spočívá v důrazu na rozvoj metakognitivních kompetencí. V druhé části studie je prezentováno třináct dovedností (ve smyslu způsobilostí k vědecké práci), které podporují rozvoj vědeckého myšlení žáků. Ty jsou rozděleny na základní dovednosti (basic science proces skills ) a vyšší (integrované) dovednosti (integrated science process skills ). Ke každé dovednosti jsou uvedeny příklady učebních činností, které jsou využitelné v běžné školní výuce. Předložená struktura dovedností a příklady aktivit mohou být východiskem pro vytváření dalších činností, které budou žákům pomáhat v rozvoji jejich vědeckého myšlení.
11
Staudková, Hana. „Uplatnění fenomenografického přístupu na příkladu výzkumu využívání digitálních technologií ve vzdělávání“. Pedagogická orientace 26, Nr. 3 (15.10.2016): 442–56. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-3-442.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se věnuje možnostem využití fenomenografie v pedagogickém výzkumu na příkladu výzkumu digitálních technologií ve vzdělávání. Tato výzkumná orientace je v českém prostředí téměř neznámá a hlavním cílem příspěvku je otevřít diskusi o možnostech jejího využití. V první části je podán základní přehled o principech fenomenografie. Dále se článek zaměřuje na otázku vztahu fenomenografie a fenomenologie a představuje je jako samostatné přístupy, z nichž každý má odlišné zaměření, cíle a výsledky. Konkrétní fenomenograficko-metodologické postupy jsou konfrontovány s designem zakotvené teorie; příspěvek popisuje jejich základní odlišnosti i společné prvky. Možnosti využití tohoto přístupu jsou doloženy na konkrétních příkladech výzkumů týkajících se digitálních technologií ve vzdělávání a závěrem jsou diskutovány jeho přednosti i slabiny. Ukazuje se, že tato výzkumná koncepce v sobě nese velký a dosud nevyužitý potenciál pro český pedagogický výzkum, především pro výzkum ve vysokoškolském prostředí, kterému je „šita na míru“.
12
Pavlátová, Věra, und Roman Kroufek. „Pohled učitelů na obtížnost vybraných environmentálních pojmů v učebnicích pro základní školy“. Scientia in educatione 9, Nr. 2 (31.12.2018): 57–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1012.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se zaměřuje na identifikaci environmentálních fenoménů (pojmů), které mohou představovat problém při začleňování do vědomostních struktur žáků základní školy. Na základě přítomnosti těchto fenoménů v kurikulárních dokumentech, zejména v učebnicích, většiny ročníků základní školy jich bylo vybráno dle předem stanovených kritérií rovných dvacet. Fenomény spadají do oblasti EV vzdělávání; objevují se v kurikulu 1. i 2. stupně ZŠ; byly konzultovány s metodiky a pedagogy; patří buď mezi klíčové fenomény EV vzdělávání, nebo u nich lze předvídat potíže v pochopení; lze mezi nimi najít souvislosti. Prezentujeme pohled začínajících i zkušených učitelů (N = 60) obou stupňů ZŠ na tyto fenomény, a to z hlediska jejich obtížnosti pro žáky a z hlediska vzniku případných miskoncepcí. Respondenti se ke každému fenoménu vyjadřovali na pětistupňové Likertově škále a také případně slovně. Pro srovnání učitelů prvního a druhého stupně byl u každého sečten počet bodů udělených jednotlivým fenoménům, výsledný součet charakterizoval konstrukt „vnímání obtížnosti fenoménů tím kterým učitelem. Reliabilita výzkumného nástroje byla dostačující (α = 0,89). Byl prokázán slabý vliv délky praxe učitelů na sledovaný konstrukt (r = 0,32, p < 0,001). Rozdíl ve vnímání sledovaných fenoménů mezi učiteli prvního a druhého stupně se prokázat nepodařilo (p = 0,19). Výsledná analýza pak rozděluje fenomény na snadno pochopitelné, průměrně pochopitelné, a obtížně pochopitelné a srovnává výsledky s jinými výzkumy. Jsou diskutovány možné důvody pro výběr těchto fenoménů pedagogy a naznačeny další směry výzkumu řešené problematiky.
13
Slowík, Josef. „Co je rozmanité a co je společné v inkluzivní škole z hlediska Ukazatele inkluze“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 213–34. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-213.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie analyzuje na základě parametrů tzv. Ukazatele inkluze základní charakteristiky inkluzivního vzdělávání související s přístupem k odlišnosti (resp. rozmanitosti). V první části je představeno paradigma inkluzivní edukace a to, jak se inkluze vztahuje k tématu „společného“ a „rozdílného“. Typická proinkluzivní otevřenost ke vstřícnému akceptování různosti a jinakosti je postavena do souvislostí se spojujícími a stmelujícími prvky, které symbolizují společné hodnoty, z nichž edukační proces v inkluzivní škole vychází. Další část je pak věnována tematické analýze Ukazatele inkluze (ve verzi jeho českého překladu; viz Booth & Ainscow, 2007) jako základního materiálu, který nejčastěji slouží pro vymezování norem školní inkluzivní edukace a jejich evaluaci. Na základě analýzy parametrů všech inkluzivních oblastí a jejich evaluačních měřítek byla identifikována čtyři zásadní témata odrážející přístup inkluzivní školy k odlišnostem: akceptace (ve smyslu vzájemného přijetí, tolerance apod.), dostupnost (jako bezbariérovost prostor, ale také psychosociální bezbariérovost v rámci školy i vzhledem k okolí komunitě nebo dostupnost zdrojů), podpora (v samotném edukačním procesu, ale třeba i v adaptaci žáků) a antidiskriminace (nejenom formální, ale jako široce pojatá důsledná rovnocennost).
14
ČÁSTKOVÁ, Pavlína, Jiří KROPÁČ und Jitka PLISCHKE. „CONTRIBUTION OF THE INFORMAL AND NON-FORMAL EDUCATION OF BASIC SCHOOL PUPILS“. Journal of Technology and Information 8, Nr. 2 (27.10.2016): 53–66. http://dx.doi.org/10.5507/jtie.2016.010.
Der volle Inhalt der Quelle
15
Uličná, Klára. „To see or not to see: Profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka a budoucích učitelů pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk“. Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 81–103. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-81.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem empirické studie je prozkoumat profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka. Pozornost je věnována především tomu, jakých doménově obecných i doménově specifických jevů si studenti učitelství všímají, ovšem sledována je také oblast uvažování založeného na vědění, tedy jak nad identifikovanými jevy přemýšlejí. Zaměřujeme se na rozdíl povahy vybraných aspektů profesního vidění mezi budoucími učiteli anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk. V první části textu vymezíme koncept profesního vidění v kontextu přípravného vzdělávání učitelů. Další část je věnována samotnému výzkumnému šetření, a to obsahové analýze nestrukturovaných reflexí studentů pořízených na základě sledování videozáznamu stejné výuky anglického jazyka na základní škole. Výsledky studie naznačují, že mezi studenty učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy (AJ2) a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk (AJ1) je statisticky signifikantní rozdíl ve všímání si kategorie žák. Tato kategorie je následně podrobena hlubší analýze s cílem odhalit, v jakých aspektech se obě zkoumané skupiny studentů liší. Ukazuje se, že se tak děje především ve věnování pozornosti oborovým a oborovědidaktickým aspektům výuky (AJ2) a klimatu třídy (AJ1) a v uvažování nad viděným prostřednictvím hodnocení (AJ1) a interpretace (AJ2).
16
Uličná, Klára. „O stavu didaktické přípravy učitelů anglického jazyka na rozvoj interkulturní komunikační kompetence“. Pedagogická orientace 26, Nr. 1 (02.04.2016): 76–94. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-1-76.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie si klade za cíl zmapovat didaktickou přípravu budoucích učitelů anglického jazyka na výuku interkulturní komunikační kompetence (ICC). Pozornost jsme zaměřili především na analýzu forem existence kurikula, a to na analýzu kurikula projektovaného, resp. kurikula didakticky zaměřených studijních předmětů, tj. buď specificky zaměřených na didaktiku ICC, nebo částí předmětů zaměřených na didaktiku anglického jazyka, které jsou věnovány interkulturním aspektům cizojazyčné výuky. Sběr dat proběhl prostřednictvím dotazníků, které byly distribuovány na katedry na 13 fakultách připravujících učitele anglického jazyka v České republice. Výsledky výzkumu ukázaly, že je didaktická příprava na výuku ICC realizována na čtyřech fakultách, a to v devíti studijních programech. Následná kvalitativní analýza kurikula, resp. teoretických východisek, cílů, obsahů a procesů výuky, odhalila, že na fakultách, kde tuto přípravu realizují, se do ní promítají základní současné trendy. Jednak explicitní systematické zahrnutí přípravy na rozvoj ICC, tj. pojetí kompetenční, dále pak pojetí tematické, které pracuje především s vybranými oblastmi interkulturní výchovy a vzdělávání (IVV) v kontextu cizojazyčné výuky. Věříme, že získané výsledky poslouží jako možná inspirace při revizích kurikula přípravného vzdělávání učitelů anglického jazyka.
17
Kočerová, Martina. „Postpubertální společnost jako výzva pro pedagogiku“. Pedagogická orientace 27, Nr. 4 (28.02.2018): 520–39. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-4-520.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se zabývá fenoménem kidult a postpubertální společností, spojenou s jevem nazývaným infantilizace. Jde o teoretickou studii, jejímž cílem je ukázat na potenciál pedagogiky volného času v prevenci vzniku kidult. Článek dochází k závěru, že z pohledu prevence je žádoucí působit na jedince již v dětství, kdy se utváří základ osobnosti. Volný čas pak shledává jako vhodný životní prostor, v němž probíhá formování osobnosti převážně na základě vnitřní motivace, tudíž jde o formování hlubšího a trvalejšího charakteru, oproti formální edukaci (Kočerová & Bauman, 2013). Kidult, adultescent, nebo rejuvenile – fenomén spojený se vznikem postpubertální společnosti. Neochota přijmout sociální roli související s věkem je základní charakteristikou tohoto životního stylu. Rozvíjí se tak postpubertální společnost s absencí odpovědných občanů s vyzrálými postoji a ochotou nést břímě rozhodování. V důsledku je tento životní styl neslučitelný s fungující demokracií. Infantilizovaná kultura proniká také do vzdělávání, které nerozvíjí kritické myšlení a odpovědné občanství, ale podporuje individualismus pod nálepkou svobodné volby. Namísto výchovy k myšlení předává hotová fakta a podporuje masmédii uměle vytvářené pseudohodnoty (Barber, 1984, 2001, 2007). Postpubertální společnost je výzvou zejména pro pedagogiku, která by měla jít cestou rozvoje kritického a tvořivého myšlení a reflexivní praxe a to nejen v rámci formální,ale zejména neformální výchovy.
18
Samková, Libuše. „Didaktické znalosti obsahu budoucích učitelů 1. stupně základní školy před studiem didaktiky matematiky“. Scientia in educatione 7, Nr. 2 (31.12.2016): 71–99. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.254.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předkládaná studie se věnuje problematice zkoumání didaktických znalostí obsahu v matematice v kontextu vzdělávání budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Jako nástroj pro zkoumání těchto znalostí představuje výukovou pomůcku Concept Cartoons. První část příspěvku uvádí přehled souvisejícího výzkumu, v druhé části popisujeme kvalitativní výzkum s přípravnou studií. Přípravná studie byla zaměřena na způsob použití Concept Cartoons jako nástroje pro zkoumání didaktických znalostí obsahu, vlastní výzkum byl zaměřen na zkoumání didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Účastníky výzkumu byli studenti druhého ročníku pětiletého magisterského oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kteří ještě nenavštěvovali univerzitní kurz didaktiky matematiky. Zájem byl soustředěn na znalosti v oblasti číselných oborů. Výsledky šetření potvrdily, že neformální základy didaktických znalostí obsahu mohou někteří budoucí učitelé úspěšně získávat z vlastních zkušeností v roli žáka/studenta na základní škole, střední škole a během nedidaktických univerzitních kurzů. Analýza dat odhalila několik respondentů s dobrou znalostí učebních úloh a žákových miskoncepcí. Zároveň jsme však objevili i respondenty, kteří nejsou schopni rozlišovat mezi identifikací, příčinou a nápravou chyby a kteří mají o možném uvažování žáků nerealistické mylné představy. Obecné výsledky šetření jsou ve studii doloženy konkrétními datovými úryvky.
19
DOSTÁL, Pavel. „EDUCATIONAL EFFECTIVITY OF POSTERS IN TECHNICAL EDUCATION OF SECONDARY SCHOOL PUPILS“. Journal of Technology and Information 12, Nr. 1 (01.06.2020): 27–37. http://dx.doi.org/10.5507/jtie.2020.010.
Der volle Inhalt der Quelle
20
Janko, T. „Reprezentace obsahu: psychologická východiska a didaktické souvislosti“. Pedagogická orientace 22, Nr. 1 (21.02.2012): 23–40. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-1-23.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek má charakter teoretické přehledové studie týkající se problematiky reprezentace. Reprezentace představuje koncept, který se uplatňuje při analyzování a vysvětlování zákonitostí lidského poznávání, myšlení, komunikování a také učení. V příspěvku jsou nejprve představována psychologická východiska konceptu reprezentace. Objasňováno je pojetí a dělení pojmu reprezentace v kognitivní psychologii. Vymezovány jsou dvě základní formy vnějších reprezentací – jazyková a obrazová. V sociální psychologii koncept reprezentace slouží k vysvětlování toho, do jaké míry je individuální poznání determinováno socio-kulturními faktory. V příspěvku je naznačováno pojetí reprezentací vyplývající z Teorie sociálních reprezentací (Moscovici) a také z myšlenek L. S. Vygotského. Autor usiluje o rozpracování konceptu reprezentace pro potřeby didaktického diskursu. Přitom jsou vymezeny roviny, ve kterých učitel při operování s reprezentacemi během výuky uvažuje. Odkazováno je také k reprezentacím učiva, které hrají důležitou roli při zpřístupňování obsahu vzdělávání žákům.
21
Zamojska, Eva. „Equality and Difference in Education. Theoretical and Practical Issues in Equity Education – A Polish Example“. Pedagogická orientace 26, Nr. 4 (31.12.2016): 659–76. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-4-677.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie si klade za cíl zamyslet se nad současným chápáním rovnosti a různosti ve vzdělávání a na základě diskuse výběru odborných textů představit klíčové teoretické a praktické problémy ovlivňující spravedlnost vzdělávání v Polsku. Každý projekt zaměřený na spravedlnost ve vzdělávání musí čelit dialektice rovnosti a různosti ve vzdělávání. V historické perspektivě lze jasně vysledovat evoluci modernistického pojetí rovnosti ve vzdělávání. Základem této evoluce byla změna v chápání různosti: od chápání rovnosti jako stejnosti a důrazu na standardizované praktiky ve vzdělávání (jednotná škola; ačkoliv byla ovlivněna myšlenkou národa – Gellner – a skrytým genderovým, třídním, rasovým a etnickým dělením), přes segregaci a selekci na základě různých rozdílů, až po dnešní chápání rovnosti jako přijímání rozdílů a snahy o rovnováhu mezi citlivostí k rozdílům a spravedlivým přístupem ke všem bez ohledu na tyto rozdíly. Toto poslední pojetí dialektiky mezi rovností a růzností tvoří základ spravedlivého vzdělávání, které je podle autorky jedním z prostředků sociální inkluze. Je ale potřeba diskutovat tři překážky efektivní implementace této myšlenky. Zaprvé, vzdělávání jako oblast (Bourdieu) má specifický charakter. Je těžké sladit nutnost přetvářet lidi v souladu s přednastavenými cíli, testování a hierarchickou strukturu samotného procesu vzdělávání s výše uvedeným chápáním rovnosti. Dalším problémem je neoliberální logika trhu, která prohlubuje třídní rozdíly ve struktuře vzdělávacího systému (tj. rozdělení na státní a soukromé školy) a vytváří rozdíly mezi státními školami („lepší“ a „horší“ školy), a tak vnucuje všem účastníkům vzdělávání, kteří se snažit naplnit dané cíle, rivalitu a extrémní individualizaci (neboli soutěž kulturního kapitálu). Třetím problémem je nesoulad mezi obsahem kurikula a učebnic a diskursem rovnosti. Tento problém je v naší studii ilustrován na příkladu Polska a tamějších výzkumů obsahu učebnic.
22
Polák, Milan. „Komunikační výchova a integrace poznatků v kontextu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, oborových didaktik a přípravy učitelů“. e-Pedagogium 17, Nr. 3 (01.09.2017): 45–52. http://dx.doi.org/10.5507/epd.2017.035.
Der volle Inhalt der Quelle
23
Kostková, K. „K rozvoji interkulturní komunikační kompetence studentů učitelství anglického jazyka“. Pedagogická orientace 23, Nr. 1 (28.02.2013): 72–91. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-1-72.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem studie je představit výzkumné šetření v oblasti hodnocení rozvoje interkulturní komunikační kompetence (dále ICC1) u studentů učitelství anglického jazyka pro základní školy v rámci studijního předmětu Intercultural Communicative Competence. Fenomén interkulturality klade nové nároky nejen na pedagogickou praxi, ale i výzkum. Zaměřujeme se tedy na tematiku interkulturní výchovy a vzdělávání s klíčovým cílem rozvoje ICC. Předpokladem pro výzkumné uchopení problematiky je konceptualizace konstruktu ICC a jeho následná didaktizace, tj. rozvoj a hodnocení. V rámci realizovaného výzkumného šetření jsme využili kvantitativního i kvalitativního přístupu ke sběru i analýze dat; jako techniky sběru dat byl využit dotazník YOGA Form a ohniskové skupiny, jejichž transkripty byly podrobeny obsahové analýze. Výzkumný soubor tvořilo 17 studentů učitelství anglického jazyka (15 žen a 2 muži; průměrný věk: 24 let). Cílem výzkumného šetření bylo odhalit, zda u studentů na základě absolvování studijního předmětu Intercultural Communicative Competence došlo k rozvoji jednotlivých dimenzí ICC a pokud ano, tak jakých dimenzí a v jaké míře. Výsledky výzkumu potvrdily, že u studentů došlo k rozvoji všech dimenzí ICC, avšak v různé míře. Signifikantní rozvoj byl zaznamenán v oblasti dimenzí znalostí a dovedností. V rámci dimenze povědomí a postojové pak došlo k iniciaci rozvojových tendencí, což s ohledem na obtížnost jejich didaktizace hodnotíme kladně, jelikož i podpora rozvoje reflektivního potenciálu studentů ve vztahu k rozvoji ICC (i iniciaci toho rozvoje) hraje důležitou roli. Na základě výsledků výzkumu diskutujeme možné implikace těchto výstupů, tj. zejména rozvoj dimenze znalostní a dovednostní, pro teorii i praxi.
24
Hřivnová, Michaela. „Standards for elementary education - Health education and its evaluation in an educational setting“. e-Pedagogium 18, Nr. 1 (01.03.2018): 87–101. http://dx.doi.org/10.5507/epd.2018.009.
Der volle Inhalt der Quelle
25
JANU, Miroslav, Libuše PODLAHOVÁ und Petr VITÁSEK. „TO CONCEPTION OF TECHNICAL EDUCATION IN THEORETICAL RESEARCH AND REFLECTION“. Journal of Technology and Information 8, Nr. 2 (27.10.2016): 169–80. http://dx.doi.org/10.5507/jtie.2016.015.
Der volle Inhalt der Quelle
26
Jia, Yao, Jitka Plischke und Huang Zhiyong. „Exploration and Practice Research of Manchu Art Education in Manchu Primary School from the Multicultural point of view in China“. e-Pedagogium 17, Nr. 2 (01.04.2017): 25–37. http://dx.doi.org/10.5507/epd.2017.022.
Der volle Inhalt der Quelle
27
Porubský, Štefan, Marian Trnka, Vladimír Poliach und Radka Cachovanová. „Curricular reform in Slovakia regarding the attitudes of basic school teachers“. Pedagogická orientace 25, Nr. 6 (10.03.2016): 777–97. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-6-777.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V roce 2008 začala na Slovensku kurikulární reforma. Ta zavedla dvouúrovňový systém kurikula v rámci předškolního, základního i středního vzdělávání. Setkala se se smíšenými reakcemi, jak od učitelů, tak od vedení škol. Tento příspěvek stručně představuje tuto reformu, obsah základních kurikulárních dokumentů a některé z výsledků dotazníkového šetření zaměřeného na postoje učitelů základních škol k reformě. Jejich názory byly sledovány ve třech oblastech: spokojenost s vývojem školského systému na Slovensku v posledních šesti letech, důležitost kurikulárních změn a jejich dopad.
28
Hönigová, Sylva, und Jana Mrázková. „Model spolupráce v rámci systému školního poradenství při stanovování podpůrných opatření“. TESTFÓRUM 4, Nr. 5 (17.03.2015): 79–92. http://dx.doi.org/10.5817/tf2015-5-42.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek popisuje proces identifikace a nápravy obtíží ve vzdělávání u žáka základní školy. Vychází z pojetí tzv. třístupňového modelu péče, který klade důraz právě na proces oproti jednorázovým zjištěním. Popisuje možný model spolupráce školního poradenského pracoviště a školského poradenského zařízení. Celý diagnostický proces obou pracovišť na sebe navazuje a směřuje k efektivní podpoře. V odborných zprávách a dalších dokumentech jsou popsány projevy žáka, formulovány závěry a především podpůrná opatření ve prospěch žáka. Cílem článku je přispět k diskusi o procesu diagnostiky a formulování závěrů a doporučení k intervenci ve školním poradenství v kontextu probíhajících a chystaných změn v českém pedagogicko-psychologickém poradenství.This paper is focused on identification and intervention process in the context of educational difficulties within pupils from 1st through 9th grade. It is based on a 3-level model, which accents the procedural approach instead of one assessment conclusions. It describes a cooperation model between school counseling center and pedagogical-psychological counseling center. The whole diagnostic process in both centers is continuous and cooperative and aims at providing an effective support. Case reports and other documents describe a pupil´s behavior, conclusions and especially supportive measures which the pupil benefits from. This paper´s aim is to contribute to discussions concerning the diagnostic process, conclusions forming and recommendations for intervention in the context of ongoing changes in the Czech system of psycho-educational counseling.
29
Habrdlová, Martina, Michal Lupač und Petr Vlček. „Srovnání obsahu vybraných kurikulárních dokumentů tělesné výchovy pro primární vzdělávání v Irsku, Nizozemsku a České republice“. Pedagogická orientace 27, Nr. 3 (30.09.2017): 449–72. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-3-449.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá komparací současných kurikulárních dokumentů (zejména vzdělávacích programů) tělesné výchovy pro primární vzdělávání v České republice, Irsku a Nizozemsku. Studie nejprve uvádí čtenáře do širšího kontextu řešené problematiky. Následuje přehledová kapitola, ve které jsou specifikovány výzkumné cíle. Na tomto podkladě je dále popsána metodika srovnávání kurikulárních dokumentů. Následující část nabízí klíčové výsledky provedeného šetření, které byly interpretovány z pohledu revizí kurikula v České republice. Za zásadní pokládají autoři skutečnost, že české kurikulum nemá dostatečně provázané vzdělávací cíle a vzdělávací obsah a dále že cíle tělesné výchovy nejsou srozumitelně definované. Na základě těchto zjištění jsou nastíněna doporučení pro příští revize rámcových vzdělávacích programů.
30
Záleská, Klára, und Alicja Leix. „Učitelská self-efficacy při práci s dětmi-cizinci v širších souvislostech“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 328–56. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-328.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předkládaná studie se zabývá tématem self-efficacy učitelů českých základních škol v práci s dětmi-cizinci a faktory, které ji ovlivňují. Odpověď na výzkumnou otázku, jaká je self-efficacy učitelů v této oblasti, jsme získávaly pomocí analýzy polostrukturovaných rozhovorů s učiteli s různě velkou zkušeností s výukou dětí-cizinců. Výpovědi učitelů jsme analyzovaly mj. s přihlédnutím k základním bodům charakterizujícím chování učitele s vysokým self-efficacy, které jsme sestavily na základě rešerše odborné literatury. Šetření ukázalo řadu faktorů, které hrají roli v tom, jak učitel vnímá svou schopnost práce s dětmi-cizinci, mj. to, že důležitou roli hraje míra zkušeností učitelů s výukou cizinců. Self-efficacy učitelů negativně ovlivňují jejich obavy, a to především obavy z práce s dětmi s nulovou znalostí českého jazyka a s dětmi pocházejícími ze vzdálených kultur. Dotazovaní sami poukazují na možné způsoby, jak zvýšit svou self-efficacy v diskutovaných oblastech. Mezi návrhy jsou např. přípravné třídy pro děti-cizince bez znalosti češtiny či posílení vzdělávání učitelů v několika konkrétních oblastech týkajících se praktických aspektů práce v kulturně nehomogenní třídě.
31
Greger, David, Tomáš Janík, Jiří Kotásek, Josef Maňák und Eliška Walterová. „Charakteristika Centra základního výzkumu školního vzdělávání“. ORBIS SCHOLAE, Nr. 1 (22.02.2018): 5–12. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2018.131.
Der volle Inhalt der Quelle
32
Lazarová, Bohumíra, Lenka Hloušková, Milan Pol und Kateřina Trnková. „Proměny práce školních psychologů v proinkluzivně naladěných školách“. Pedagogická orientace 27, Nr. 2 (14.07.2017): 287–307. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-2-287.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Jednou z možností, jak lze podporovat školy v jejich směřování k inkluzivnímu vzdělávání, je posilování odborného potenciálu škol skrze ustavování nových, poradensky orientovaných funkcí pedagogických pracovníků či dalších specialistů. Mezi tyto specialisty bezesporu patří i školní psychologové a naším záměrem v tomto textu je přiblížit, jak inkluzivní směřování škol proměňuje náhled školních psychologů na svou práci. Na základě empirických dat (vícečetná případová studie) ze dvou základních proinkluzivních škol popíšeme, jak školní psychologové reflektují svou práci, jak vnímají (staro)nová očekávání učitelů i vedení svých škol a jak nahlížejí vlastní roli v podpoře školy při zvládání zvyšující se diverzity žáků.
33
Janoušková, Svatava, Lenka Hubáčková, Václav Pumpr und Jan Maršák. „Přírodovědná gramotnost v preprimárním a raném období primárního vzdělávání jako prostředek zvýšení zájmu o studium přírodovědných a technických oborů“. Scientia in educatione 5, Nr. 1 (30.06.2014): 36–49. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.67.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přírodovědná gramotnost na úrovni nižšího i vyššího sekundárního vzdělávání stojí v centru zájmu odborné veřejnosti již několik desetiletí. V poslední dekádě můžeme zaznamenat výrazný nárůst počtu prací, které se věnují významu zahájení přírodovědného vzdělávání již v období preprimárního a raného primárního vzdělávání. Takové zahájení je spojováno s možným pozitivním rozvojem postojů k přírodním vědám v raném věku, což může mít příznivé dopady do budoucího osobního i profesního rozvoje jedince. Článek přináší analytický rozbor těchto prací. Na základě analýzy se autoři snažili nastínit ty aspekty přírodovědné gramotnosti, které jsou odborníky vnímány z hlediska možného rozvoje znalostí a dovedností dětí, stejně jako rozvoje jejich hodnot a postojů, jako stěžejní. Tyto aspekty byly zpracovány do Návrhu struktury přírodovědné gramotnosti preprimárního a raného primárního vzdělávání, která navazuje na již publikované přístupy k přírodovědné gramotnosti ve vyšších stupních vzdělávání v České republice. Cílem článku je přispět k diskuzi o možném prohloubení zájmu českých žáků o další studium přírodních věd i k diskuzi o možném posílení pozitivních postojů žáků k přírodním vědám.
34
Kekule, Martina. „Témata výzkumu v přírodovědném vzdělávání“. Scientia in educatione 5, Nr. 2 (22.12.2014): 40–57. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.89.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledový článek uvádí výsledky mezinárodních studií zaměřených na analýzu zejména témat ve výzkumu přírodovědného vzdělávání. Výsledky byly získány na základě analýz článků publikovaných ve vybraných mezinárodních časopisech. Nepřekvapivě nejvíce pozornosti je věnováno zejména konceptuálním představám žáků, i když v posledních letech dochází k přesouvání zaměření se na více na kontext učení se žáka. Analýza nejvíce citovaných článků ukazuje důraz zejména na badatelský přístup k výuce a s tím související argumentaci žáků v přírodovědně zaměřené výuce.
35
Janík, Tomáš, Monika Černá, Petr Najvar, Libuše Samková, Lukáš Rokos und Jan Petr. „Video v učitelském vzdělávání: přístupy a výzvy“. Pedagogická orientace 30, Nr. 1 (30.06.2020): 5–31. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-1-5.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyř částí. V první části je pojednán kontext učitelského vzdělávání, v němž se videa používají, a je zde představeno devět vybraných přístupů, které jsou v odborné literatuře zdokumentovány. Ve druhé části jsou zodpovídány čtyři otázky, které si přehledová studie klade: (1) Jak je daný přístup začleněn do rámcové koncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Ve třetí části přehledové studie jsou diskutovány výzvy, které se v dané oblasti objevují, jakkoliv ještě mnohdy nejsou reflektovány v související odborné literatuře. Jedná se o možnosti využití virtuální reality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyřčástí. V prvníčásti je pojednánkontext učitelského vzdělávání, v němžse videa používají, a je zde představeno devět vybranýchpřístupů, kteréjsou v odbornéliteratuře zdokumentovány. Ve druhéčásti jsou zodpovídányčtyři otázky, kterési přehledovástudie klade: (1) Jak je danýpřístup začleněn do rámcovékoncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Vetřetíčásti přehledovéstudie jsou diskutovány výzvy, kterése v danéoblasti objevují, jakkoliv ještěmnohdy nejsou reflektovány v souvisejícíodbornéliteratuře. Jednáse o možnosti využitívirtuálníreality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.
36
Ellederová, Eva. „Konstrukční výzkum ve vzdělávání“. Pedagogická orientace 27, Nr. 3 (30.09.2017): 419–48. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-3-419.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem této studie je vymezit pojetí konstrukčního výzkumu ve vzdělávání jako výzkumného designu, který klade důraz na vývoj řešení komplexních problémů v pedagogické praxi a na vývoj či validaci teorií o vzdělávacích procesech a vzdělávacích prostředích. Pro objasnění významu konstrukčního výzkumu je vymezena jeho otevřená a intervenční povaha a dualistický přínos. Následně se pokoušíme zmapovat samotný vznik, vývoj a současný stav konstrukčního výzkumu ve vzdělávání, který na začátku 21. století zahájil novou etapu praktické výzkumné metodologie vedoucí k účinnému překlenutí propasti mezi výzkumem a praxí ve formálním vzdělávání. Studie umožňuje porovnat zastoupení konstrukčního výzkumu ve vybraných zemích, oblastech vzdělávání a typech intervencí. Těžištěm je přehledová studie realizovaných konstrukčních výzkumů, které se zaměřují převážně na design učebních materiálů a výuku jazyků. Na základě analýzy empirických studií diskutujeme důležité faktory a doporučení z ní vyplývající a představující teoretická a metodologická východiska pro námi zamýšlený konstrukční výzkum učebnice pro výuku angličtiny pro specifické účely.
37
Hrozová, Markéta. „Výchova ke zdraví v učebnicích 1. stupně ZŠ: výsledky analýzy didaktického aparátu učebnic prvouky/přírodovědy“. Pedagogická orientace 25, Nr. 2 (20.05.2015): 249–70. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-2-249.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem empirické studie je prezentace výsledků obsahové analýzy didaktického aparátu učebnic a cvičebnic školního vzdělávacího předmětu prvouka/přírodověda určených pro žáky 1. stupně základních škol z hlediska jejich zaměření na výchovu ke zdraví. V první části studie prezentujeme teoretický základ našeho výzkumu, který spočíval ve vymezení analytických kategorií vyplývajících z holistického pojetí zdraví. V druhé části představujeme cíle a metody výzkumu, výzkumný vzorek sestávající z pěti současných ucelených učebnicových řad učebnic prvouky/ přírodovědy (38 učebnic/cvičebnic; 3136 zkoumaných jednotek, tedy otázek, námětů a úkolů zařazených do učebnic) platných pro 1. stupeň základního vzdělávání. Třetí část je věnována výsledkům analýzy, která poukázala na významné rozdíly v prezentaci učiva v oblasti výchova ke zdraví. Z výsledků vyplývá nereflektování holistického pojetí zdraví v jeho plném rozsahu, majoritní zastoupení biologického kontextu zdraví ve zkoumaných učebnicích. Holistické pojetí zdraví nejvíce reflektují učebnice druhých ročníků. Dále poukazujeme na významné rozdíly ve strukturaci učiva v rámci jednotlivých učebnicových řad (absence tematiky zdraví ve většině zkoumaných učebnic 4. ročníků) a nestabilitu v distribuci tematických celků zkoumaného vzorku učebnic. V závěru studie (čtvrtá a pátá část) jsou diskutovány výsledky, možnosti a limity studie a představujeme eventuality navazujícího výzkumného šetření.
38
Hlaďo, P., und J. Balcar. „Sociálně-psychologické aspekty volby technického a humanitního studijního zaměření při tranzici žáků do maturitních oborů na středních školách“. Pedagogická orientace 22, Nr. 4 (14.10.2012): 544–64. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-4-544.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Vzdělání je jedním z významných faktorů, který spoluurčuje sociální status jedince a umožňuje zmenšování nerovností ve stratifikačním systému. Tematickým ohniskem příspěvku je volba střední školy, neboť významně predeterminuje jeho budoucí uplatnitelnost na trhu práce a šanci uspět v přechodu do terciárního vzdělávání. Prezentovány jsou dílčí závěry dotazníkového šetření, které bylo uskutečněno v roce 2010 mezi žáky 9. ročníků v okrese Ostrava (n = 1 032) a v jehož rámci byl zjišťován vztah mezi sociálně-psychologickými faktory (vzdělanostní aspirace žáků, postoje žáků ke vzdělání, struktura rodiny, vzdělání a zaměstnání rodičů, zájem rodičů o vzdělávání, studijní prostředí aj.) a rozhodnutím žáků pro vzdělávání v technických nebo humanitních oborech vzdělání ukončených maturitní zkouškou na středních školách.
39
Janko, Tomáš, Petr Knecht, Silvie Rita Kučerová und Jan Daniel Bláha. „Vizuálie v geografickém vzdělávání: přehledová studie“. Scientia in educatione 9, Nr. 2 (31.12.2018): 4–21. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1027.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek objasňuje, jak mohou být poznatky o učení se z obrazového materiálu využity s ohledem na požadavek zlepšování kvality výukových materiálů v geografickém vzdělávání. Cílem narativní přehledové studie je zjistit: a) jak je možné učení se ze zpracování vizuálních geografických informací teoreticky ukotvit, b) jak je možné operacionalizovat geografické vizuálie pro potřeby zkoumání školní výuky zeměpisu/geografie a pro potřeby tvorby učebnic a atlasů, c) zda je možné na základě zmapování dosavadního stavu poznání identifikovat oborově specifická doporučení umožňující srozumitelnou a žákům blízkou statickou vizualizaci geografických jevů. Metodický přístup vychází z rešerše odborné literatury spadající do oblasti kognitivní psychologie a pedagogických věd. Výzkumná zjištění se následně snažíme rozpracovat pro potřeby geografického vzdělávání. V poslední části studie se zamýšlíme, jak mohou být získané poznatky využity ke zlepšování kvality vizuálních prostředků v geografickém vzdělávání.
40
Kohout-Diaz, Magdalena, Dana Bittnerová und Markéta Levínská. „Limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v České republice: boj o identitu žáka“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 235–68. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-235.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tématem textu jsou limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v rámci českého školství. V první části se text zaměřuje na vymezení inkluze. Vychází z definice UNESCO a charakterizuje ideový vývoj pedagogického přístupu k lidem, kteří jsou označeni jako ti, kteří potřebují podporu při vzdělávání. Následuje deskripce problematiky vzdělávání Romů v České republice a pohled na vybrané strategie a na opatření, jejichž cílem byla podpora rovného přístupu ve vzdělávání. Cílem výzkumné části je prostřednictvím analýzy výsledků výzkumů najít limity inkluze ve vzdělávání romské minority. Metodologicky příspěvek vychází z Glaserova přístupu k zakotvené teorii, z postupů školní etnografie, z teorie kulturních modelů, která navazuje na kognitivní antropologii. Glaser tvrdí, že při hledání teorie lze považovat všechny informace za data. Na základě uvedeného tvrzení byla provedena analýza a konceptualizace dat z vlastních etnografických výzkumů týmu Bittnerová, Doubek, Levínská, byly diskutovány studentské závěrečné práce a vědecké výstupy dalších badatelů v oblasti vzdělávání minorit. V textu je ukázáno, co se děje, když do vzdělávacího systému vstupuje romský žák, jak na něj reaguje školní prostředí a jak romské děti a rodiče vyjednávají s institucí školy a jejími aktéry. Dospíváme k závěru, že jádrovou kategorií v uvažování o inkluzi Romů je IDENTITA ŽÁKA. Důležité je, aby romskému dítěti nebyla upírána, aby byl identifikován jako žák, nikoliv jako Rom. Proces identifikace se musí odehrávat nejen na úrovni školy, ale také v rodině a ve vztahu k sobě. Inkluze romského žáka by měla spočívat v přiznávání identity žáka a její zvnitřnění dítětem i rodiči.
41
Federičová, Miroslava, und Daniel Münich. „Srovnání žákovské obliby školy a matematiky pohledem mezinárodních šetření“. Pedagogická orientace 25, Nr. 4 (14.09.2015): 557–82. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-557.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Spokojenost žáků ve škole, obliba školy a učení zvyšují intenzitu osobního zapojení žáků do výuky, jejich ztotožnění se s procesem vzdělávání, což v konečném důsledku může mít výrazný pozitivní dopad na samotné výsledky vzdělávání. Cílem naší analýzy je podrobnější empirické zmapování oblíbenosti školy a učení se matematice, jak je vnímaná a vykazovaná žáky 4., 8., 9. a 10. ročníků na základě různých mezinárodních šetření TIMSS a PISA. Zaměřujeme se na případ České republiky, jejíž žáci vykazují abnormálně nízkou oblibu školy a učení se matematice i v jiných šetřeních. V první části prezentujeme podrobnější mezinárodní srovnání, v druhé části se soustředíme na oblibu u specifických skupin žáků a ve třetí části na asociace s charakteristikami škol a učitelů. Pro všechny země je charakteristický pokles obliby školy a učení s postupem do vyšších ročníků, nižší obliba u chlapců, pozitivní asociace se vzdělávacími výsledky žáků a vzdělaností rodičů, a to především ve vyšších ročnících. Ve srovnání s evropskými zeměmi je velmi nízká obliba školy a učení se v Česku dána především výrazně negativnějšími postoji chlapců, což se nejvíce projevuje v 8. třídách základních škol, kde je také patrná vysoká míra neobliby u žáků s nejhoršími výsledky. Podíl variace obliby vysvětlitelný faktory na straně učitelů a škol zachycenými šetřením TIMSS je velmi nízký.
42
Vácha, Zbyněk, und Tomáš Ditrich. „Efektivita badatelsky orientovaného vyučování na primárním stupni základních škol v přírodovědném vzdělávání v České republice s využitím prostředí školních zahrad“. Scientia in educatione 7, Nr. 1 (21.07.2016): 65–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.293.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek je zaměřen na průzkum účinnosti vyučovacích metod s prvky badatelsky orientovaného vyučování (BOV) ve vazbě na prostředí školních zahrad na primárním stupni základních škol v České republice. Data byla získávána na základě metody experimentu typu spárovaných skupin. V rámci výzkumu opakovaně participovalo v experimentální skupině 73–75 žáků a ve skupině kontrolní 70–72 žáků ze čtvrté třídy. Získané výsledky poukazují na fakt, že badatelsky orientované vyučování má statisticky prokazatelný vliv na osvojování nových znalostí a na vzrůstající oblíbenost výuky přírodovědy u žáků na primárním stupni základních škol. Z dílčích výsledků je patrné, že pro větší efektivitu badatelsky orientovaných metod výuky musí dojít k jejich opakovanému zařazování do vyučování. V opačném případě se žákům BOV jeví jako složitě uchopitelné a příliš abstraktní.
43
Hošpesová, Alena. „Badatelsky orientovaná výuka matematiky na 1. stupni základního vzdělávání“. ORBIS SCHOLAE 2016, Nr. 2 (16.03.2017): 117–30. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2017.5.
Der volle Inhalt der Quelle
44
Kropáčková, Jana, Radka Wildová und Anna Kucharská. „Pojetí a rozvoj čtenářské pregramotnosti v předškolním období“. Pedagogická orientace 24, Nr. 4 (04.11.2014): 488–509. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-488.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se zaměřuje na problematiku čtenářské pregramotnosti, která je z pohledu celoživotního vzdělávání nesmírně významnou oblastí, neboť v období předškolního věku se kladou základy nejen čtenářské, ale i řady dalších gramotností a současně se rozvíjí osobnost dítěte, jeho motivace pro vlastní poznávání. Cílem studie je charakterizovat pojetí čtenářské pregramotnosti v českém předškolním vzdělávání, analyzovat vývoj související terminologie a sumarizovat závěry výzkumných šetření zaměřujících se na pojetí, podporu a rozvoj čtenářské pregramotnosti v domácím prostředí. Autorky se zaměří v prvé části na vývoj terminologie, konkrétně používání pojmů v českém předškolním vzdělávání, dále na precizaci pojmů z vývojového hlediska a v kontextu současného českého předškolního kurikula. Druhou část věnují prezentaci výsledků výzkumných šetření v oblasti čtenářské pregramotnosti a třetí část zařazení této problematiky v pregraduální přípravě učitelek mateřských škol na PedF UK v Praze a dalším možnostem podpory rozvoje v předškolním období, které je považováno i v zahraniční odborné literatuře za jedno z klíčových období v rozvoji čtenářské gramotnosti. Díky tomuto postupu autorky v závěrečné části objasňují preferenci používání pojmu čtenářské pregramotnosti a docházejí ke zjištění, že k pojetí a rozvoji čtenářské pregramotnosti je třeba přistupovat komplexně, jak ve výzkumu, tak ve vlastní přípravě učitelů a samotném předškolním vzdělávání.
45
Štefková, Ivona, Petr Šmejkal und Martina Kekule. „Hodnocení a uplatnění problematiky chemie léčiv ve výuce na gymnáziích“. Scientia in educatione 5, Nr. 1 (30.06.2014): 60–73. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.95.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tento článek se věnuje problematice výuky chemie léčiv na střední škole. Diskutuje výsledky šetření, které proběhlo v letech 2011/2013. Do šetření se tehdy zapojilo celkem 25 gymnázií z celé České republiky. Výsledný vzorek čítal 417 žáků (z toho 230 dívek a 187 chlapců) a 29 učitelů chemie. Na začátku celého šetření byly učitelům na základě jejich zájmu zaslány výukové materiály k danému tématu. Po jejich otestování byly získány dotazníky, které se staly základem pro celkové vyhodnocení. Cílem bylo zjistit přístup respondentů k danému tématu a využitelnost připravených výukových materiálů ve výuce. Z výsledků šetření vyplynulo, že dané téma vnímají žáci i jejich učitelé jako přínosné a patřící do oblasti chemie. Připravené výukové materiály považuje většina žáků a učitelů za vyhovující, a tudíž za použitelné ke vzdělávání žáků na střední škole.
46
Gracová, B., und D. Labischová. „Současná teorie a praxe dějepisného vzdělávání na školách“. Pedagogická orientace 22, Nr. 4 (14.10.2012): 516–43. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-4-516.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie prezentuje vybraná zjištění rozsáhlého výzkumu historického vědomí a aktuální podoby výuky dějepisu z roku 2011, týkající se vztahu nejnovějších teoretických poznatků oborové didaktiky dějepisu a současné praxe dějepisného vyučování na základních a středních školách. Sledována je preference a akcentace tematické, geografické a chronologické perspektivy dějin, převládající metody prezentace učiva dějepisu a metody práce s historickými prameny. Autorky v koncepci výzkumu odkazují na zahraniční empirické zkušenosti a výzkumná zjištění komparují s výsledky předchozích šetření.
47
Straková, Jana, Vladimíra Spilková, Jaroslava Simonová, Hana Friedleandaerová und Tomáš Hanzák. „Názory učitelů základních škol na potřebu změn ve školním vzdělávání“. ORBIS SCHOLAE 7, Nr. 1 (05.02.2018): 79–100. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2015.27.
Der volle Inhalt der Quelle
48
Cichá, Martina, Andrea Preissová Krejčí und Jana Máčalová. „Formování inkluzivního prostředí na české škole jako priorita pedagogické antropologie“. Anthropologia integra 8, Nr. 1 (25.05.2017): 29–37. http://dx.doi.org/10.5817/ai2017-1-29.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Každý žák by měl bez ohledu na svůj sociální původ, etnicitu, barvu pleti, náboženské vyznání, gender či zdravotní handicap zažívat ve škole pocit rovnosti. To je jeden z předpokladů rozvoje inkluzivního vzdělávání, na jehož formování se v současném českém školství podílí mj. multikulturní výchova. V naší studii reflektujeme roli pedagogů a jejich vliv na formování hodnot a postojů jejich žáků, ve vztahu k jinakosti, přičemž se opíráme jednak o poznatky pedagogické antropologie, která jako aplikační věda podporuje proinkluzivní přístup ve výchově a vzdělávání, a jednak o zjištění plynoucí z našeho výzkumného šetření mezi pedagogy základních a středních škol v České republice. Výsledky ukazují, že pedagogové odmítají odpovědnost za utváření názorů žáků, přitom je zřejmé, že se svými žáky stereotypy o těch tzv. jiných často sdílejí.
49
Podzimek, Michal. „Narcismus ve výchově a vzdělání“. Pedagogická orientace 28, Nr. 1 (30.04.2018): 5–24. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-1-5.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V důsledku procesu individualizace se postmoderní společnost stala svědkem významného hodnotového posunu. Tradiční koncepce vzdělávání se v tomto smyslu také jeví jakožto problematická. Škola se stala jednou z nejdůležitějších sociálních institucí, ve které tráví žák svůj čas v roli obsluhovaného klienta, uspokojovaného v jeho potřebách. Tento druh vztahu podporuje fenomén narcismu, který deformuje postoj k vnějšímu světu. Vybrané studie americké provenience ukazují pedagogický pohled na narcistický fenomén jako na nový trend, protože kulturní narcismus je součástí současné transformace západní společnosti a v budoucnu se může stát i fenoménem globálním. Studie se snaží podpořit promýšlení realizace dalších pedagogických výzkumů vzdělávání, které jsou na evropské úrovni velmi potřebné.
50
Trojan, Václav, und Zuzana Svobodová. „Subjektivní vnímání proměny role ředitele školy a obtížné prvky výkonu této profese v současné době“. Pedagogická orientace 29, Nr. 2 (30.06.2019): 203–22. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2019-2-203.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá subjektivním vnímáním proměny ředitelské role po roce 2000 a reflektuje zároveň obtížné prvky výkonu této profese v současné době. V te-oretické části vymezuje zásadní mezníky, které nově definovaly autonomní pozici českých škol a s tím i autonomní roli jejich ředitelů. Popisuje strategické dokumenty, které cílily na standardizaci vstupního a průběžného vzdělávání a podpory ředite-lů škol, což nikdy nebylo systémově uskutečněno. Výsledky kvalitativního výzkumu založeného na datech získaných z ohniskové skupiny představují subjektivní názory zkušených ředitelů pražských základních a středních škol na vývoj jejich role, popisu-jí problémy, které ředitelé vnímají, a trendy, které dále určují jejich práci. Ředitel školy je základním faktorem úspěchu každé školy a jeho postavení je vzhledem k neobvykle vysoké míře kurikulární i zdrojové autonomie české školy specifické. Ukazuje se, že postupným vývojem a přidáváním dalších povinností a zároveň neexistující systémo-vou podporou ředitele byla vytvořena náročná situace, ve které současní ředitelé škol vnímají řadu problémů, jako je například nedostatek času na řízení pedagogického procesu, nedostatek pracovníků, nadbytek zbytečných byrokratických činností a ne-důvěra v systém jako takový.