Um die anderen Arten von Veröffentlichungen zu diesem Thema anzuzeigen, folgen Sie diesem Link: Výsledky vzdělávání.
Zeitschriftenartikel zum Thema „Výsledky vzdělávání“
Geben Sie eine Quelle nach APA, MLA, Chicago, Harvard und anderen Zitierweisen an
Machen Sie sich mit Top-50 Zeitschriftenartikel für die Forschung zum Thema "Výsledky vzdělávání" bekannt.
Neben jedem Werk im Literaturverzeichnis ist die Option "Zur Bibliographie hinzufügen" verfügbar. Nutzen Sie sie, wird Ihre bibliographische Angabe des gewählten Werkes nach der nötigen Zitierweise (APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver usw.) automatisch gestaltet.
Sie können auch den vollen Text der wissenschaftlichen Publikation im PDF-Format herunterladen und eine Online-Annotation der Arbeit lesen, wenn die relevanten Parameter in den Metadaten verfügbar sind.
Sehen Sie die Zeitschriftenartikel für verschiedene Spezialgebieten durch und erstellen Sie Ihre Bibliographie auf korrekte Weise.
1
Kostelecká, Yvona, Kateřina Machovcová, Andrea Beláňová und Romana Štambergová. „Sebepojetí absolventů domácího vzdělávání a jejich spolužáků: pilotní studie“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 306–27. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-306.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie je první výzkumnou sondou do problematiky sebepojetí absolventů domácího vzdělávání. Jedná se o dílčí, ale velmi významné téma, kterému se v našich podmínkách ve vztahu k domácímu vzdělávání zatím nedostalo náležité pozornosti. Cílem studie je zjistit, jak děti s touto specifickou zkušeností samy sebe vnímají, a porovnat jejich výsledky se spolužáky, kteří domácím vzděláváním neprošli. První část textu je zaměřená na teoretická východiska, koncept sebepojetí a metodologii výzkumu, ve druhé části jsou prezentovány výsledky pilotního výzkumného šetření. Jedním z hlavních přínosů této pilotní studie je obrácení pozornosti k individualitě vzdělávaného, nikoli pouze vzdělávajícího, což je v případě studií zaměřených na domácí vzdělávání doposud převažující přístup, a ověření, zda lze Dotazník sebepojetí Piers-Harris 2 považovat za vhodný nástroj pro realizaci obdobně zaměřených výzkumů.
2
Simonová, Jaroslava. „Charakteristiky dobré základní školy z pohledu rodičů“. Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 136–59. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-136.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přes poměrně velké množství prací, které se v mezinárodním kontextu věnovaly zkoumání rodičovských preferencí, neexistuje univerzální shoda na tom, co je pro rodiče při výběru školy nejdůležitější. Obvykle si rodiče cení výsledků vzdělávání, socioekonomického složení žáků, možnosti komunikace a zapojení do života školy nebo tříd s menším počtem žáků, sdílených hodnot a stylu výuky. Cílem stati je popsat charakteristiky dobré školy z pohledu českých rodičů s využitím dat získaných v longitudinálním šetření CLoSE od reprezentativního vzorku 2008 rodičů dětí v předškolním věku, a to pomocí obsahové analýzy a deskriptivních statistik, a porovnat informace zjištěné metodou otevřeného a uzavřeného dotazování. Rodiče očekávají, že škola bude poskytovat jim a jejich dětem individualizovaný přístup orientovaný nejenom na dobré vzdělávací výsledky, ale především na co nejlepší kvalitu života, a umožní jim podílet se na utváření podoby školního vzdělávání svých dětí.
3
Kekule, Martina. „Témata výzkumu v přírodovědném vzdělávání“. Scientia in educatione 5, Nr. 2 (22.12.2014): 40–57. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.89.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledový článek uvádí výsledky mezinárodních studií zaměřených na analýzu zejména témat ve výzkumu přírodovědného vzdělávání. Výsledky byly získány na základě analýz článků publikovaných ve vybraných mezinárodních časopisech. Nepřekvapivě nejvíce pozornosti je věnováno zejména konceptuálním představám žáků, i když v posledních letech dochází k přesouvání zaměření se na více na kontext učení se žáka. Analýza nejvíce citovaných článků ukazuje důraz zejména na badatelský přístup k výuce a s tím související argumentaci žáků v přírodovědně zaměřené výuce.
4
Kašparová, Vendula, Eva Potužníková und Tomáš Janík. „Subjektivně vnímaná zdatnost učitelů v kontextu jejich profesního vzdělávání: zjištění a výzvy z šetření TALIS 2013“. Pedagogická orientace 25, Nr. 4 (14.09.2015): 528–56. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-528.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek prezentuje a diskutuje vybrané výsledky Mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS 2013 (Teaching and Learning International Survey). Nejprve představuje důvody vzniku a vývoj šetření TALIS a stručně pojednává o teoretických východiscích se zaměřením na problematiku profesního vzdělávání a subjektivně vnímané zdatnosti učitelů. Ve výsledkové části prezentuje zjištění TALIS 2013 týkající se subjektivně vnímané zdatnosti a interpretuje je v kontextu zjištění týkajících se profesního vzdělávání a podmínek práce učitelů ve školách. Výsledky ukazují, že učitelé v ČR vnímají svoji zdatnost jako nižší než učitelé v jiných zemích. Navzdory tomu se méně než v mezinárodním průměru vzdělávají v oblastech, v nichž se cítí nejméně zdatní a zároveň v těchto oblastech ani necítí vyšší potřebu se vzdělávat. V souladu s mezinárodním průměrem hodnotí velká většina učitelů v ČR dopady profesního vzdělávání pozitivně, a to napříč tematickými oblastmi, a je se svým výkonem ve škole spokojena. Oproti mezinárodnímu průměru se učitelé v ČR více zapojují do různých forem vzájemné podpory a spolupráce ve školách. Nadprůměrný podíl jich však vyjádřil pocit, že je učitelské povolání nevýhodné a ve společnosti nevážené. Ve světle šetření TALIS se jeví jako vhodné využít potenciál příznivého školního klimatu k užšímu propojení mezi hodnocením práce učitelů a jejich dalším profesním rozvojem a k cílenějšímu zaměření profesního rozvoje učitelů na aktivity, které by mohly posílit jejich (subjektivně vnímanou) zdatnost.
5
Pacáková, Hana, und Michal Ježek. „Gender-influenced Parents’ Investment in Children’s Education“. Pedagogická orientace 26, Nr. 4 (31.12.2016): 695–708. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-4-695.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se soustředí na problém genderových rozdílů v sociálních, časových, ekonomických a emočních investicích rodičů do vzdělávání svých dětí (synů versus dcer). Studie navazuje na články, zejména americké provenience, které by mohly naznačovat další směřování výzkumu v této oblasti. V České republice tento typ výzkumu prozatím chybí; výzkumné projekty se soustředí zejména na vliv vzdělávacího systému jako takového, rozdíly ve schopnostech a v představách o budoucí kariéře. Vliv rodičů na výsledky vzdělávání synů a dcer není tematizován. Tato studie ukazuje, zejména na příkladu Spojených států amerických, že rodiče více participují (co se týče zapojení a finanční podpory) na vzdělávání dcer. Dále se pokouší srovnat tato zjištění se situací v ekonomicky podobně vyspělých, ale kulturně odlišných zemích jihovýchodní Asie. Zde je stále silný tradiční patriarchální systém výchovy dětí, který má vliv na vzdělávací aspirace žákyň a žáků. Výzkumy, které jsou v naší studii diskutovány, podporují tezi o genderových rozdílech v podpoře vzdělávání, nejen co se týče finančních toků a emočních investic, ale i co se týče výběru školních předmětů.
6
Štefková, Ivona, Petr Šmejkal und Martina Kekule. „Hodnocení a uplatnění problematiky chemie léčiv ve výuce na gymnáziích“. Scientia in educatione 5, Nr. 1 (30.06.2014): 60–73. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.95.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tento článek se věnuje problematice výuky chemie léčiv na střední škole. Diskutuje výsledky šetření, které proběhlo v letech 2011/2013. Do šetření se tehdy zapojilo celkem 25 gymnázií z celé České republiky. Výsledný vzorek čítal 417 žáků (z toho 230 dívek a 187 chlapců) a 29 učitelů chemie. Na začátku celého šetření byly učitelům na základě jejich zájmu zaslány výukové materiály k danému tématu. Po jejich otestování byly získány dotazníky, které se staly základem pro celkové vyhodnocení. Cílem bylo zjistit přístup respondentů k danému tématu a využitelnost připravených výukových materiálů ve výuce. Z výsledků šetření vyplynulo, že dané téma vnímají žáci i jejich učitelé jako přínosné a patřící do oblasti chemie. Připravené výukové materiály považuje většina žáků a učitelů za vyhovující, a tudíž za použitelné ke vzdělávání žáků na střední škole.
7
Potužníková, E., V. Lokajíčková und T. Janík. „Mezinárodní srovnávací výzkumy školního vzdělávání v České republice: zjištění a výzvy“. Pedagogická orientace 24, Nr. 2 (03.05.2014): 185–221. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-2-185.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledová studie pojednává o mezinárodních srovnávacích výzkumech v oblasti vzdělávání realizovaných v České republice v posledních dvaceti letech. Jejím cílem je informovat o tom, jak jsou výsledky mezinárodních výzkumů zpracovávány v domácí odborné literatuře a k jakým závěrům vedou. V první části studie stručně popisujeme, jakých mezinárodních výzkumů se Česká republika účastnila. V druhé části se zaměřujeme na témata, která byla v návaznosti na výsledky českých žáků zpracována ve vybraných domácích odborných časopisech a monografických pracích. Je možné konstatovat, že výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech lze považovat za poměrně konzistentní, i když v průběhu času dochází k určitým výkyvům. Závěrečná část přehledové studie naznačuje několik cest, jak by bylo možné s daty a výsledky mezinárodních výzkumů dále pracovat. Mezinárodní srovnávací výzkumy představují pro Českou republiku bohatý rezervoár dat, jehož potenciál by mohl být více využíván pro didaktiku v zájmu rozvíjení produktivní kultury vyučování a učení.
8
Habrdlová, Martina, Michal Lupač und Petr Vlček. „Srovnání obsahu vybraných kurikulárních dokumentů tělesné výchovy pro primární vzdělávání v Irsku, Nizozemsku a České republice“. Pedagogická orientace 27, Nr. 3 (30.09.2017): 449–72. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-3-449.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá komparací současných kurikulárních dokumentů (zejména vzdělávacích programů) tělesné výchovy pro primární vzdělávání v České republice, Irsku a Nizozemsku. Studie nejprve uvádí čtenáře do širšího kontextu řešené problematiky. Následuje přehledová kapitola, ve které jsou specifikovány výzkumné cíle. Na tomto podkladě je dále popsána metodika srovnávání kurikulárních dokumentů. Následující část nabízí klíčové výsledky provedeného šetření, které byly interpretovány z pohledu revizí kurikula v České republice. Za zásadní pokládají autoři skutečnost, že české kurikulum nemá dostatečně provázané vzdělávací cíle a vzdělávací obsah a dále že cíle tělesné výchovy nejsou srozumitelně definované. Na základě těchto zjištění jsou nastíněna doporučení pro příští revize rámcových vzdělávacích programů.
9
Hrozová, Markéta. „Výchova ke zdraví v učebnicích 1. stupně ZŠ: výsledky analýzy didaktického aparátu učebnic prvouky/přírodovědy“. Pedagogická orientace 25, Nr. 2 (20.05.2015): 249–70. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-2-249.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem empirické studie je prezentace výsledků obsahové analýzy didaktického aparátu učebnic a cvičebnic školního vzdělávacího předmětu prvouka/přírodověda určených pro žáky 1. stupně základních škol z hlediska jejich zaměření na výchovu ke zdraví. V první části studie prezentujeme teoretický základ našeho výzkumu, který spočíval ve vymezení analytických kategorií vyplývajících z holistického pojetí zdraví. V druhé části představujeme cíle a metody výzkumu, výzkumný vzorek sestávající z pěti současných ucelených učebnicových řad učebnic prvouky/ přírodovědy (38 učebnic/cvičebnic; 3136 zkoumaných jednotek, tedy otázek, námětů a úkolů zařazených do učebnic) platných pro 1. stupeň základního vzdělávání. Třetí část je věnována výsledkům analýzy, která poukázala na významné rozdíly v prezentaci učiva v oblasti výchova ke zdraví. Z výsledků vyplývá nereflektování holistického pojetí zdraví v jeho plném rozsahu, majoritní zastoupení biologického kontextu zdraví ve zkoumaných učebnicích. Holistické pojetí zdraví nejvíce reflektují učebnice druhých ročníků. Dále poukazujeme na významné rozdíly ve strukturaci učiva v rámci jednotlivých učebnicových řad (absence tematiky zdraví ve většině zkoumaných učebnic 4. ročníků) a nestabilitu v distribuci tematických celků zkoumaného vzorku učebnic. V závěru studie (čtvrtá a pátá část) jsou diskutovány výsledky, možnosti a limity studie a představujeme eventuality navazujícího výzkumného šetření.
10
Straková, Jana, Jaroslava Simonová und David Greger. „Ověření konceptu akademického optimismu na českých školách druhého stupně povinného vzdělávání“. Pedagogická orientace 27, Nr. 3 (30.09.2017): 397–418. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-3-397.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Výzkumy efektivity školního vzdělávání poukázaly na význam přesvědčení a postojů učitelů pro vyučování a učení žáků. Přesvědčení a postoje zásadně ovlivňují chování učitelů a jejich přístup k žákům a jejich rodičům. Změna přesvědčení je nezbytným předpokladem pro změnu práce učitelů a vzdělávání obecně. Přesvědčení učitelů jsou v pedagogickém výzkumu konceptualizována mnoha různými způsoby, tato studie si klade za cíl lokalizovat nástroje na měření konceptu akademického optimismu. Akademický optimismus je konceptualizován ve dvou podobách – jako kolektivní charakteristika pedagogického sboru a jako individuální charakteristika každého jednotlivého učitele – a kombinuje tři důležité aspekty učitelova profesního kréda: vnímání vlastních učitelských dovedností a možností pedagogické práce, důvěru k žákům a jejich rodičům a důraz na studijní výsledky. Studie lokalizuje oba koncepty a klade si za cíl vybrat vhodnější z nich pro české prostředí. Zároveň zkoumá souvislost mezi akademickým optimismem a výsledkem žáků. V analýzách jsou využita data z šetření na 39 základních školách získaná od 325 učitelů a 1316 žáků 9. ročníků v rámci šetření projektu Kalibro v roce 2016. Dvouúrovňová konfirmační analýza ukázala použitelnost obou modelů, přičemž vhodnějším pro české prostředí se jeví model individuální. Dvouúrovňové strukturní modelování neprokázalo na tomto limitovaném výběru žáků souvislost mezi akademickým optimismem a výsledky žáků v matematice, tuto souvislost bude nutno ověřit na reprezentativním výběru s využitím testů více zohledňujících současnou kurikulární normu.
11
Adamec, Petr. „Editorial“. Lifelong Learning 10, Nr. 2 (2020): 129–30. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201002129.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě jste otevřeli druhé číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání vydané v roce 2020. Dovoluji si tvrdit, že svým obsahem je skutečně velmi zajímavé. V tomto polytematickém čísle vám mimořádně nabízíme větší množství čtení, než tomu bývá obvykle – celkem pět studií a dva recenzní příspěvky. A kterým tématům se jejich autoři v tomto čísle věnují? Alena Bendová a Marie Horáčková z Mendelovy univerzity v Brně představují názory studentů učitelství na průběh pedagogické praxe. Zajímavé na této studii je, že výchozím materiálem zkoumání byly deníky pedagogické praxe studentů a následně – s cílem proniknout hlouběji do problematiky – využily autorky projektivní techniku nedokončených vět. Obecně se pak zamýšlejí nad případnými změnami vedoucími ke zkvalitnění průběhu praxe jak na straně organizátorů, tak cvičných škol. Katarína Fuchsová a Jana Kapová z Prešovské univerzity prezentují výsledky výzkumu efektivnosti invervenčního programu koedukačních aktivit dětí a seniorů žijících v domovech sociálních služeb. Obě autorky vycházejí z přesvědčení, že vzájemná interakce dětí a seniorů má potenciál ovlivňovat vnitřní prožívání a následné projevy chování u obou skupin. Jitka Lorenzová, Blanka Jirkovská a Lenka Mynaříková z Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřily na digitální kompetence středoškolských učitelů. Představují zde výsledky z výzkumu, jehož se zúčastnilo úctyhodných 2015 respondentů. Cílem autorek bylo porovnat znalostní a uživatelská specifika učitelů ICT a technických věd s ostatními učiteli. Předpokládám, že stejně jako mě i vás zajímá, jak tento výzkum dopadl. Barbora Nekardová z Masarykovy univerzity přispěla opravdu zajímavou studií na téma rozvoje vysokoškolských učitelů. Položila si otázku, jak vnímají a hodnotí svůj pedagogický rozvoj, a představuje zde výsledky kvalitativní analýzy hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s vysokoškolskými učiteli, kteří se účastnili dvousemestrálního programu zaměřeného na rozvoj pedagogických kompetencí. Své výsledky pak diskutuje v kontextu současných snah vysokoškolských institucí o dosahování excelence ve výuce. Kolegyně Markéta Šnýdrová a Gabriela Ježková Petrů z Vysoké školy ekonomie a managementu představují příležitosti, ale také limity vzdělávání formou e-learningu ve vztahu k vývoji společnosti a technologickým a obsahovým požadavkům na vzdělávací aktivity z pohledu příslušníků generace Y a generace Z. Můžeme říci, že takový příspěvek je z dnešního pohledu určitě zcela namístě. V závěrečné části tohoto čísla naleznete dvě recenze. Autorem první z nich je Pavel Pecina z Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně, který reflektoval knihu Dagmar Sieglové Konec školní nudy: didaktické metody pro 21. století. Autorkou druhé recenze je Dominika Temiaková z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, která pro náš časopis zpracovala recenzi publikace autorů Pirohová, Lukáč a Lukáčová Vzdelávanie dospelých Rómov z marginalizovaných komunít. Přeji vám příjemné chvíle strávené ve společnosti našeho časopisu a dovolte mi, abych vás upozornil na novou podobu internetových stránek časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání (lifelonglearning.mendelu.cz), které jsme aktualizovali tak, aby odpovídaly všem požadavkům kladeným na moderní odborné vědecké časopisy a jejich standardům. Všechny práce na novém webu by měly být dokončeny v průběhu měsíce září. Petr Adamec předseda redakční rady
12
Sokolová, Hana, und Hynek Cígler. „Test cesty: Normativní česká data pro žáky 9. tříd ZŠ až 4. ročníků SŠ“. TESTFÓRUM 6, Nr. 11 (23.09.2018): 1–20. http://dx.doi.org/10.5817/tf2018-11-197.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V předkládané studii jsou uvedena normativní česká data pro neuropsychologickou screeningovou zkoušku Test cesty pro věkovou skupinu dospívajících (15-19 let). Potvrdilo se, že není možné přejímat výsledky Testu cesty z jiného kulturního kontextu. Čeští studenti podali statisticky významně horší výkony ve srovnání s českým manuálem k metodě uváděnými normami ze zahraničí i ve srovnání s daty jiných zahraničních studií. Dále byly identifikovány faktory, které se významně podílejí na výsledku v Testu cesty u skupiny českých adolescentů - typ navštěvované střední školy a ročník studia, v protikladu s výsledky jiných výzkumů se neprokázala souvislost výkonu s věkem. Ověřovány byly také psychometrické charakteristiky metody. Pro praktické využití odbornými pracovníky je uveden metodický list pro práci s normami. Získaná data pomohou pracovníkům pedagogicko-psychologických poraden lépe identifikovat žáky s možnou potřebou podpůrných opatření ve vzdělávání, mohou být užitečná také pro klinické psychology při screeningu neurologického oslabení dospívajících.
13
Kekule, Martina. „Výzkum pomocí oční kamery ve fyzikálním vzdělávání“. Scientia in educatione 5, Nr. 2 (22.12.2014): 58–73. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.107.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Rešeršní článek představuje metodu oční kamery a její využití ve výzkumech ve fyzikálním vzdělávání. Oční kamera se poměrně často využívá ve výzkumu marketingu, medicíně, výzkumu čtení, vzdělávání sportovců apod.; v oblasti fyzikálního vzdělávání je použití této výzkumné metody poměrně vzácné. Článek uvádí přehled pěti studií, které se zaměřily na přístupy žáků při řešení úloh z mechaniky nebo elektřiny a magnetismu. Navíc uvádí jednu studii z oblasti vzdělávání v biologii. Metoda byla použita jak pro kvalitativní, tak pro kvantitativní typ výzkumu. Nejčastěji byly porovnávány charakteristiky očního zkoumání vizuálního materiálu pro výkonově různě úspěšné skupiny žáků. Zkoumáni byli studenti převážně z VŠ v počtu 11-43. Získané výsledky naznačují několik rozdílů v přístupu mezi žáky s horším a lepším výkonem. Limity metody jsou uvedeny v závěrečné části.
14
Pavlátová, Věra, und Roman Kroufek. „Pohled učitelů na obtížnost vybraných environmentálních pojmů v učebnicích pro základní školy“. Scientia in educatione 9, Nr. 2 (31.12.2018): 57–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1012.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se zaměřuje na identifikaci environmentálních fenoménů (pojmů), které mohou představovat problém při začleňování do vědomostních struktur žáků základní školy. Na základě přítomnosti těchto fenoménů v kurikulárních dokumentech, zejména v učebnicích, většiny ročníků základní školy jich bylo vybráno dle předem stanovených kritérií rovných dvacet. Fenomény spadají do oblasti EV vzdělávání; objevují se v kurikulu 1. i 2. stupně ZŠ; byly konzultovány s metodiky a pedagogy; patří buď mezi klíčové fenomény EV vzdělávání, nebo u nich lze předvídat potíže v pochopení; lze mezi nimi najít souvislosti. Prezentujeme pohled začínajících i zkušených učitelů (N = 60) obou stupňů ZŠ na tyto fenomény, a to z hlediska jejich obtížnosti pro žáky a z hlediska vzniku případných miskoncepcí. Respondenti se ke každému fenoménu vyjadřovali na pětistupňové Likertově škále a také případně slovně. Pro srovnání učitelů prvního a druhého stupně byl u každého sečten počet bodů udělených jednotlivým fenoménům, výsledný součet charakterizoval konstrukt „vnímání obtížnosti fenoménů tím kterým učitelem. Reliabilita výzkumného nástroje byla dostačující (α = 0,89). Byl prokázán slabý vliv délky praxe učitelů na sledovaný konstrukt (r = 0,32, p < 0,001). Rozdíl ve vnímání sledovaných fenoménů mezi učiteli prvního a druhého stupně se prokázat nepodařilo (p = 0,19). Výsledná analýza pak rozděluje fenomény na snadno pochopitelné, průměrně pochopitelné, a obtížně pochopitelné a srovnává výsledky s jinými výzkumy. Jsou diskutovány možné důvody pro výběr těchto fenoménů pedagogy a naznačeny další směry výzkumu řešené problematiky.
15
Federičová, Miroslava, und Daniel Münich. „Srovnání žákovské obliby školy a matematiky pohledem mezinárodních šetření“. Pedagogická orientace 25, Nr. 4 (14.09.2015): 557–82. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-557.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Spokojenost žáků ve škole, obliba školy a učení zvyšují intenzitu osobního zapojení žáků do výuky, jejich ztotožnění se s procesem vzdělávání, což v konečném důsledku může mít výrazný pozitivní dopad na samotné výsledky vzdělávání. Cílem naší analýzy je podrobnější empirické zmapování oblíbenosti školy a učení se matematice, jak je vnímaná a vykazovaná žáky 4., 8., 9. a 10. ročníků na základě různých mezinárodních šetření TIMSS a PISA. Zaměřujeme se na případ České republiky, jejíž žáci vykazují abnormálně nízkou oblibu školy a učení se matematice i v jiných šetřeních. V první části prezentujeme podrobnější mezinárodní srovnání, v druhé části se soustředíme na oblibu u specifických skupin žáků a ve třetí části na asociace s charakteristikami škol a učitelů. Pro všechny země je charakteristický pokles obliby školy a učení s postupem do vyšších ročníků, nižší obliba u chlapců, pozitivní asociace se vzdělávacími výsledky žáků a vzdělaností rodičů, a to především ve vyšších ročnících. Ve srovnání s evropskými zeměmi je velmi nízká obliba školy a učení se v Česku dána především výrazně negativnějšími postoji chlapců, což se nejvíce projevuje v 8. třídách základních škol, kde je také patrná vysoká míra neobliby u žáků s nejhoršími výsledky. Podíl variace obliby vysvětlitelný faktory na straně učitelů a škol zachycenými šetřením TIMSS je velmi nízký.
16
Rusek, Martin. „Efekt zařazení chemie do kurikula středních odborných škol nechemického zaměření“. Scientia in educatione 5, Nr. 2 (22.12.2014): 13–29. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.113.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek je zaměřen na efekt, který má zařazení chemie do rámcových vzdělávacích programů pro obory vzdělání středního odborného vzdělávání. Tento efekt je zjišťován jako rozdíl mezi postoji žáků k chemii po ukončení základní školní docházky a po ukončení středoškolské výuky chemie, tedy v prvním ročníku střední odborné školy nechemického zaměření. Zjištěné výsledky jsou propojeny s výsledky dříve provedených výzkumů v této oblasti. Z koncepčního hlediska je nutné podniknout potřebné kroky směrem ke zvýšení kvality výuky chemie na těchto školách, jelikož právě na nich studuje většina žáků středních škol tvořící následně všeobecné mínění společnosti.
17
Čejková, Ingrid. „Vysokoškolský učitel bez učitelského vzdělání: Problém, nebo výzva?“ Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 160–80. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-160.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tento text reaguje na současný celosvětový trend doceňující význam excelentní výuky na vysokých školách, kdy je výuka považována za aktivitu významem srovnatelnou s vědou a výzkumem. Zatímco pro vědeckou dráhu je v České republice mladý akademik připravován již v průběhu studia, na dráhu učitelskou zpravidla není připravován vůbec. Skrze polostrukturované hloubkové rozhovory jsme zjišťovali, jak začínající vysokoškolští učitelé vnímají svou připravenost na výuku, jak se učí vyučovat, jaké vzdělávací potřeby doprovází jejich profesi a jak by si představovali učitelské vzdělávání, které by jim umožnilo stát se kvalitnějšími učiteli. Výsledky výzkumu ukazují, že více než polovina našich participantů nedisponuje žádným učitelským vzděláním a velká část těch, kteří jsou učitelsky vzděláni, toto vzdělání považují za nedostatečné. Nejčastěji zmiňovanou vzdělávací potřebou je potřeba naučit se vést výuku interaktivním způsobem, k čemuž by měl začínajícím učitelům dopomoci například vzdělávací kurz zaměřený na pedagogiku a didaktiku, o jehož podobě panuje mezi našimi participanty jasná představa.
18
Gracová, B., und D. Labischová. „Současná teorie a praxe dějepisného vzdělávání na školách“. Pedagogická orientace 22, Nr. 4 (14.10.2012): 516–43. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-4-516.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie prezentuje vybraná zjištění rozsáhlého výzkumu historického vědomí a aktuální podoby výuky dějepisu z roku 2011, týkající se vztahu nejnovějších teoretických poznatků oborové didaktiky dějepisu a současné praxe dějepisného vyučování na základních a středních školách. Sledována je preference a akcentace tematické, geografické a chronologické perspektivy dějin, převládající metody prezentace učiva dějepisu a metody práce s historickými prameny. Autorky v koncepci výzkumu odkazují na zahraniční empirické zkušenosti a výzkumná zjištění komparují s výsledky předchozích šetření.
19
Uličná, Klára. „O stavu didaktické přípravy učitelů anglického jazyka na rozvoj interkulturní komunikační kompetence“. Pedagogická orientace 26, Nr. 1 (02.04.2016): 76–94. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-1-76.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie si klade za cíl zmapovat didaktickou přípravu budoucích učitelů anglického jazyka na výuku interkulturní komunikační kompetence (ICC). Pozornost jsme zaměřili především na analýzu forem existence kurikula, a to na analýzu kurikula projektovaného, resp. kurikula didakticky zaměřených studijních předmětů, tj. buď specificky zaměřených na didaktiku ICC, nebo částí předmětů zaměřených na didaktiku anglického jazyka, které jsou věnovány interkulturním aspektům cizojazyčné výuky. Sběr dat proběhl prostřednictvím dotazníků, které byly distribuovány na katedry na 13 fakultách připravujících učitele anglického jazyka v České republice. Výsledky výzkumu ukázaly, že je didaktická příprava na výuku ICC realizována na čtyřech fakultách, a to v devíti studijních programech. Následná kvalitativní analýza kurikula, resp. teoretických východisek, cílů, obsahů a procesů výuky, odhalila, že na fakultách, kde tuto přípravu realizují, se do ní promítají základní současné trendy. Jednak explicitní systematické zahrnutí přípravy na rozvoj ICC, tj. pojetí kompetenční, dále pak pojetí tematické, které pracuje především s vybranými oblastmi interkulturní výchovy a vzdělávání (IVV) v kontextu cizojazyčné výuky. Věříme, že získané výsledky poslouží jako možná inspirace při revizích kurikula přípravného vzdělávání učitelů anglického jazyka.
20
Smetáčková, I. „Společné, či oddělené vzdělávání dívek a chlapců?“ Pedagogická orientace 23, Nr. 5 (12.12.2013): 717–33. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-5-717.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek porovnává dva základní vyučovací modely z hlediska zastoupení dívek a chlapců – koedukovanou a oddělenou výuku. S využitím zahraničních studií diskutuje pozitivní a negativní stránky obou modelů. Z hlediska genderové rovnosti ve vzdělávání se nereflektovaná koedukace jeví problematická, protože v jejím rámci může snadno docházet k prohlubování genderových stereotypů. Eventuální úvahy o zavedení oddělené výuky dívek a chlapců (po vzoru zahraničních experimentů) by měly zohledňovat žákovský pohled. Článek proto přináší výsledky dotazníkového šetření s účastí 556 žáků/yň 2. stupně základních škol, které mapovalo jejich postoje a zkušenosti s pobytem ve smíšených a oddělených skupinách. Šetření ukázalo, že děti preferují smíšené třídy, avšak zároveň mají zkušenosti se vzájemným genderově motivovaným obtěžováním a genderově stereotypním zacházením ze strany vyučujících.
21
DOSTÁL, Jiří, und Milan KLEMENT. „COMPUTER SUPPORTED EDUCATION - RESULTS OF RESEARCH PROBE“. Journal of Technology and Information 4, Nr. 3 (01.12.2012): 15–19. http://dx.doi.org/10.5507/jtie.2012.043.
Der volle Inhalt der Quelle
22
Kovářová, Dominika. „Kinezika ve výuce cizím jazykům: přehledová studie“. Pedagogická orientace 25, Nr. 3 (19.07.2015): 413–37. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-3-413.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledová studie seznamuje čtenáře s oblastí neverbální komunikace, která je označována pojmem kinezika. Cílem studie je představit a terminologicky vymezit kineziku jako dílčí oblast neverbální komunikace, shrnout teoretické přístupy oboru, pojednat o kinezickém signálu jako znaku a ve strukturovaném členění představit výsledky empirických studií kinezických signálů ve výuce cizím jazykům. První část je zaměřena na vývoj oboru, teoretické proudy a pojmoslovné vymezení. Druhá část pojednává o kinezickém signálu jako znaku. Ve třetí části jsou představeny výsledky výzkumů kinezických signálů, které produkují studenti a učitelé cizích jazyků; zřetel je brán na interkulturní aspekty a didaktickou funkci kinezických signálů ve výuce cizím jazykům. Výzkumy týkající se kinezických signálů ve výuce cizím jazykům nejsou příliš četné. Badatelé se věnují spíše jiným oblastem neverbální komunikace, zejména gestice a proxémice. Přesto i výsledky sporadických výzkumů kinezických signálů se jeví jako nosné pro výuku i další vzdělávání učitelů cizích jazyků. V České republice takový přehled k dispozici není, tato studie se snaží mezeru zaplnit.
23
Cichá, Martina, Andrea Preissová Krejčí und Jana Máčalová. „Formování inkluzivního prostředí na české škole jako priorita pedagogické antropologie“. Anthropologia integra 8, Nr. 1 (25.05.2017): 29–37. http://dx.doi.org/10.5817/ai2017-1-29.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Každý žák by měl bez ohledu na svůj sociální původ, etnicitu, barvu pleti, náboženské vyznání, gender či zdravotní handicap zažívat ve škole pocit rovnosti. To je jeden z předpokladů rozvoje inkluzivního vzdělávání, na jehož formování se v současném českém školství podílí mj. multikulturní výchova. V naší studii reflektujeme roli pedagogů a jejich vliv na formování hodnot a postojů jejich žáků, ve vztahu k jinakosti, přičemž se opíráme jednak o poznatky pedagogické antropologie, která jako aplikační věda podporuje proinkluzivní přístup ve výchově a vzdělávání, a jednak o zjištění plynoucí z našeho výzkumného šetření mezi pedagogy základních a středních škol v České republice. Výsledky ukazují, že pedagogové odmítají odpovědnost za utváření názorů žáků, přitom je zřejmé, že se svými žáky stereotypy o těch tzv. jiných často sdílejí.
24
Vácha, Zbyněk, und Tomáš Ditrich. „Efektivita badatelsky orientovaného vyučování na primárním stupni základních škol v přírodovědném vzdělávání v České republice s využitím prostředí školních zahrad“. Scientia in educatione 7, Nr. 1 (21.07.2016): 65–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.293.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek je zaměřen na průzkum účinnosti vyučovacích metod s prvky badatelsky orientovaného vyučování (BOV) ve vazbě na prostředí školních zahrad na primárním stupni základních škol v České republice. Data byla získávána na základě metody experimentu typu spárovaných skupin. V rámci výzkumu opakovaně participovalo v experimentální skupině 73–75 žáků a ve skupině kontrolní 70–72 žáků ze čtvrté třídy. Získané výsledky poukazují na fakt, že badatelsky orientované vyučování má statisticky prokazatelný vliv na osvojování nových znalostí a na vzrůstající oblíbenost výuky přírodovědy u žáků na primárním stupni základních škol. Z dílčích výsledků je patrné, že pro větší efektivitu badatelsky orientovaných metod výuky musí dojít k jejich opakovanému zařazování do vyučování. V opačném případě se žákům BOV jeví jako složitě uchopitelné a příliš abstraktní.
25
Pechová, Z. „Přítomnost tematiky kulturně historického dědictví a metody animace ve výuce výtvarné výchovy v dotazníkové výpovědi učitelů“. Pedagogická orientace 22, Nr. 1 (21.02.2012): 97–113. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-1-97.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá animací kulturně historického dědictví z pohledu jejich hodnoty pro vzdělávání a výchovu především ve školním prostředí. Po teoretickém úvodu objasňujícím chápání těchto dvou fenoménů v současnosti představujeme výsledky dotazníkového šetření, provedeného u učitelů výtvarné výchovy na druhém stupni základních škol a gymnáziích v Libereckém kraji, které proběhlo v roce 2011. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak je tematika kulturně historického dědictví a metodyanimace přítomna ve výuce a jakým způsobem učitelé vnímají její význam. Výsledky zpracování odpovědí na 9 otázek analýzou, tříděním a kategorizováním výzkumného souboru 81 učitele ukazují na zaměření zařazování tematiky kulturně historického dědictví především z oblasti umělecké. Vzhledem k nepřesné či nejasné představě o animaci se učitelé výtvarné výchovy zprostředkování tématiky kulturně historického dědictví touto metodou však téměř nevěnují.
26
Syslová, Zora, und Vladimíra Hornáčková. „Kvalita reflexe v profesním myšlení učitelek mateřských škol“. Pedagogická orientace 24, Nr. 4 (24.10.2014): 535–61. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-535.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předložená studie přináší do odborného diskurzu o profesionalizaci učitelského povolání pohled na profesní myšlení učitelek mateřských škol s cílem zjistit, jak kvalitní je reflexe učitelek mateřských škol s různou úrovní kvalifikace. V úvodních kapitolách autorky rozvíjí úvahu o vztahu profesionality a kvalifikovanosti, která vyúsťuje do vymezení tří dimenzí profesního myšlení – dimenze poznatkové, reflektivní a subjektivní. V dalším textu se autorky zaměřují již jen na dimenzi reflektivní, která se stala ústředním bodem zkoumání povahy myšlení učitelek mateřských škol s různou úrovní kvalifikace (ISCED 3A a ISCED 5B). Představují modely reflexe (Eby, 2000; Korthagen, 2011; Píšová, 2005), které využily ve svém výzkumu. Zbývající část textu se věnuje metodice výzkumu a zjištěním, která z analýzy dat vyplynula. Výsledky ukazují, že některé pozitivní hodnotící výroky respondentek o jejich práci jsou v kontrastu s výsledky analýzy videonahrávek. Výsledky výzkumného šetření ukázaly, že učitelky, které se cílenou reflexí a realizací technik sebereflexe již zabývaly, využívají vyšších hladin kognitivního myšlení. Podpořily se tak úvahy autorek o profesním myšlení a jeho rozvoji v systematickém zavádění reflexe již v pregraduálním vzdělávání učitelek mateřských škol na pedagogických fakultách.
27
Opatová, Michala, und Simona Hybelbauerová. „Experimenty s přírodními látkami v chemickém vzdělávání na SŠ – názory středoškolských učitelů“. Scientia in educatione 4, Nr. 2 (20.12.2020): 52–64. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.71.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tento článek přináší názory středoškolských učitelů chemie na téma experimenty s přírodními látkami v chemickém vzdělávání. Prostřednictvím interaktivního dotazníku učitelé odpovídali na otázky k teoretické i experimentální výuce tohoto tématu. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké experimenty s přírodními látkami učitelé zařazují do výuky, jestli rozšiřují téma i do jiných oblastí, než jak je uváděno v rámcových vzdělávacích programech, a kde nacházejí ke zmíněným experimentům inspiraci. Výsledky výzkumu poslouží mj. ke zpracování sbírky s návody na inovované či méně známé experimenty s přírodními látkami.
28
Staudková, Hana. „Uplatnění fenomenografického přístupu na příkladu výzkumu využívání digitálních technologií ve vzdělávání“. Pedagogická orientace 26, Nr. 3 (15.10.2016): 442–56. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-3-442.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se věnuje možnostem využití fenomenografie v pedagogickém výzkumu na příkladu výzkumu digitálních technologií ve vzdělávání. Tato výzkumná orientace je v českém prostředí téměř neznámá a hlavním cílem příspěvku je otevřít diskusi o možnostech jejího využití. V první části je podán základní přehled o principech fenomenografie. Dále se článek zaměřuje na otázku vztahu fenomenografie a fenomenologie a představuje je jako samostatné přístupy, z nichž každý má odlišné zaměření, cíle a výsledky. Konkrétní fenomenograficko-metodologické postupy jsou konfrontovány s designem zakotvené teorie; příspěvek popisuje jejich základní odlišnosti i společné prvky. Možnosti využití tohoto přístupu jsou doloženy na konkrétních příkladech výzkumů týkajících se digitálních technologií ve vzdělávání a závěrem jsou diskutovány jeho přednosti i slabiny. Ukazuje se, že tato výzkumná koncepce v sobě nese velký a dosud nevyužitý potenciál pro český pedagogický výzkum, především pro výzkum ve vysokoškolském prostředí, kterému je „šita na míru“.
29
Stará, Jana, und Karel Starý. „Studie výuky dějepisného učiva na 1. stupni ZŠ“. Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 6–29. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-6.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V této stati představíme výsledky empirické studie výuky tématu událostí 17. listopadu 1939 a 1989 ve třetím ročníku ZŠ. Po krátkém ukotvení tématu v teoretickém rámci aktuálního vývoje dějepisného vzdělávání v primární škole v mezinárodním kontextu a popisu výzkumné metodologie seznámíme čtenáře s hlavními výzkumnými zjištěními. Kvalitativní explanatorní případová studie výuky tří učitelek, založená na pozorování výuky, rozhovorech s učiteli a analýze písemných projevů žáků, prokázala, že žáci jsou již v primární škole schopni porozumět významu historických událostí a uvědomovat si hodnotu života ve svobodné společnosti. K tomuto výsledku mohou žáky učitelé dovést různými přístupy, je však nutno respektovat vývojové schopnosti žáků a reagovat na specifická úskalí, která přináší dějepisné učivo. Patří mezi ně nároky na orientaci v časových obdobích, tendence přeceňovat roli známých osobností (personifikace) a posuzování historických událostí měřítky současnosti (prezentismus). Jako efektivní přístupy se ve studii ukázaly přístupy badatelsky orientované výuky – přístupy orální historie a přístupy založené na analýze hodnoty života ve svobodné společnosti na základě rozhovoru o prožitcích a pocitech lidí žijících v době nesvobody.
30
Samková, Libuše. „Didaktické znalosti obsahu budoucích učitelů 1. stupně základní školy před studiem didaktiky matematiky“. Scientia in educatione 7, Nr. 2 (31.12.2016): 71–99. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.254.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předkládaná studie se věnuje problematice zkoumání didaktických znalostí obsahu v matematice v kontextu vzdělávání budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Jako nástroj pro zkoumání těchto znalostí představuje výukovou pomůcku Concept Cartoons. První část příspěvku uvádí přehled souvisejícího výzkumu, v druhé části popisujeme kvalitativní výzkum s přípravnou studií. Přípravná studie byla zaměřena na způsob použití Concept Cartoons jako nástroje pro zkoumání didaktických znalostí obsahu, vlastní výzkum byl zaměřen na zkoumání didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Účastníky výzkumu byli studenti druhého ročníku pětiletého magisterského oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kteří ještě nenavštěvovali univerzitní kurz didaktiky matematiky. Zájem byl soustředěn na znalosti v oblasti číselných oborů. Výsledky šetření potvrdily, že neformální základy didaktických znalostí obsahu mohou někteří budoucí učitelé úspěšně získávat z vlastních zkušeností v roli žáka/studenta na základní škole, střední škole a během nedidaktických univerzitních kurzů. Analýza dat odhalila několik respondentů s dobrou znalostí učebních úloh a žákových miskoncepcí. Zároveň jsme však objevili i respondenty, kteří nejsou schopni rozlišovat mezi identifikací, příčinou a nápravou chyby a kteří mají o možném uvažování žáků nerealistické mylné představy. Obecné výsledky šetření jsou ve studii doloženy konkrétními datovými úryvky.
31
Juklová, Kateřina, Stanislav Michek, Petr Soukup, Jindra Vondroušová und Daniela Vrabcová. „Studentovo hodnocení výuky: validace a adaptace dotazníku CEQ pro podmínky českých vysokých škol“. Pedagogická orientace 30, Nr. 1 (30.06.2020): 32–60. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-1-32.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem příspěvku je seznámit s průběhem a výsledky validace a adaptace dotazníku CEQ (Course Experience Questionnaire) a diskutovat jeho využitelnost v aktuálních podmínkách českých vysokých škol. Originální verze dotazníku vznikla na základě intenzivních výzkumů učení studentů koncem 80. let v Austrálii a v současné době je jedním z celosvětově nejužívanějších nástrojů pro hodnocení kvality výuky studentem v terciárním vzdělávání. Vzhledem k aktuální potřebě českých vysokých škol realizovat autoevaluační procesy s použitím validních a spolehlivých nástrojů považujeme ověření psychometrických vlastností dotazníku a jeho adaptaci za jedno z možných řešení. V úvodní části textu je nastíněn kontext a okolnosti vzniku australského originálu včetně teoretických koncepcí, které se staly jeho základem. Proces adaptace a validace byl realizován na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (PdF UHK) a proběhl ve dvou fázích kombinujících kvalitativní a kvantitativní přístup. V prvním kroku proběhla ohnisková skupina se studenty s cílem ověřit soulad mezi pojetím kvality výuky u českých studentů a zaměřením dotazníku. Následně byl přeložený dotazník administrován 661 studentům učitelství z PdF UHK a ověřován z hlediska konstruktové a kriteriální validity a reliability. Analýzy potvrdily originální pětifaktorovou strukturu dotazníku a uspokojivou vnitřní konzistenci všech škál. Výsledky jsou diskutovány a vztaženy ke zjištění zahraničních autorů i ke kontextu příležitostí a omezení pro používání v českém prostředí. V závěru je upozorněno na limity studie a jsou naznačeny další možné směry úprav.
32
Kostková, K. „K rozvoji interkulturní komunikační kompetence studentů učitelství anglického jazyka“. Pedagogická orientace 23, Nr. 1 (28.02.2013): 72–91. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-1-72.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem studie je představit výzkumné šetření v oblasti hodnocení rozvoje interkulturní komunikační kompetence (dále ICC1) u studentů učitelství anglického jazyka pro základní školy v rámci studijního předmětu Intercultural Communicative Competence. Fenomén interkulturality klade nové nároky nejen na pedagogickou praxi, ale i výzkum. Zaměřujeme se tedy na tematiku interkulturní výchovy a vzdělávání s klíčovým cílem rozvoje ICC. Předpokladem pro výzkumné uchopení problematiky je konceptualizace konstruktu ICC a jeho následná didaktizace, tj. rozvoj a hodnocení. V rámci realizovaného výzkumného šetření jsme využili kvantitativního i kvalitativního přístupu ke sběru i analýze dat; jako techniky sběru dat byl využit dotazník YOGA Form a ohniskové skupiny, jejichž transkripty byly podrobeny obsahové analýze. Výzkumný soubor tvořilo 17 studentů učitelství anglického jazyka (15 žen a 2 muži; průměrný věk: 24 let). Cílem výzkumného šetření bylo odhalit, zda u studentů na základě absolvování studijního předmětu Intercultural Communicative Competence došlo k rozvoji jednotlivých dimenzí ICC a pokud ano, tak jakých dimenzí a v jaké míře. Výsledky výzkumu potvrdily, že u studentů došlo k rozvoji všech dimenzí ICC, avšak v různé míře. Signifikantní rozvoj byl zaznamenán v oblasti dimenzí znalostí a dovedností. V rámci dimenze povědomí a postojové pak došlo k iniciaci rozvojových tendencí, což s ohledem na obtížnost jejich didaktizace hodnotíme kladně, jelikož i podpora rozvoje reflektivního potenciálu studentů ve vztahu k rozvoji ICC (i iniciaci toho rozvoje) hraje důležitou roli. Na základě výsledků výzkumu diskutujeme možné implikace těchto výstupů, tj. zejména rozvoj dimenze znalostní a dovednostní, pro teorii i praxi.
33
Trojan, Václav, und Zuzana Svobodová. „Subjektivní vnímání proměny role ředitele školy a obtížné prvky výkonu této profese v současné době“. Pedagogická orientace 29, Nr. 2 (30.06.2019): 203–22. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2019-2-203.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá subjektivním vnímáním proměny ředitelské role po roce 2000 a reflektuje zároveň obtížné prvky výkonu této profese v současné době. V te-oretické části vymezuje zásadní mezníky, které nově definovaly autonomní pozici českých škol a s tím i autonomní roli jejich ředitelů. Popisuje strategické dokumenty, které cílily na standardizaci vstupního a průběžného vzdělávání a podpory ředite-lů škol, což nikdy nebylo systémově uskutečněno. Výsledky kvalitativního výzkumu založeného na datech získaných z ohniskové skupiny představují subjektivní názory zkušených ředitelů pražských základních a středních škol na vývoj jejich role, popisu-jí problémy, které ředitelé vnímají, a trendy, které dále určují jejich práci. Ředitel školy je základním faktorem úspěchu každé školy a jeho postavení je vzhledem k neobvykle vysoké míře kurikulární i zdrojové autonomie české školy specifické. Ukazuje se, že postupným vývojem a přidáváním dalších povinností a zároveň neexistující systémo-vou podporou ředitele byla vytvořena náročná situace, ve které současní ředitelé škol vnímají řadu problémů, jako je například nedostatek času na řízení pedagogického procesu, nedostatek pracovníků, nadbytek zbytečných byrokratických činností a ne-důvěra v systém jako takový.
34
Straková, Jana. „Vzdělávací politika a mezinárodní výzkumy výsledků vzdělávání v ČR“. ORBIS SCHOLAE 3, Nr. 3 (23.02.2018): 103–18. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2018.200.
Der volle Inhalt der Quelle
35
Jašková, Jana. „Subjektivní percepce profesních počátků vysokoškolských učitelů odborné angličtiny: kvalitativní výzkum didaktických znalostí obsahu“. Pedagogická orientace 25, Nr. 5 (11.12.2015): 700–721. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-5-700.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem empirické studie je popsat výzkum zaměřený na vysokoškolské učitele odborného anglického jazyka a subjektivně vnímané změny v jejich didaktických znalostech obsahu z retrospektivního pohledu na profesní počátky; konkrétně se tato studie zaměřuje na první, kvalitativní fázi celého výzkumného šetření. V první části příspěvku jsou popsána teoretická východiska týkající se klíčových pojmů, jako jsou didaktické znalosti obsahu a odborný anglický jazyk, které jsou tematizovány mj. ve vztahu k profesní skupině začínajících vysokoškolských učitelů odborné angličtiny. Druhá část studie je zaměřena na popis celého smíšeného výzkumného designu včetně cíle výzkumného šetření a výzkumných otázek. Třetí část je věnována popisu první, kvalitativní fáze tohoto výzkumu, v níž sběr dat proběhl formou retrospektivních polostrukturovaných rozhovorů se čtrnácti dostupnými vysokoškolskými učiteli odborného anglického jazyka na téma prvních tří let jejich praxe a ve které analýza byla uskutečněna tematickým kódováním. Čtvrtá část příspěvku prezentuje získaná data, přičemž pozornost je zaměřena na jednotlivé složky didaktických znalostí obsahu – pojetí cílů výuky, znalosti kurikula, znalosti výukových strategií a znalosti o porozumění studentů. Výsledky naznačují, s jakými zásadními problémy se na počátku své profesní dráhy učitelé setkávali. Z těchto zjištění lze dovozovat potřebu zavedení specifického přípravného vzdělávání pro budoucí akademické pracovníky vyučující odborný anglický jazyk na českých vysokých školách.
36
Uličná, Klára. „To see or not to see: Profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka a budoucích učitelů pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk“. Pedagogická orientace 27, Nr. 1 (15.04.2017): 81–103. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-81.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem empirické studie je prozkoumat profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka. Pozornost je věnována především tomu, jakých doménově obecných i doménově specifických jevů si studenti učitelství všímají, ovšem sledována je také oblast uvažování založeného na vědění, tedy jak nad identifikovanými jevy přemýšlejí. Zaměřujeme se na rozdíl povahy vybraných aspektů profesního vidění mezi budoucími učiteli anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk. V první části textu vymezíme koncept profesního vidění v kontextu přípravného vzdělávání učitelů. Další část je věnována samotnému výzkumnému šetření, a to obsahové analýze nestrukturovaných reflexí studentů pořízených na základě sledování videozáznamu stejné výuky anglického jazyka na základní škole. Výsledky studie naznačují, že mezi studenty učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy (AJ2) a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk (AJ1) je statisticky signifikantní rozdíl ve všímání si kategorie žák. Tato kategorie je následně podrobena hlubší analýze s cílem odhalit, v jakých aspektech se obě zkoumané skupiny studentů liší. Ukazuje se, že se tak děje především ve věnování pozornosti oborovým a oborovědidaktickým aspektům výuky (AJ2) a klimatu třídy (AJ1) a v uvažování nad viděným prostřednictvím hodnocení (AJ1) a interpretace (AJ2).
37
Brady, Norman, und Agnieszka Bates. „The impact of marketisation on undergraduate curriculum in an English university: A Bernsteinian analysis“. Pedagogická orientace 24, Nr. 6 (24.11.2014): 903–18. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-6-903.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Kontext tohoto příspěvku tvoří marketizace terciárního vzdělávání v Anglii, která probíhá od devadesátých let dvacátého století a podle které je hlavní funkcí univerzity funkce ekonomická. Několik po sobě jdoucích vládních strategií zaštiťovalo tento přístup voláním po vytváření „užitečných“ poznatků a po zásobě šikovných absolventů, které potřebují firmy, aby mohly uspět v „globálních ekonomických závodech“. Terciární vzdělávání ve Spojeném království je nyní poháněno takovou dynamikou, ve které jsou univerzity nuceny soutěžit o studenty na kvazi-trhu, pro který je charakteristická rostoucí stratifikace a snížené financování státem. Tento příspěvek zkoumá dopad těchto změn v rámci případové studie kurikula bakalářského studia na ekonomické fakultě jedné z univerzit (a university Business School). Sběr dat probíhal pomocí polostrukturovaných rozhovorů s vyučujícími v bakalářských 918 Norman Brady, Agnieszka Bates programech. Dále byla uskutečněna analýza dokumentů (např. specifikace studijních modulů, oficiální hodnocení a revize studijních programů, strategie fakulty apod.). K interpretaci výsledků byla využita bernsteinovská pedagogická teorie, především pak koncept rekontextualizace. Analýzy naznačují, že diskurzu na Business School dominují požadavky trhu vztahující se k maximalizaci generovaného příjmu. Výsledkem je rekontextualizace pedagogických vztahů jako formy řízení produktu, kterou doprovází řada nezamýšlených důsledků.
38
Soukup, Petr. „Užívání statistické a věcné významnosti v časopise Pedagogická orientace a Pedagogika v posledních deseti letech: pohled statistika“. Pedagogická orientace 26, Nr. 2 (01.07.2016): 182–201. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-2-182.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem příspěvku bude poukázat na problémy při využívání koncepcí statistické a věcné významnosti v posledním desetiletí ve dvou předních pedagogických časopisech, konkrétně v časopise Pedagogika a Pedagogická orientace. Text po stručném představení tématu obsahuje popis provedené obsahové analýzy dvou pedagogických časopisů a poté přechází k výsledkům provedeného výzkumu ve třech oblastech: nesprávná použití statistické analýzy, její nesprávná interpretace a používání měr věcné významnosti (effect sizes). V závěru autor kromě tradičního shrnutí výsledků a diskuse jejich limitů nabízí možná zlepšení pro publikační i vzdělávací praxi v české pedagogické komunitě. Provedený výzkum ukázal, že kvantitativně zaměřených textů je poměrně málo (ve dvou pedagogických časopisech bylo publikováno 84 textů za 10 let). Více než polovina těchto textů používá koncepci statistické významnosti, i když to prezentovaná data neumožňují. Poměrně málo častá jsou pochybení při interpretaci statistické významnosti, mezi nejrozšířenější patří mechanická práce s daty (nejčastěji užívání hvězdiček). V rozporu se současnými doporučeními se ve zkoumaných časopisech užívá poměrně málo měr věcné významnosti, nadto se užívají jen nejjednodušší míry věcné významnosti. Alarmující je též, že zhruba ve třetině analyzovaných článků chyběla věcná interpretace výsledků.
39
Štěpánik, Stanislav, und Martin Chvál. „Konstruktivismus jako cesta ke zlepšování výsledků vzdělávání v českém jazyce?“ Studia paedagogica 21, Nr. 1 (29.04.2016): 35. http://dx.doi.org/10.5817/sp2016-1-3.
Der volle Inhalt der Quelle
40
Straková, Jana, und Arnošt Veselý. „Mezinárodní výzkum kompetencí dospělých PIAAC: hlavní zjištění a implikace pro vzdělávací politiku“. Pedagogická orientace 25, Nr. 4 (14.09.2015): 509–27. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-509.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem této přehledové studie je představit výzkum PIAAC, shrnout základní zjištění z tohoto výzkumu z hlediska České republiky a diskutovat možné implikace pro vzdělávací politiku. Zároveň rozebíráme, jak výsledky výzkumu PIAAC doplňují poznatky získané z výzkumu PISA, TIMSS a dalších. Klademe si přitom otázku, zda (a co) přináší nad rámec těchto výzkumů. V první části studie je popsána metodologie a základní charakteristika výzkumu PIAAC. Ve druhé části popisujeme výsledky českých dospělých v mezinárodním srovnání. Ve třetí části vybíráme některá zásadní zjištění výzkumu PIAAC. V závěrečné části pak diskutujeme implikace těchto zjištění pro nastavení vzdělávací politiky. Výzkum PIAAC potvrdil některá zjištění z předcházejících výzkumů PISA a TIMSS, například vysokou míru podmíněnosti kompetencí socioekonomickým statusem v České republice. Jiné závěry z těchto výzkumů ovšem nepotvrdil. Ukázalo se například, že výsledky mladých Češek a Čechů ve věku 16–25 let (kam spadá kohorta z výzkumů TIMSS 2007 a PISA 2009) jsou spíše nadprůměrné. Výzkum PIAAC je důležitým a nepostradatelným doplňkem výzkumů, zkoumajících kompetence žákovské populace. Ačkoli s výsledky z výzkumů PISA nebo TIMSS se často pracuje jako s definitivním ukazatelem gramotnosti a lidského kapitálu dané země, výzkum PIAAC ukázal, že v 15 letech zdaleka nejsou kompetence definitivně zformovány.
41
Dvořák, Dominik, Petr Urbánek und Karel Starý. „High autonomy and low accountability: Case study of five Czech schools“. Pedagogická orientace 24, Nr. 6 (24.11.2014): 919–40. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-6-919.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek upozorňuje na efekty vysoké úrovně autonomie při současné nízké odpovědnosti za výsledky v případě českých základních škol. Jsou načrtnuty základní principy akontability jako klíčového pojmu současné vzdělávací politiky a stručně je popsán použitý výzkumný plán. Pak jsou představena data ilustrující efekty volby školy, autonomie školy v oblasti alokace zdrojů a kurikulární decentralizace. V diskusi je mj. zmíněn problém časové škály pro hodnocení efektů reformy a otevřena otázka potřeby nového přístupu k autonomii a akontabilitě škol. Po dobu více než pěti let sledujeme za použití převážně kvalitativních longitudinálních postupů vývoj pěti českých plně organizovaných základních škol. Výsledky naznačují, že některé efekty, považované za negativní a připisované plošnému testování a na něj navázaným politikám, lze překvapivě pozorovat ve zkoumaných školách, ačkoli v český vzdělávací systém řadu prvků akontability nezavedl. Současná bohatá literatura o rizicích spojených s plošným testováním by si zasloužila doplnění o studie rizik a negativních efektů projevujících se tam, kde výsledky žáků nejsou systematicky sledovány a využívány.
42
Pražáková, Martina, und Lenka Pavlasová. „Vstupní znalosti účastníků geovědních táborů zjišťované asociační technikou“. Scientia in educatione 10, Nr. 1 (13.07.2019): 33–50. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1257.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Vstupní znalosti účastníků geovědních táborů zjišťované asociační technikou Martina Pražáková, Lenka Pavlasová Abstrakt Zjišťování znalostí žáků má svůj nezastupitelný význam ve formálním vzdělávání, v neformálním vzdělávání se s ním ale příliš často nesetkáváme. Tato studie popisuje výzkum, který se opírá o dvoudimenzionální pojetí kognitivních znalostí žáků a byl realizován slovním asociačním testem. Jeho prostřednictvím odvozujeme aktuální porozumění žáků (n = 143) oblasti neživé přírody. Výsledná zjištění určují úroveň vstupních teoretických i praktických znalostí účastníků geovědních táborů v dimenzích znalostí faktuálních, konceptuálních, procedurálních a metakognitivních. Byla prokázána statisticky významně vyšší úroveň teoretických konceptuálních znalostí u starších žáků (více než 12 let) a dívek. Doporučujeme tedy, aby se ve výuce témat o neživé přírodě v neformálním vzdělávání kladl důraz na rozvoj geovědních praktických znalostí žáků, které jsou specifické pro tuto oblast přírodních věd a kde vnímáme jejich deficit. Neformální vzdělávání by se tak u žáků se zájmem o neživou přírodu stalo vhodným doplňkem ke vzdělávání formálnímu. Klíčová slova: znalosti, neformální vzdělávání, geovědy, vědecký tábor, slovní asociační test.
43
Mareš, Jan. „Pedagogicko-psychologická diagnostika jako zadní dvorek psychologické diagnostiky?“ TESTFÓRUM 2, Nr. 2 (29.03.2013): 4–14. http://dx.doi.org/10.5817/tf2013-2-8.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Diskusní příspěvek připomíná pedagogicko-psychologickou diagnostiku jako jednu z významných oblastí psychologické diagnostiky. Na proklamativní úrovni je individualizace výuky jedním z ústředních témat změn probíhajících ve vzdělávacím systému od 90. let a logicky přináší požadavek na lepší znalost individuálních specifik jednotlivých žáků. Diagnostická praxe ale tento rozvoj kopíruje jen částečně. Historicky rozvinuté oblasti pedagogicko-psychologické diagnostiky si udržují svou úroveň, řada nových témat a oblastí ale zůstává opomíjena a je řešena neuspokojivým způsobem s logickými důsledky pro celý vzdělávací systém, tvorbu a použití diagnostických nástrojů i pro konkrétní žáky či studenty. Pedagogicko-psychologická diagnostika tak přestala být diagnostickou výkladní skříní a stal se z ní spíše zadní dvorek diagnostiky, jakkoli s ní má zkušenost prakticky celá populace. Řadu diagnostických aktivit v oblasti výchovy a vzdělávání navíc můžeme chápat jako příklad tzv. high-stakes diagnostiky. V příspěvku se pokouším pojmenovat některé problematické části systému profesní přípravy uživatelů diagnostických nástrojů a jejich výsledků i vzdělávací politiky a její implementace v podobě předpisů upravujících diagnostiku v oblasti výchovy a vzdělávání. Papers discuss educational assessment as one of the major areas of psychological assessment. On the declarative level, the individualization of teaching is one of the central themes of the changes taking place in the Czech education system since the 90th years and logically demands a better knowledge of the individual characteristics of each individual student. Educational assessment practice this system development only partially replicates. Historically developed educational assessment areas maintain high level, but a number of new topics and areas are sidelined and assessment tools are designed unsatisfactory, with the logic consequences for the entire education system. Educational assessment ceased to be a showcase for diagnostic and became her backyard, although the entire population has experience with this kind of assessment. A number of assessment activities in the field of education can be seen as an example of high-stakes assessment. The paper tries to identify some problematic part of the training of users of diagnostic tools and their results and educational policy and its implementation in the form of regulations governing the assessment in the field of education.
44
Kohout-Diaz, Magdalena, Dana Bittnerová und Markéta Levínská. „Limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v České republice: boj o identitu žáka“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 235–68. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-235.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tématem textu jsou limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v rámci českého školství. V první části se text zaměřuje na vymezení inkluze. Vychází z definice UNESCO a charakterizuje ideový vývoj pedagogického přístupu k lidem, kteří jsou označeni jako ti, kteří potřebují podporu při vzdělávání. Následuje deskripce problematiky vzdělávání Romů v České republice a pohled na vybrané strategie a na opatření, jejichž cílem byla podpora rovného přístupu ve vzdělávání. Cílem výzkumné části je prostřednictvím analýzy výsledků výzkumů najít limity inkluze ve vzdělávání romské minority. Metodologicky příspěvek vychází z Glaserova přístupu k zakotvené teorii, z postupů školní etnografie, z teorie kulturních modelů, která navazuje na kognitivní antropologii. Glaser tvrdí, že při hledání teorie lze považovat všechny informace za data. Na základě uvedeného tvrzení byla provedena analýza a konceptualizace dat z vlastních etnografických výzkumů týmu Bittnerová, Doubek, Levínská, byly diskutovány studentské závěrečné práce a vědecké výstupy dalších badatelů v oblasti vzdělávání minorit. V textu je ukázáno, co se děje, když do vzdělávacího systému vstupuje romský žák, jak na něj reaguje školní prostředí a jak romské děti a rodiče vyjednávají s institucí školy a jejími aktéry. Dospíváme k závěru, že jádrovou kategorií v uvažování o inkluzi Romů je IDENTITA ŽÁKA. Důležité je, aby romskému dítěti nebyla upírána, aby byl identifikován jako žák, nikoliv jako Rom. Proces identifikace se musí odehrávat nejen na úrovni školy, ale také v rodině a ve vztahu k sobě. Inkluze romského žáka by měla spočívat v přiznávání identity žáka a její zvnitřnění dítětem i rodiči.
45
Kropáčková, Jana, Radka Wildová und Anna Kucharská. „Pojetí a rozvoj čtenářské pregramotnosti v předškolním období“. Pedagogická orientace 24, Nr. 4 (04.11.2014): 488–509. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-488.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se zaměřuje na problematiku čtenářské pregramotnosti, která je z pohledu celoživotního vzdělávání nesmírně významnou oblastí, neboť v období předškolního věku se kladou základy nejen čtenářské, ale i řady dalších gramotností a současně se rozvíjí osobnost dítěte, jeho motivace pro vlastní poznávání. Cílem studie je charakterizovat pojetí čtenářské pregramotnosti v českém předškolním vzdělávání, analyzovat vývoj související terminologie a sumarizovat závěry výzkumných šetření zaměřujících se na pojetí, podporu a rozvoj čtenářské pregramotnosti v domácím prostředí. Autorky se zaměří v prvé části na vývoj terminologie, konkrétně používání pojmů v českém předškolním vzdělávání, dále na precizaci pojmů z vývojového hlediska a v kontextu současného českého předškolního kurikula. Druhou část věnují prezentaci výsledků výzkumných šetření v oblasti čtenářské pregramotnosti a třetí část zařazení této problematiky v pregraduální přípravě učitelek mateřských škol na PedF UK v Praze a dalším možnostem podpory rozvoje v předškolním období, které je považováno i v zahraniční odborné literatuře za jedno z klíčových období v rozvoji čtenářské gramotnosti. Díky tomuto postupu autorky v závěrečné části objasňují preferenci používání pojmu čtenářské pregramotnosti a docházejí ke zjištění, že k pojetí a rozvoji čtenářské pregramotnosti je třeba přistupovat komplexně, jak ve výzkumu, tak ve vlastní přípravě učitelů a samotném předškolním vzdělávání.
46
Veselý, Arnošt. „Konceptuální rámec pro analýzu vztahu vzdělávací politiky a vzdělávacích výsledků“. ORBIS SCHOLAE 5, Nr. 1 (21.02.2018): 23–52. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2018.73.
Der volle Inhalt der Quelle
47
Myšková, Lucie, Irena Smetáčková, Hana Novotná, Jakub Onder, Hana Kuželová und Radek Ptáček. „Vzdělání u osob se zkušeností s náhradní formou péče v dětství“. Pedagogická orientace 25, Nr. 1 (28.02.2015): 63–83. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-1-63.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem sdělení je představení dílčích výsledků výzkumu, který se zabýval vlivem dlouhodobého pobytu osob v náhradních formách péče (tj. v ústavní výchově a v náhradních rodinách) na různé oblasti života v dospělosti. Sledovanou oblastí v prezentované části studie byla dosavadní vzdělávací dráha respondentů. V první části jsou přiblíženy typy těchto forem péče v ČR s bližším představením ústavní výchovy. Druhá část příspěvku předkládá dílčí část studie, kde byla pomocí anamnestického dotazníku a baterie psychologických testů porovnávána výzkumná skupina dospělých osob se zkušeností s náhradní péčí v dětství (n = 128) a kontrolní skupina osob vyrůstajících v původních rodinách (n = 103). Třetí část příspěvku je věnována výsledkům týkajícím se nejvyššího dosaženého vzdělání, cesty k němu a dotýká se také pohledu na dosažené vzdělání přes rozdíly v osobnostních rysech. Ukázalo se, že lidé, kteří strávili celé či část svého dětství v náhradních formách péče, dosahují nižšího vzdělání, mají nižší vzdělanostní aspirace, ve své školní trajektorii se potýkají s většími potížemi a od okolí získávají menší podporu v učení. Z uvedeného vyplývají doporučení ve vztahu k vzdělávacímu procesu dětí umístěných v náhradních formách péče.
48
Porubský, Štefan, Marian Trnka, Vladimír Poliach und Radka Cachovanová. „Curricular reform in Slovakia regarding the attitudes of basic school teachers“. Pedagogická orientace 25, Nr. 6 (10.03.2016): 777–97. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-6-777.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V roce 2008 začala na Slovensku kurikulární reforma. Ta zavedla dvouúrovňový systém kurikula v rámci předškolního, základního i středního vzdělávání. Setkala se se smíšenými reakcemi, jak od učitelů, tak od vedení škol. Tento příspěvek stručně představuje tuto reformu, obsah základních kurikulárních dokumentů a některé z výsledků dotazníkového šetření zaměřeného na postoje učitelů základních škol k reformě. Jejich názory byly sledovány ve třech oblastech: spokojenost s vývojem školského systému na Slovensku v posledních šesti letech, důležitost kurikulárních změn a jejich dopad.
49
Navrátilová, Jana. „Spolu, a přece odděleně: podoba částečně diferencovaného vzdělávání na druhém stupni ZŠ optikou učitelů“. Pedagogická orientace 30, Nr. 3 (30.11.2020): 347–74. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-3-347.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie analyzuje současnou situaci částečné diferenciace (rozdělování žáků v určitých předmětech, na část vyučování) na druhém stupni základních škol v Brně. Teoretická část je věnovaná problematice diferencovaného vzdělávání v ČR. Dále představuje mechanismus částečné diferenciace, na niž je nazíráno jako na jemnější formu dělení žáků. Studie je koncipovaná jako kvalitativní výzkumné šetření. Data byla získána prostřednictvím rozhovorů s vedením škol (n = 4) a individuálních rozhovorů s učiteli (n = 6), kteří mají přímou zkušenost s výukou v diferencovaných skupinách. Z výsledků vyplývá, že žáci jsou při částečné diferenciaci rozdělováni do dvou homogenizovaných skupin podle předem stanoveného kritéria – výkonu. Učitelé využívají částečně odděleného vzdělávání k tomu, aby mohli snáze diferencovat výuku, a to podle obsahu učební látky, tempa učení, ale také podle očekávaných schopností žáků v jednotlivých skupinách. Data dále ukázala, že se učitelé i vedení škol v určitých tématech týkajících se realizace částečně diferencované výuky na jejich školách rozcházejí.
50
Bendl, Stanislav, Hana Voňková, Ondřej Papajoanu und Eva Vaňkátová. „Analýza metodologických přístupů k výzkumu chování žáků ve školách: problematika neporovnatelnosti žákovského sebehodnocení“. Pedagogická orientace 28, Nr. 4 (28.12.2018): 627–62. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-4-627.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Problematika měření výstupů školního vzdělávání je velice podstatná jak pro výzkumníky, tak pro pedagogy z praxe. Můžeme rozlišit dva hlavní typy výstupů: výstupy v oblasti studijních výsledků (např. v matematice, informačních a komunikačních technologiích či dějepisu) a výstupy v oblasti chování (školní kázeň). Oba typy výstupů jsou ve škole hodnoceny a známkovány. Pokud bychom však nechali různé učitele hodnotit znalosti a dovednosti stejných žáků, jejich hodnocení by se nezřídka lišilo, což se týká i hodnocení chování žáků. Vyvstává tak následující otázka: Jak přesně měříme výstupy školního vzdělávání? Tato studie má následující cíle: (a) popsat běžně užívané metodologické přístupy k měření chování žáků ve školách a diskutovat jejich výhody a nevýhody. Konkrétně se studie zaměřuje na analýzu školní dokumentace, rozhovory, pozorování a dotazníková šetření. Sekce zabývající se školní dokumentací obsahuje empirickou analýzu školní dokumentace vybraných českých škol; (b) navrhnout inovativní přístup k měření chování žáků ve školách, který by kombinoval žákovské sebehodnocení a žákovské vzájemné hodnocení s metodou ukotvujících vinět s cílem zlepšení porovnatelnosti získaných dat.