Um die anderen Arten von Veröffentlichungen zu diesem Thema anzuzeigen, folgen Sie diesem Link: To má za následek.
Zeitschriftenartikel zum Thema „To má za následek“
Geben Sie eine Quelle nach APA, MLA, Chicago, Harvard und anderen Zitierweisen an
Machen Sie sich mit Top-50 Zeitschriftenartikel für die Forschung zum Thema "To má za následek" bekannt.
Neben jedem Werk im Literaturverzeichnis ist die Option "Zur Bibliographie hinzufügen" verfügbar. Nutzen Sie sie, wird Ihre bibliographische Angabe des gewählten Werkes nach der nötigen Zitierweise (APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver usw.) automatisch gestaltet.
Sie können auch den vollen Text der wissenschaftlichen Publikation im PDF-Format herunterladen und eine Online-Annotation der Arbeit lesen, wenn die relevanten Parameter in den Metadaten verfügbar sind.
Sehen Sie die Zeitschriftenartikel für verschiedene Spezialgebieten durch und erstellen Sie Ihre Bibliographie auf korrekte Weise.
1
Kobzová, A., D. Kárník, Z. Skoumalová und P. Marcinský. „Koroze konstrukčních materiálů působením kyseliny borité“. Koroze a ochrana materialu 59, Nr. 4 (01.12.2015): 107–13. http://dx.doi.org/10.1515/kom-2015-0022.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Abstract V provozních podmínkách primárního okruhu jaderných elektráren nelze vyloučit kontakt primárního média s obsahem kyseliny borité s konstrukčními kovovými materiály. Obsahem experimentální práce bylo simulovat vybrané varianty expozice konstrukčních materiálů primárnímu médiu a kvantifikovat jeho korozní účinky. Základními faktory ovlivňujícími korozi byly teplota povrchu materiálu, koncentrace kyseliny borité a možnost odvodu vodní páry od povrchu. Vrstva páry se tvoří při vysoké teplotě a chrání povrch před kontaktem s kyselinou boritou a brání koroznímu poškození. Odpařování kyseliny borité závisí také na množství vody (koncentraci kyseliny borité). Přebytek vody umožňuje destilaci kyseliny borité a přebytek kyseliny borité má za následek vznik neškodné sklovité vrstvy z taveniny kyseliny borité.
2
Valc, Jakub. „Má opravdu „každý“ právo na život?“ Časopis pro právní vědu a praxi 24, Nr. 4 (19.12.2016): 597. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2016-4-7.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem daného článku bude kriticky zhodnotit současnou koncepci ústavněprávní ochrany lidského života v České republice, a to v počátcích jeho přirozeného vývoje. Za tímto účelem bude nejprve pomocí filozoficko-právní analýzy moderních embryologických poznatků stanoven morální a právní status nenarozeného dítěte. Takto zjištěné poznatky budou následně konfrontovány se současnou českou právní úpravou dané problematiky. V této souvislosti budou rovněž uvedeny úvahy de lege ferenda, dle kterých by měla příslušná legislativa reflektovat současný stav vědeckého poznání, podle něhož je nutné již zygotu považovat za lidskou osobu mající právo na život a lidskou důstojnost.
3
Černý, Michal. „Nové pojetí multikulturality jako klíče k bytí “onlife”“. Sociální pedagogika / Social Education 8, Nr. 2 (15.11.2020): 10–28. http://dx.doi.org/10.7441/soced.2020.08.02.01.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Teoretická studie popisuje problematiku kyberprostoru jako ontologicky i epistemicky závažného fenoménu měnícího základní způsoby uchopování (lidské) existence a její realizace. Nástup technologií má za následek mimořádně intenzivní propojování všech komunikujících aktérů, kteří jsou spolu vzájemně provázáni, a tato vazba ovlivňuje komplexním způsobem jejich chování. Jako východisko pro vhodný popis bytí ve světě, v němž hraje důležitou roli právě kyberprostor, se jeví Floridiho koncept onlife bytí spojující oba světy. V námi navrženém řešení o něm budeme hovořit ve vztahu k tělesnosti a tělesným aspektům spojeným se strukturací poznání. Tento přechod od online a offline k onlife s sebou nese nutnost zásadním způsobem znovu uchopit fenomén multikulturality jevící se jako základní myšlenkový konstrukt pro pochopení světa, v němž zakoušíme onlife bytí. Multikulturality nikoli jako fenoménu čistě antropocentrického, ale jako širšího prostředku pro strukturaci poznání ve světě stále méně rozlišujícího mezi technikou a živými objekty. Přesto se zdá, že živé organismy mají něco, co technika nemá a mít nemůže – tělo jevící se jako zásadní pro formování zkušenosti. Studie naznačuje směr uchopení multikulturality překonávající subjekt-objektové paradigma a stavící na zkušenostním realismu.
4
Bílek, Stanislav, und Radka Vaníčková. „Praktické aspekty stavění promlčecí doby při neplatné podnikatelské rozhodčí doložce“. Časopis pro právní vědu a praxi 25, Nr. 3 (17.10.2017): 545. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2017-3-11.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Rozhodčí řízení představovalo zejména pro podnikatele, efektivní a hospodárnou alternativu vůči civilnímu soudnictví. K rozhodování majetkových sporů byly díky liberální legislativě využívány i soukromé rozhodčí společnosti, které neměly a stále nemají status rozhodčího soudu. V aplikační praxi obecných soudů rezonuje v posledních letech problematika rušení nicotných rozhodčích nálezů, vydávaných těmito soukromými rozhodci ve prospěch rozporu rozhodčích doložek, podle nichž byla pravomoc soukromých rozhodců založena zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění, případně pro rozpor s jiným právním předpisem. Cílem příspěvku je poukázat na jednu z mnoha výkladových těžkostí v souvislosti s rušením rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek, a to zda uplatněním nároku rozhodčí žalobou z neplatné rozhodčí doložky dochází ke stavení běhu promlčecí lhůty a za jakých podmínek. Dále uskutečnit stručnou analýzu aktuální soudní praxe v rušení nicotných rozhodčích nálezů a právní výklad důsledků tohoto přístupu obecných soudů v otázce promlčení majetkových práv zejména se zaměřením na právní vztahy mezi podnikateli. Účinky nicotného rozhodčího nálezu nelze vztahovat automaticky na akt podání rozhodčí žaloby s ohledem na princip právní jistoty jako základní předpoklad právního státu. Podání rozhodčí žaloby podle neplatné doložky dle názorů autorů příspěvku má v určitém rozsahu za následek stavení promlčecí lhůty. Autoři rozdělili příspěvek na dvě části. V první části podávají úvodní vysvětlení předmětné problematiky a zaujímají postoje k judikatuře týkající se neplatných podnikatelských doložek. V druhé části vymezují dopady judikatury soudů ve sledované oblasti ve vztahu k otázce stavění promlčecí lhůty a předkládají návrhy řešení v souladu s platnou legislativou.
5
Pilch, Pavel. „Smrt kao politička roba u stripu Ljubazni leševi Zorana Panevskog i Ivice Stevanovića“. Slavica Wratislaviensia 168 (18.04.2019): 607–14. http://dx.doi.org/10.19195/0137-1150.168.51.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Death as a political commodity in the comic book Ljubazni leševi by Zoran Panevski and Ivica StefanoviThe paper deals with the motif of death shown in the comic book Ljubazni leševi by Ivica Stevanović and Zoran Penevski. The author focuses on death “stolen” by the government of the fictional country, which is then used as a commodity in the process of controlling citizens. Death is not feared any more by anyone, which may have catastrophic consequences. Enslaving death may lead to the furious destruction of ethics in society, which is one of the main messages of this comic book allegory. Smrt jako politické zboži v komiksu Ljubazni leševi Zorana Panevského a Ivici StefanovićeČlánek se zabývá motivem Smrti, jak je představena v komiksové knize Ljubazni leševi Ivici Stevanoviće a Zorana Penevského. Soustředíme se na Smrt, která byla „ukradena“ vládou fiktivní země a následně zneužita jako obchodní artikl v procesu kontroly obyvatelstva. Smrti se již nikdo nebojí, což má za může přinášet katastrofické následky. Zotročení smrti může vést ke zběsilému ničení morálky lidské společnosti, což je jedno ze zásadních poselství této komiksové alegorie.
6
Myšička, Stanislav. „Environmental Justice and Rawlsian Social Contract Theory“. FILOSOFIE DNES 7, Nr. 1 (27.12.2015): 39–60. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v7i1.206.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Contemporary social and political theory is not wholly sufficient for dealing with environmental issues unless it will be more informed by political theories of justice. I present the view that environmental justice can be fruitfully approached from the point of view of contemporary social contract theory, mainly the one inspired by the work of John Rawls. Healthy natural environment is indispensable for many reasons for every human society; however, nature possesses also value going beyond pure instrumentality for human beings. Because humans can have great impact on natural environment in either positive or negative way, this entails duties on their part. Society’s dealings with the environment are regulated by laws and other publicmeasures, which in turn have their deeper justification in general theory of justice of that particular society. The article tries to show that contemporary social contract theory can fruitfully grasp principles of environmental justice, which could lead to more environment sensitive policies and be acceptable from liberal point of view at the same time.Politické myšlení nemůže adekvátně reagovat na environmentální problémy současné společnosti, pokud nebude více pracovat s konceptem environmentální spravedlnosti. V tomto článku se snažím ukázat způsob, jak může být otázka environmentální spravedlnosti uchopena pomocí teorie společenské smlouvy v podání Johna Rawlse. Lidé mají svoji činností významný dopad na životní prostředí, což má za následek nerovnou distribuci environmentálních dober a škod. Proto existují vůči ostatním lidem povinnosti vyplývající ze spravedlnosti vztahující se na environmentální oblast. Environmentální otázky se nicméně musí řešit pomocí závazných společenských pravidel, která mají podobu zákonů vynucovaných státem. Tyto zákony mají své hlubší ospravedlnění právě v určité teorii spravedlnosti, která zakládá jejich legitimitu. Ve článku se snažím ukázat, že pomoci teorie společenské smlouvy lze konstruovat soubor principů environmentální spravedlnosti pro společnost, která se chce stát více odpovědnou vůči životnímu prostředí a zároveň fungovat podle liberálních principů.
7
Blažková, Martina, und Richard Macků. „Socioedutainment v prostředí letního tábora? Nevyužitá příležitost!“ Pedagogická orientace 27, Nr. 4 (28.02.2018): 558–74. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-4-558.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Text se zabývá obecným přesahem dětských táborů do běžného života jeho účastníků s důrazem na potenciál, který dětský tábor má pro rozvoj v období mladšího školního věku. Pojednává krátce o ideových kořenech dětských táborů, které jsou typické pro český kontext. Klíčovým tématem, které autoři příspěvku otvírají, je teorie socioedutainmentu. Tento koncept autoři staví na tzv. edutainmentu a rozšiřují tak chápání pojmu na sociální rozměr osobnosti, přičemž za základní metodu pro rozvoj osobnosti je považována hra. Hra pojímaná teorií sociedutainmentu jako činitel umožňující učit se sociálním dovednostem v sociálním prostředí. Celý koncept následně propojují s procesem socializace. Druhá část příspěvku popisuje koncept socioedutainmentu pomocí empirické sondy provedené mezi bývalými účastníky dětských táborů. Autoři využili pro získání dat polostrukturované rozhovory s bývalými účastníky dětských táborů a s rodiči těchto účastníků. Pro zpracování dat byla využita rámcová analýza. Autoři popisují detailní postup rámcové analýzy dat včetně jejího teoretického zakotvení. Následně předkládají podrobný popis zjištěných informací. Výstupy jsou autory vzájemně propojovány a zobecňovány, a přináší tak komplexní popis zjištění celého šetření. Zjištění jsou autory prezentována odděleně pro danou skupinu respondentů, což autorům následně umožňuje zjištění vzájemně porovnávat a poukázat tím na shody či neshody v pojetích obou skupin respondentů. V závěru příspěvku autoři shrnují zjištění z empirického šetření a staví je do kontrastu s realitou skutečných dětských táborů a tím, jak instruktoři těchto táborů využívají prostředků pro dosažení edukačního potenciálu tábora.
8
STRAUS, Jiří. „Biomechanika zatížení hlavy dítěte při třesení nebo pádu“. Forenzní vědy, právo, kriminalistika 6, Nr. 1 (Mai 2021): 6–19. http://dx.doi.org/10.37355/fvpk-2021/1-01.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Shaken baby syndrome je nejčastěji způsoben prudkým třesením a cloumáním s kojencem nebo malým dítětem, přičemž nezáleží na tom, za jakou část těla dítěte je cloumáno a třeseno, za nohy, ruce, hrudník či ramena. Prudké třesení může mít za následek poškození mozku (které vede až k mentální retardaci, poruchám řeči nebo učení), paralýzu, epileptické záchvaty, ztrátu sluchu nebo dokonce smrt. Může také způsobit krvácení do mozku nebo v okolí očí s následkem slepoty. V příspěvku jsou uvedeny výsledky experimentů, které byly provedeny s biomechanickým modelem kojence. Autor uvádí hodnoty zrychlení hlavy, které dosáhli probandi průměrné výkonnosti. Potvrdila se hypotéza, že třesením v krátkém časovém úseku po dobu několika sekund je člověk schopen způsobit přetížení, které dosahuje kritické hranice pro přežití při vnitřním poranění hlavy poškodit dítě.
9
Malý, Tomáš. „Rituál smrti a sociální praxe ve věku konfesí: Historicko-antropologická perspektiva“. Sociální studia / Social Studies 8, Nr. 2 (10.04.2011): 15–33. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-2-15.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Historický výzkum umírání a smrti je již dlouhou dobu ovlivňován sociologickými a antropologickými přístupy. Přesto se teprve zhruba od 80. let minulého století historikové zabývají též otázkou sociálního užití smrti, tématem, jež hraje významnou roli v historickém bádání posledních let. To se totiž mj. soustředilo na problematiku rituálů smrti jako prezentace a rekonstrukce sociálního řádu. Epocha raného novověku, která je předmětem této studie, se ovšem vyznačovala řadou specifik, v daném kontextu především významem konfesijního faktoru jako výsledku evropské reformace. Pohřby a rituály smrti se následně často stávaly jednou z oblastí, v nichž byla vyjadřována konfesijní identita. Především v konfesijně smíšených regionech, zejména ve městech, se proto v případech vyhrocení situace jednotlivé (konfesijně definované) komunity snažily napadat rituály jiných konfesí za účelem potvrzení vlastní čistoty a správnosti vyznání. Právě v těchto momentech lze i na příkladu raněnovověké společnosti pozorovat některé ze základních antropologických principů. Členství v komunitě hrálo nanejvýš důležitou úlohu a začlenění do ní prostřednictvím tradičního rituálu a ctnostného pohřbu garantovalo též stálé místo ve společenství křesťanů (věřících). Naopak separace a vyloučení měly za následek zamezení symbolickému kontaktu mezi zemřelými a žijícími, bez něhož nebylo možno dosáhnout spásy.
10
Púry, František, und Martin Richter. „Trestní odpovědnost při hospodaření s veřejným majetkem a výkon pravomoci úřední osoby“. Časopis pro právní vědu a praxi 25, Nr. 2 (21.07.2017): 195. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2017-2-1.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se zabývá trestní odpovědností za nikoli řádné hospodaření s majetkem státu nebo územních samosprávných celků osobami, které jsou v postavení úřední osoby. Zejména s poukazem na situaci v obecní samosprávě se autoři snaží odlišit případy, v nichž se má uplatnit trestní odpovědnost jen za majetkový trestný čin, a případy, kde jde vedle toho nebo jen samostatně o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Své úvahy ilustrují i některými rozhodnutími Nejvyššího soudu.
11
Géryk, Jan. „Politickofilosofický úklid v čase plurality a zběsilé strnulosti“. FILOSOFIE DNES 12, Nr. 2 (07.04.2021): 62–87. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i2.312.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Autorský kolektiv z Katedry politologie brněnské Fakulty sociálních studií přichází s publikací, která má za cíl představit soudobé politicko-teoretické diskuze nad základními aspekty liberální demokracie, jako jsou například většinové rozhodování, idea lidské důstojnosti nebo vztah demokracie a lidských práv. Nepodává však pouze učebnicový přehled, ale jednotlivé představené koncepce též kriticky hodnotí. Jako problematické pak v obecnějším pohledu vnímá přílišné množství dílčích teoretických inovací spěchajících zachránit liberální demokracii. To totiž v konečném důsledku vede k nesrozumitelné kakofonii, která zevnitř disciplíny politické teorie/politické filosofie vychází. Kniha se tak snaží o systematizaci současných diskuzí a o pojmová vyjasnění. Jako zásadní věc pak vnímá též napětí mezi nutností přijímat legitimní a závazná kolektivní rozhodnutí a skutečností hluboké diverzity v současných společnostech. V poslední kapitole tak Pavel Dufek představuje jako vhodnou inspiraci teorie veřejného ospravedlnění. Tato recenze má za cíl seznámit čtenáře se základní strukturou a argumenty publikace a vnést do debaty s knihou některé další aspekty charakterizující naši postmoderní situaci.
12
Klocek, Adam, und Jana Máchová. „PSSI – Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti: Recenze metody“. TESTFÓRUM 6, Nr. 9 (11.09.2017): 39–48. http://dx.doi.org/10.5817/tf2017-9-180.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Celkově můžeme o PSSI říci, že se nejedná pouze o výzkumný nástroj a má svůj potenciál pro použití v diagnostice, zejména v oblasti terapie, kde výsledky z PSSI mohou sloužit např. jako otevírací téma k terapeutickému rozhovoru. Individuální diagnostika by však měla být prováděna expertním uživatelem za pečlivě kontrolovaných podmínek, který současně rozumí teorii PSI a dokáže PSSI začlenit do kontextu dalších metod.
13
Helus, Zdeněk. „K psychologii láskyplného vztahu: pedagogické inspirace se zaměřením na předškolní výchovu“. Pedagogická orientace 24, Nr. 4 (24.10.2014): 468–87. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-468.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie klade důraz na osobnostní přístup k vývoji dítěte v doškolní fázi jeho života, tvořící celek vývojových souvislostí, vrcholících vstupem dítěte do mateřské školy. Osobnostní přístup zahrnuje za prvé zřetel k podstatným znakům doškolního dítěte (k jeho odkázanosti, otevřenému prožívání, potencialitám a vývojovému směřování) a za druhé zřetel k zlomovým událostem v jeho dosavadním vývoji (primárnímu vztahu a připoutání, separačně individualizační tendenci, nástupu asertivního já, včlenění do mateřské školy). Láskyplný vztah je podmínkou, aby vývoj probíhal plnohodnotně, tedy nebyl brzděn, deformován apod. Láskyplný vztah učitelky mateřské školy má specifické znaky a uplatňuje se v její vcítivě tvořivé reflexi nad dítětem jakožto utvářející se osobností.
14
Marek, David, und Pavla Žížalová. „R&D infrastructures supported by the Operational Programme Research and Development for Innovation - regional structure and beneficiaries“. Ergo 7, Nr. 1 (01.01.2012): 9–17. http://dx.doi.org/10.2478/v10217-012-0002-2.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Infrastruktury pro výzkum a vývoj podpořené z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace - udržitelnost v regionálním a individuálním pohleduDosavadní deficit výzkumné infrastruktury v Česku bude v následujících letech zčásti redukován 42 novými centry vznikajícími s podporou Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Dojde tak do značné míry k uměle vyvolanému snížení koncentrace výzkumných kapacit v hlavním městě, neboť Praha nepatří mezi cílové regiony tohoto operačního programu. Jsou však regiony připraveny využít nabízenou příležitost, mají dostatečné lidské zdroje na obsazení vzniklých pracovních míst novými výzkumníky a jsou místní ekonomiky schopny chytit se lana spleteného z evropských peněz a posunout se díky novým výzkumným infrastrukturám blíže znalostně založené ekonomice? První krok nutně podmiňuje ty další. Detailní pohled na dosavadní vývoj regionální zaměstnanosti ve VaV ukazuje, že v některých krajích nejsou v příslušném vědním oboru přítomny dostatečné lidské zdroje pro obsazení vznikajících center novými zaměstnanci, a hrozí tak částečné oslabení tohoto impulzu formálním přesunem stávajících výzkumníků z jedné instituce do druhé. V porovnávání se stávající strukturou zdrojů mateřských institucí se navíc ukazují jako neúměrně vysoké odhady podílu smluvního výzkumu a zahraničních grantů u budovaných center. Snížení některého z těchto zdrojů může mít za následek výrazné utlumení činnosti centra, neboť státní rozpočet nebude pravděpodobně schopný tento výpadek kompenzovat.
15
Beneš, Vít. „Analýza zahraniční politiky: Konceptualizace časovosti a jinakosti v teorii rolí“. Czech Journal of International Relations 54, Nr. 1 (01.03.2019): 5–21. http://dx.doi.org/10.32422/mv.1592.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Teorie rolí, vycházející ze symbolického interakcionismu George H. Meada, je stále častěji využívaným přístupem v analýze zahraniční politiky. Cíl tohoto příspěvku je dvojí. Za prvé, text obohacuje teorii rolí o poznatky a argumenty Meadovy teorie času. Argumentuje, že konstituce rolí má nejenom relační dimenzi (formování rolí ve vztah k druhým), ale i dimenzi časovou. Na základě poznatků teorie času rozšiřuje rámec teorie rolí o nové pojmy, které tuto časovou dimenzi konceptualizují: historické self a historický druhý. Za druhé, článek se pokouší začlenit do teorie rolí argumenty poststrukturalismu týkající se významu jinakosti a vymezování se vůči druhému pro formování identity. Symbolicko-interakcionalistický proces „přebírání rolí druhého“ a poststrukturalistické „negativního vymezování se vůči druhému“ můžeme vnímat jako dva extrémy na kontinuu modalit konstitutivního vztahu mezi self a tím druhým.
16
Smejkal, Vladimír. „Dynamický biometrický podpis a nařízení GDPR“. Revue pro právo a technologie 8, Nr. 16 (31.12.2017): 89–112. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2017-2-5.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Nařízení GDPR ve svém čl. 9 upravuje zpracování biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby. Protože nařízení nahradí dosud platný zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, byly prezentovány názory, podle kterých nebude možno nadále postupovat v mezích dosavadního stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů o zpracování biometrických údajů, které má velký význam pro systémy používající dynamický biometrický podpis. Příspěvek diskutuje, zda je skutečně namístě měnit dosavadní výkladovou praxi pro tuto specifickou oblast používání biometrických údajů.
17
Kunčarová, Tamara, und Anna Karásková. „Představení Clinical Assessment scales for the Elderly“. TESTFÓRUM 4, Nr. 5 (25.02.2015): 36–41. http://dx.doi.org/10.5817/tf2015-5-38.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Metoda Clinical Assessment Scales for the Elderly (CASE, Klinická škála pro starší populaci) se jeví jako nástroj, který by bylo možné adaptovat z amerického do českého prostředí za účelem přesnějšího a jednoduššího měření psychopatologie u starších osob. Má potenciál doplnit stávající klinické nástroje a rozšířit tak možnosti diagnostiky, stejně jako ji učinit efektivnější. Je proto na místě přemýšlet o výzkumu možností využití CASE u nás. V následujícím textu tuto metodu popíšeme a představíme její klady a zápory.
18
Veselý, A. „Vzdělávací politika: rozdílná vymezení, předpoklady a implikace“. Pedagogická orientace 23, Nr. 3 (19.07.2013): 279–97. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-3-279.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem této teoretické studie je vymezit různé přístupy k vymezení vzdělávací politiky, rozebrat předpoklady, na kterých jsou postaveny, a ukázat implikace těchto přístupů. V první části studie je ukázána trojdimenzionálnost pojmu politika. Ve druhé části jsou diskutovány různé definice vzdělávací politiky. Ve třetí části, která je strukturována do pěti samostatných kapitol, jsou postupně rozebrány klíčové dimenze různých přístupů ke vzdělávací politice. Studie je zakončena implikacemi pro výzkum i praxi. Podle autora je vhodné odlišit pět aspektů, ve kterých se definice vzdělávací politiky nejvíce rozcházejí. Za prvé, má-li se vzdělávací politika chápat spíše jako sada konkrétních událostí, nebo jako proces. Za druhé, nakolik je politika explicitně vyjádřená v dokumentech versus nakolik je třeba ji odkrývat na základě analýzy jednání aktérů. Za třetí, kdo politiku tvoří. Za čtvrté, zdali je politika spojena s nějakým záměrem, nebo jde o jakékoli, i nezáměrné, jednání. Za páté, zdali mají přednost struktury, které politika vytváří, nebo aktéři, kteří v rámci těchto struktur jednají. Studie dochází k závěru, že vymezení vzdělávací politiky jako oblasti studia je třeba podstatně rozšířit a překonat některé nerealistické předpoklady i umělé hranice, v rámci kterých se vzdělávací politika analyzuje. V rámci jednotlivých výzkumů je ovšem třeba vždy pečlivě vymezit a zpřesnit, jaký aspekt vzdělávací politiky máme na mysli.
19
Handrlica, Jakub. „Aplikace cizího veřejného práva v řízeních před správními orgány“. Časopis pro právní vědu a praxi 28, Nr. 4 (14.12.2020): 565–85. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2020-4-2.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Zatímco otázky aplikace cizího práva při rozhodování ve věcech civilního práva jsou tradičně předmětem zájmu právní nauky, problematika aplikace cizího veřejného práva správními orgány byla v odborné literatuře tematizována jenom zřídka. Důvod je přitom zřejmý: Aplikace cizího práva v soukromoprávních věcech byla státy tradičně připouštěna, protože režimy civilního práva v různých jurisdikcích byly považovány za vzájemně rovné. Co se týče práva veřejného, státy takovou rovnost v zásadě nepřipouštěly a naopak vyžadovaly, aby bylo při rozhodování ve věcech veřejného práva rigidně aplikováno vnitrostátní správní právo. I za této situace lze ovšem v našem právním řádu identifikovat případy, kdy je správnímu orgánu svěřena pravomoc rozhodovat ve věcech veřejného práva a současně má tento správní orgán aplikovat cizí správní právo. Skutečnost, že takové situace nejsou konvenčními, implikuje řadu praktických aplikačních problémů, které mohou v těchto komplikovaných situacích nastat.
20
Elischer, David. „Protiprávnost – co je jejím zdrojem v soukromém právu?“ Časopis pro právní vědu a praxi 24, Nr. 4 (19.12.2016): 501. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2016-4-1.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
S ohledem na rekodifikaci se objevují názory směřující k přiblížení či dokonce ztotožnění dvou samostatných předpokladů odpovědnosti, a to protiprávnosti se zaviněním. Opírajíce se o vymezení domněnek nedbalosti, zaznívají stanoviska, jak je třeba chápat zavinění, resp. nedbalost a jaký standard posouzení (ryze objektivní, diferencovaně objektivní, subjektivizovaný a ryze subjektivní) má být na ni aplikován. Domnívám se, že nezbytným předpokladem k uvedeným úvahám (a teoretickým řešením) má být rovněž analýza protiprávnosti z hlediska jejího smyslu a funkcí v deliktním systému. Účelem příspěvku je proto – kromě přiblížení komparativního kontextu (Rakousko, Německo, Francie, Švýcarsko, Nizozemí) – rozbor konceptu protiprávnosti v rekodifikované české úpravě se zřetelem k nové textaci generálních klauzulí občanskoprávní odpovědnosti a prevenčních norem. Smyslem analýzy je poukázat na užitečnost důsledného oddělení, resp. rozlišení protiprávnosti a zavinění a na jejich rozdílné funkce v deliktním systému. Mám totiž za to, že zavinění by nemělo splynout s protiprávností, tj. nemělo by se dále významně objektivizovat, a mělo by dále plnit funkci určitého subjektivního korektivu při vzniku občanskoprávní odpovědnosti založené na zavinění.
21
Laškevičová, Jelizaveta. „YouTube, Content ID a tvorba uživatelů ve světle článku 17 DSM směrnice“. Revue pro právo a technologie 11, Nr. 22 (30.12.2020): 91–110. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2020-2-3.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek na příkladu YouTube jako typické upload-platformy zkoumá dvě cesty nabízené článkem 17 DSM směrnice, jak zachovat soulad sdílení uživatelského obsahu s právem duševního vlastnictví za podmínek nového režimu odpovědnosti upload-platforem. Jedno z nabízených východisek v důsledku vede k zavedení systémů automatizovaného rozpoznávání obsahu. Nástroj Content ID vyvinutý YouTube má předpoklady stát se určujícím pro stanovení standardu, který musí takové systémy splňovat. Proto lze na jeho příkladu hodnotit, zda je cesta filtrování obsahu vhodná pro spravedlivé vyvážení rozličných zájmů zúčastněných subjektů. V příspěvku bude seznáno, že nástroje automatického rozpoznávání obsahu jsou problematické, a bude diskutována německá cesta imple- mentace, která kreativně využívá druhou možnost, tedy získání svolení nositelů práv, pro zavedení nové výjimky. Závěrem bude nastíněn význam německé výjimky pro budoucí efektivní licencování děl za podmínek odstavců 1 a 2 článku 17 DSM směrnice formou zákonné licence.
22
Kubeša, Tomáš. „Aktuální stav, právní předpoklady a východiska soukromoprávního vymáhání škody způsobené porušením soutěžního práva v ČR“. Časopis pro právní vědu a praxi 24, Nr. 4 (19.12.2016): 555. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2016-4-4.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V dubnu 2014 byla přijata nová směrnice o soukromoprávním vymáhání škody z porušení soutěžního práva. Tato směrnice má za cíl zlepšit podmínky pro soukromoprávní žaloby v této oblasti. Přesto, že před českými soudy probíhá řada řízení v těchto věcech, stále nejsou k dispozici žádná pravomocná rozhodnutí. Tento článek se pokouší porovnat nové nástroje, zaváděné směrnicí s již existujícími nástroji, použitelnými žalobci pro vymáhání škody. Článek se také pokouší předpovědět, zdali nová směrnice bude dostatečnou pobídkou, vedoucí ke zvýšení počtu a úspěšnosti žalob na náhradu škody v soutěžních věcech.
23
Harašta, Jakub, Jakub Míšek, Monika Hanych, Pavel Loutocký, Michal Malaník, Jaromír Šavelka, Markéta Štěpáníková und Matěj Myška. „Rozměry citací v právu a anotační konvence“. Revue pro právo a technologie 8, Nr. 15 (30.06.2017): 51–73. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2017-1-4.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V tomto diskusním příspěvku autorský kolektiv představuje vytvořenou anotační konvenci určenou pro manuální a v budoucnu automatickou anotaci soudních rozhodnutí. Finálním cílem je provedení komplexní citační analýzy rozhodovací praxe Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Tímto textem navazujeme na předcházející text zabývající se možností citační analýzy za využití dostupných právních informačních systémů. Kromě představení anotační konvence se věnujeme i smyslu její existence, kterým má být budoucí automatická extrakce citací ze soudních rozhodnutí. V širší rovině by měl tento text přispět ke kultivaci citační kultury a pomoci pochopit úlohu, kterou odkazy hrají v rozhodovací praxi.
24
Pírko, Martin. „Diagnostická baterie kognitivních procesů (CAS2): Recenze metody“. TESTFÓRUM 6, Nr. 10 (31.01.2018): 32–39. http://dx.doi.org/10.5817/tf2018-10-187.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V souladu se závěry zahraničních recenzentů (Acheson, 2017; Champ Morera, 2017; McGill, 2015) považujeme CAS2 za originální metodu, která je velice jednoduše administrovatelná a jež má kvalitně zpracované testové materiály. CAS2 oproti jiným dostupným testům kognitivních schopností nabízí ipsativní analýzu, tedy na statistice založenou identifikaci silných a slabých stránek probanda. Přes drobné nedostatky můžeme CAS2 doporučit s jistou opatrností k běžnému užívání, a to hlavně díky aktuálním českým normám vytvořeným na základě poměrně velkého standardizačního souboru. Je však nutné počítat s tím, že normy jsou pravděpodobně o něco „tvrdší“ v důsledku nižšího zastoupení rodičů respondentů s nižším vzděláním.
25
Brzezińska-Winkiel, Anna. „Ogród Karkonosza Josefa i Karela Čapków jako miejsce autobiograficzne a współczesne sposoby konstruowania tej przestrzeni“. Slavica Wratislaviensia 173 (07.10.2020): 341–51. http://dx.doi.org/10.19195/0137-1150.173.27.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem článku je analýza autobiografického místa zvaného Krakonošova zahrada v esejích a dílech bratří Josefa a Karla Čapků (ze sbírek O sobě a Krakonošova zahrada) v kontextu koncepci míst vzpomínaných a ztracených Małgorzaty Czermińské. Tato analýza je pak konfrontována se současným vnímáním míst dospívání slavných sourozenců, které můžeme charakterizovat jako místa paměti. Popis je podpořen analýzou dokumentů (fotografií, turistických tras, muzeí), a zejména jednoho projektu — mapování prostoru na základě Mapy Čapek, kterého podtitul zní: Cestujte s námi na místě, kde Karel, Josef a Helena žili a tvořili. Srovnání těchto dvou hledisek má za cíl odhalit fungování mechanismů paměti jako hlavního nositele významu tohoto místa.
26
Marčokova, Daniela, und Ana Makišova. „PRÍMENÁ V KYSÁČI AKO KULTÚRNE A TRADIČNÉ DEDIČSTVO“. Годишњак Филозофског факултета у Новом Саду 42, Nr. 1 (09.01.2018): 291–303. http://dx.doi.org/10.19090/gff.2017.1.291-303.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Predmetom výskumu bola neúradná pomenovacia sústava obyvateľov Kysáča, ktorí sú slovenskej národnosti. Cieľom výskumu bolo evidovať prímená dospelých obyvateľov Kysáča, ktoré sa vyskytovali v druhej polovici 20. storočia, na prelome tisícročí a tie, ktoré sa dodnes používajú v každodennej komunikácii. Vo výskume sme uplatnili metódu živej pamäte. Výsledky nášho výskumu môžeme zhrnúť takto: pri 165 priezviskách sme zaznamenali úhrnne 742 prímen; niektoré rozvetvené rodiny majú veľa prímen. Hoci sú jednočlenné modely najčastejšie, zaznamenali sme i dvojčlenné opisné modely; niekedy má jedna osoba dve prímená; niektoré prímená sa vzťahujú na niekoľko osôb; prímená najčastejšie majú pozitívny postoj k osobe, no je aj určitý počet takých, ktoré vznikli podľa animozity. Prímená považujeme za súčasť kultúrneho a tradičného dedičstva.
27
Svaček, Ondřej. „Ochrana vlastních občanů v zahraničí: mezinárodněprávní souvislosti navrhované novelizace Ústavy ČR“. Časopis pro právní vědu a praxi 27, Nr. 4 (29.11.2019): 475. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2019-4-3.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Dne 23. 7. 2019 předložila skupina 67 poslanců návrh ústavního zákona, jehož cílem je změna čl. 43 Ústavy České republiky spočívající v posílení pravomocí vlády při rozhodování o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR a o přeletu nebo průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území ČR. Novelizace mj. reaguje na skutečnost, že „podle dosavadní úpravy by například bylo mimořádně obtížné včasné vyslání ozbrojených sil ČR za účelem záchrany životů občanů ČR protiprávně zadržovaných v zahraničí nebo občanů, jejichž životy jsou v ohrožení v důsledku živelních katastrof.“ Vzhledem k tomu, že je návrh předkládán poslanci napříč politickým spektrem (včetně předsedů A. Babiše, J. Hamáčka, P. Fialy, M. Výborného a V. Rakušana), lze očekávat jeho přijetí. Článek se zabývá mezinárodněprávními souvislostmi navrhované novelizace Ústavy, které jsou v návrhu značně zjednodušeny a zodpovídá tak na otázku, zda současné mezinárodní právo umožňuje použití ozbrojené síly na území jiného státu za účelem ochrany vlastních občanů. Odpověď na tuto otázku má přitom zásadní význam, neboť – jak je dobře známo – ČR, a tedy i vláda, dodržuje závazky vyplývající z mezinárodního práva, přičemž těchto závazků se nemůže zprostit, a to ani odkazem na vlastní ústavní předpisy (srov. čl. 26 Vídeňské úmluvy o smluvním právu či čl. 3 Návrhu článků o odpovědnosti státu za mezinárodně protiprávní chování).
28
Martino Baráková, Martina. „Psychologické aspekty rozhodování soudů se zaměřením na hodnocení důkazu znaleckým posudkem“. Časopis pro právní vědu a praxi 28, Nr. 1 (24.03.2020): 121. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2020-1-7.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Rozhodování patří mezi běžné procesy všedního života, přičemž ve všech situacích procesu rozhodování procházíme výběrem z alternativ, jež přicházejí v úvahu. Zásadním rozdílem diferencujícím význam rozhodnutí je čas, který k nalezení správného řešení potřebujeme. Z toho důvodu do procesu rozhodování zapojujeme heuristiky, zjednodušující proces uvažování, umožňující prostřednictvím myšlenkových zkratek dosažení rychlejší odpovědi. Užití heuristik přináší nejen výhody rychlosti, ale i silné riziko kognitivních zkreslení. Proces soudního rozhodování je srovnatelný s běžným rozhodováním, a je tedy možné jej zkoumat také z pohledu psychologie. Předkládaný článek má za cíl představit jednotlivé druhy kognitivních iluzí vstupujících do procesu rozhodování a s využitím psychologických poznatků analyzovat proces rozhodování soudů. Článek upozorňuje na úskalí spojená s používáním heuristik, přičemž se blíže zaměřuje na dopad kognitivních zkreslení při použití důkazu znaleckým posudkem a navrhuje opatření pro zlepšení situace.
29
Rapošová, Ivana, Apolónia Sejková und Csaba Szaló. „Zabúda Brno na Zbrojovku? Praktiky formovania urbánnej pamäti prostredníctvom individuálnej angažovanosti aktérov“. Sociální studia / Social Studies 10, Nr. 4 (25.10.2013): 79–105. http://dx.doi.org/10.5817/soc2013-4-79.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek analyzuje kontroverze ohledně bývalé zbrojařské továrny Zbrojovka Brno. Toto místo, plné odlišných a často protichůdných symbolických významů, vytváří významný prostor pro vznik urbánní paměti. Domníváme se, že urbánní paměť zformovaná okolo tohoto brownfieldu přesahuje jeho materiální podobu předvším svojí symbolickou přítomností v praktikách sociálních aktérů. Článek zahrnuje dva vzájemně propojené aspekty současných praktik formování urbánní paměti o předcházejícím živote ve měste: praktiky formující to, co je obsahem vzpomínání dnes, jakož i ty, které určují, co má být tímto obsahem v budoucnosti. První aspekt sestává z narativů, které se objevují v diskurzech aktérů, kteří s brownfieldem přicházejí do styku. Druhý aspekt je reprezentovaný formami ospravedlňování a kritiky, které jsou považované za legitímní ve sporech o budoucnost Zbrojovky. Použitý analytický rámec vychází z teoretického příspěvku Luca Boltanskeho a Laurenta Thévenota, především z jejich pragmatické teorie různých ospravedlnitelných režimů dobra.
30
Cunha, Daniela, Filipe Monteiro, Yasin Hamarat und Martin Čuta. „The Correlations between Handgrip Strength and Several Psychosomatic Features in Homo Sapiens – a Review“. Anthropologia integra 4, Nr. 2 (01.06.2013): 7–13. http://dx.doi.org/10.5817/ai2013-2-7.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Síla stisku ruky je velmi dobrým ukazatelem zdraví, výkonnosti kosterního svalstva a celkově je dobrým indikátorem zdravotního stavu a vitality. Testosteron je hormon, který je primárně zodpovědný za rozvoj sekundárních pohlavních znaků a zároveň má silný vztah k tělesné síle a zevním ukazatelům rozvoje skeletální svaloviny. Byla publikována řada prací, které poukazují na úzký vztah mezi testosteronem a agresí. Nebyl však doposud vysvětlen kauzální vztah mezi hladinou testosteronu a výsledným agresivním chováním, tedy konkrétní působení metabolitů testosteronu v specifických oblastech mozku. Na základě publikovaných experimentálních prací jsou diskutována některá možná/částečná vysvětlení působení testosteronu na vznik agresivního chování. Dále je diskutován vztah mezi silou stisku ruky a lidským sexuálním chováním – tedy sexuální dimorfismus v síle stisku, ženská percepce (v rozdílných fázích menstruačního cykly) stisku ruky u mužů a volba partnera ve vztahu k jeho fitness (jak je hodnocena dle síly stisku ruky, jež je dobrým ukazatelem hladiny testosteronu).
31
Erban, Vít. „Kultura a tradice: rekapitulace vztahu dvou alternativních pojmů“. Anthropologia integra 11, Nr. 1 (22.06.2020): 43–49. http://dx.doi.org/10.5817/ai2020-1-43.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se věnuje teorii tradice jako jednomu z ústředních teoreticko-terminologických problémů kulturní antropologie, který má současně vliv na její metodologii, rejstřík témat, které řeší, ale způsob a směr kladení otázek. Snaží se prostřednictvím excerpce základní encyklopedické a slovníkové literatury, vybraných děl a autorů z oblasti antropologie a jiných příbuzných oborů, se kterými během svého vývoje antropologie vstupovala do dialogu (především sociologie a folkloristiky), postihnout, shrnout a rekapitulovat obecný „příběh“ pojmu tradice za posledních 150 let – od počátků antropologického myšlení v druhé polovině 19. století přes témata akulturace, modernizace a kulturní změny v polovině 20. století až po současné výzvy, které přináší interdisciplinární spolupráce s obory z oblasti přírodních věd. Důraz je přitom kladen na přirozenou konkurenci s ústředním pojmem kulturní antropologie, kterým se stala kultura. Oba pojmy se občas považují za v jistém smyslu alternativní (vzájemně zaměnitelné), a proto se nabízejí otázky, proč v antropologické teorii dostal přednost pojem kultura před pojmem tradice, zatímco ve folkloristice došlo k opaku, jak antropologie explicitně i implicitně pojem tradice během svého vývoje chápala a jak se toto pojetí tradice v antropologickém diskurzu postupně proměňovalo v závislosti na aktuálních výzkumných tématech a průnicích s jinými vědními obory. V neposlední řadě se lze ptát po budoucnosti tohoto pojmu, který prodělává návrat nejen v rovině odborně-teoretické, ale stává se praktickým, doslova žitým ohniskem identity v současném proměňujícím se a globalizujícím se světě.
32
Kučera, Zdeněk, und Tomáš Vondrák. „Key Enabling Technologies – pozice České republiky v rámci EU a porovnání s vybranými zahraničními zeměmi“. ERGO 10, Nr. 2 (01.06.2015): 3–12. http://dx.doi.org/10.1515/ergo-2015-0004.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
„Klíčové umožňující technologie“ (Key Enabling Technologies, KETs) představující technologie náročné na znalosti a spojené s intenzivním VaV, rychlými inovačními cykly, vysokými kapitálovými náklady a vysoce kvalifikovanými pracovními místy, jsou zdrojem inovací v celé řadě technologických oblastí. KETs proto stojí v popředí zájmu tvůrců politiky výzkumu, vývoje a inovací a jsou zapracovány do řady strategicko-koncepčních dokumentů zaměřených na oblast VaVaI. V ČR jsou KETs zapracovány do Strategie pro inteligentní specializaci (RIS3) a také některé nově připravené programy na podporu VaVaI svými cíli a zaměřením zohledňují tyto technologické oblasti. Jak však vyplývá z provedené analýzy, ČR ve VaV zatím ve většině KETs zaostává nejen za předními technologicky vyspělými zeměmi, jako jsou USA či Korejská republika, ale i za průměrem zemí EU-28. Uspokojivou pozici má ČR pouze v případě nanotechnologií, kde patentová i publikační aktivita předstihuje většinu členských států EU. Naopak největší „zaostávání“ je patrné v případě mikro- a nanoelektroniky. Také podíl produktů využívajících KETs v celkovém vývozu je v ČR poněkud nižší, než je tomu v případě technologicky vyspělých zemí zařazených do této srovnávací studie. Vzhledem k tomu, že KETs jsou zapracovány do národní RIS3 strategie a do připravovaných operačních programů i některých programů připravených na národní úrovni, lze očekávat, že kvalita VaV se v těchto významných technologických oblastech bude v ČR postupně zvyšovat a nové poznatky budou využívány efektivněji v podnikových inovacích.
33
Pantůček, Viktor. „„Hudebně vědecký kolektiv má za sebou již také pěkné výsledky“ – hudební věda mimo univerzitu v první polovině padesátých let v Brně“. Musicologica Brunensia 50, Nr. 1 (2015): 57–71. http://dx.doi.org/10.5817/mb2015-1-6.
Der volle Inhalt der Quelle
34
Valc, Jakub. „Právní status a postmortální ochrana nascitura v České republice“. Časopis pro právní vědu a praxi 26, Nr. 4 (12.12.2018): 629. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2018-4-3.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Otázkami souvisejícími s počátkem lidského života a jeho statusem v průběhu prenatálního vývoje se již od nepaměti zabývají odborníci nejen z oblasti biologie, filozofie či etiky, ale také právní vědy. V tomto ohledu se diskuze zaměřuje zejména na zodpovězení výchozí otázky, zda je již embryo či plod nositelem práva na život. Nelze však opominout, že každý začátek života má přirozeně také svůj konec. Z toho důvodu je nutné zabývat se tím, zda je nasciturovi poskytována náležitá ochrana za předpokladu, že se nedožije porodu. Přestože nebyla v minulosti věnována této problematice zvýšená pozornost, v ČR ke změně došlo v souvislosti s přijetím novely zákona o pohřebnictví a souvisejících právních předpisů, která se zásadním způsobem dotkla rovněž oblasti nakládání s pozůstatky dítěte, které se nedožilo porodu, včetně jeho postmortální ochrany. Cílem článku je analýza dotčené právní úpravy, a to včetně její komparace s právními předpisy, které poskytují nasciturovi během života odlišnou úroveň právní ochrany než po smrti.
35
Draslarová, Hana. „Hodnoty v právnickém vzdělávání“. Časopis pro právní vědu a praxi 28, Nr. 3 (29.09.2020): 353–71. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2020-3-3.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Diskuze o právnickém vzdělávání se často soustředí na znalosti a dovednosti, které by si studenti měli osvojovat. Hodnoty většinou zůstávají mimo pozornost, a pokud už se o nich hovoří, obvykle není zřejmé, co přesně se jimi myslí. Jedná se totiž o pojem neurčitý, se kterým různí autoři spojují různé obsahy, což debatu o posilování významu hodnot v procesu přípravy budoucích právníků značně ztěžuje. Aby bylo možné se hodnotami blíže zabývat, je klíčové porozumět tomu, co hodnoty v právnickém vzdělávání znamenají. Článek se proto v první části zabývá tím, jak se osvojování hodnot v právnickém vzdělávání v České republice promítá, a to za pomoci analýzy koncepčních dokumentů právnických fakult i jejich neoficiálních prezentací. Druhá část představuje vlastní kategorizaci významu pojmu hodnoty v právnickém vzdělávání. Je totiž důležité o hodnotách v právnickém vzdělávání přemýšlet a rozdělení užívání daného pojmu do pěti různých překrývajících se kategorií má sloužit k tomu, aby bylo možné o hodnotách v souvislosti s právnickým vzděláváním uvažovat konkrétněji.
36
Lazar, Petr, und Petra Blahová. „Využití mentorství u mladých dospělých opouštějících ústavní a ochrannou výchovu při návratu do přirozeného sociálního prostředí“. Sociální pedagogika / Social Education 8, Nr. 2 (15.11.2020): 100–114. http://dx.doi.org/10.7441/soced.2020.08.02.07.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předkládaný text má podobu teoretické studie. Cílem této studie je představit, jakým způsobem lze využít koncept sociální opory u mladých dospělých opouštějících ústavní a ochrannou výchovu pro usnadnění jejich návratu do přirozeného sociálního prostředí. V úvodu práce je popsán současný stav deinstitucionalizace péče o děti a mladistvé v České republice. Následuje problematika tranzice, tedy období samotného odchodu mladého dospělého zpět do přirozeného sociálního prostředí. Tranzice představuje pro mladé dospělé zvýšené nároky na jejich sociální fungování, což může vést k sociálnímu selhání a v extrémních případech i k sociální exkluzi; v této souvislosti se text opírá o typologii úspěšnosti tranzice podle Mikea Steina. Dále se studie zabývá vymezením a konceptualizací sociální opory a představuje 5D model sociální opory doplněný o mentorský model mladistvých od Jean Rhodes. Závěr textu se věnuje problematice mentorství s důrazem na mentorství mladistvých a diskutuje, zda se mentorství dá považovat za optimální druh sociální opory u mladých dospělých v tranzici.
37
Smetáčková, Irena, und Petr Pavlík. „Genderově motivované a sexuální obtěžování na středních školách: hranice vhodného chování“. Sociální studia / Social Studies 9, Nr. 3 (19.07.2012): 11–30. http://dx.doi.org/10.5817/soc2012-3-11.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se zabývá otázkou hranic mezi vhodným a nevhodným chováním vyučujících vůči studentkám a studentům na středních školách. Na základě dotazníkového šetření s účastí 1237 respondentů/ek ukazujeme, jaké učitelské chování se znaky sexuálního obtěžování, je studujícími považováno za nepříjemné a zároveň jak četné s ním mají zkušenosti. Jedna z částí použitého dotazníku byla inspirována dotazníkem SEQ, na jehož základě je možné české výsledky orientačně porovnávat s výskytem a mírou uvědomění sexuálního obtěžování v zahraničí. Z této komparace vyplývá přibližně obdobný výskyt obtěžujícího chování na středních školách v ČR, avšak výrazně nižší citlivost vůči jeho nevhodnosti, která se projevuje v tom, že čeští studující jsou tolerantnější vůči učitelskému chování s charakteristikami obtěžování. Míra kritičnosti je výrazně vyšší v případě dívek a dále v případech, kdy studující posuzují chování zasazené do konkrétního situačního kontextu. Toto zjištění má konsekvence pro formy prevence sexuálního obtěžování na školách a zároveň otevírá metodologické otázky užívání tzv. scénářů.
38
Mihálik, Jakub. „Russelliánský monismus jako svébytné metafyzické stanovisko“. FILOSOFIE DNES 9, Nr. 2 (30.08.2018): 23–43. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v9i2.259.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek kriticky reaguje na pojednání o russelliánském monismu v monografii Jaké to je, nebo o čem to je? Tomáše Hříbka. Podle Hříbka russelliánský monismus, přístup k fenomenálnímu vědomí inspirovaný vhledy Bertranda Russella, nepředstavuje skutečnou alternativu vůči materialismu, dualismu a idealismu. Autor příspěvku argumentuje, že russelliánský monismus naopak lze pokládat za svébytné metafyzické stanovisko, jež se navíc vyhýbá hlavním úskalím těchto tradičních přístupů. Nejprve odpovídá na námitku, že fundamentální jsoucna neutrálního monismu jsou ve skutečnosti mentalistická, a tedy nikoli neutrální.V souvislosti s neutrálním monismem rovněž poukazuje na problémy Hříbkovy definice fyzikalismu v duchu via negativa. Autor dále vysvětluje, proč na rozdíl od dualismu nepředstavuje pro russelliánský monismus vážnou obtíž kauzální uzávěra fyzična, a upozorňuje, že russelliánský monismus dokáže lépe než materialismus odpovědět na výzvy, jako jsou argument z myslitelnosti a argument z poznání. Ačkoli tedy russelliánský monismus má s materialismem, dualismem a idealismem jistě styčné plochy, daří se mu vyhnout nejvážnějším obtížím těchto směrů, a máme proto dobrý důvod chápat jej jako svébytný a slibný přístup k fenomenálnímu vědomí.
39
Hříbek, Tomáš. „Précis knihy Jaké to je, nebo o čem to je? Místo vědomí v materiálním světě“. FILOSOFIE DNES 9, Nr. 2 (30.08.2018): 4–22. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v9i2.261.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek sumarizuje obsah mé nedávno vydané knihy Jaké to je, nebo o čem to je? Místo vědomí v materiálním světě (2017). Jak napovídá podtitul, tématem knihy je filosofie vědomí. V současné literatuře má většina účastníků na mysli tzv. fenomenální charaktery, přičemž hlavní spor se vede mezi dualisty a materialistyo to, zda jsou to materiální vlastnosti. Dokonce i russelliánští monisté, kteří se jinak prezentují jako alternativa vůči dualismu i materialismu, akceptují pojem fenomenálního charakteru. Já mám o tomto pojmu pochybnosti, jež vyjadřuji v šesté kapitole knihy, jíž proto v článku věnuji nejvíce místa. Navzdory většinovému mínění mám za to, že ohledně obsahu pojmu fenomenálního charakteru ve skutečnosti nebylo dosaženo žádné shody. Podobně jako Daniel Dennett, tudíž doporučuji pokusit se o filosofii vědomí bez pojmu fenomenálního charakteru. Jak známo, Dennett – do jisté míry podobně jako někteří výše zmínění materialisté – navrhuje redukovat vědomí prostřednictvím pojmu reprezentace. Já však končím o poznání skeptičtěji než Dennett, protože v návaznosti na svou předchozí knihu Metafyzika antiindividualismu (2008) soudím, že naturalistická teorie reprezentace je nekoherentní.
40
Vachala, Břetislav. „Staroegyptské Naučení muže synovi (Pražská hieratická literární ostraka III)“. Anthropologia integra 5, Nr. 1 (01.01.2014): 21–27. http://dx.doi.org/10.5817/ai2014-1-21.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Naučení muže synovi bylo sepsáno v duchu loajální tradice staroegyptské literatury na počátku Střední říše, za vlády Senusreta I. (cca 1962-1917 př.n.l.). Naučení má dvě části. V první (sloky 1-8) se vyzdvihuje ústřední postava krále a důraz se klade na přesvědčivé výhody, které plynou z oddanosti k bohu žijícímu na zemi, zatímco druhá část (sloky 9-24) zdůrazňuje úlohu správné mluvy v různých společenských situacích. Autor tohoto didaktického spisu (určeného příslušníku vyšší společenské vrstvy) není nikde uveden. Části naučení se uchovaly na osmi poškozených papyrech, jedné dřevěné tabulce a 140 ostrakách pocházejících až z Nové říše (přibližně 1543-1080 př.n.l.). Zatím neexistuje žádný úplný souvislý text tohoto naučení. V článku je uveden nový český překlad celého Naučení muže synovi. V Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze je uloženo ramessovské hieratické ostrakon (P 3807: obr. 1,2) s částmi tohoto naučení. Keramické ostrakon pochází z Dér el-Medíny a v této studii je dokumentováno fotograficky a připojen je rovněž hieroglyfický přepis textu a překlad.
41
Minárechová, Michaela, und Zuzana Bánovčanová. „Komparácia slovenských a českých školských klubov (družín) s vybranými krajinami“. Pedagogická orientace 26, Nr. 2 (01.07.2016): 228–51. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-2-228.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Predkladaný príspevok v prvej časti reflektuje problematiku pedagogiky voľného času, ktorá je aj v súčasnosti nie presne vymedzenou a ujasnenou oblasťou samotnej pedagogiky. Hlavným cieľom príspevku je opísať základné znaky zariadení venujúcich sa starostlivosti mimo vyučovania a porovnať naše (české a slovenské školské kluby detí a školské družiny) zariadenia s podobnými zariadeniami v anglicky hovoriacich krajinách. V ďalšej časti preto príspevok porovnáva školské zariadenia zabezpečujúce starostlivosť o deti v čase mimo vyučovania vo vybraných krajinách (UK – Anglicko, USA – Michigan) so slovenskými a českými školskými zariadeniami (realizované činnosti, časová a priestorová organizácia). Okrem objasnenia základnej terminológie spojenej s uvedenými zariadeniami sa príspevok sústreďuje aj na nariadenia a požiadavky, ktoré sú na ne kladené zo strany jednotlivých štátov. Aj napriek malým variáciám zariadení, môžeme konštatovať, že ich význam a potřeba má celospoločenský charakter. Najmä v našom prostredí považujeme porovnávané školské zariadenia za komplexnejšiu a praktickejšiu starostlivosť o deti v čase mimo vyučovania. Naproti tomu v zahraničí je zase viditeľnejší rozmach súkromnej sféry v oblasti pedagogiky voľného času a v podobných zariadeniach starostlivosti o deti v čase mimo vyučovania.
42
Barancová, Helena. „Dovolenkové právo v judikatúre Súdneho dvora EÚ pracovnoprávna úprava Zákonníka práce“. Časopis pro právní vědu a praxi 26, Nr. 2 (02.07.2018): 199–220. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2018-2-1.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Po prijatí takmer 30 rozhodnutí Súdneho dvora EÚ osobitne za posledných desať rokov v oblasti dovolenkového práva, je viac než potrebné sa zo strany slovenskej pracovnoprávnej legislatívy zaoberať podstatnými legislatívnymi zmenami dovolenky tak, ako ju podľa právneho stavu de lege lata zakotvuje Zákonník práce Slovenskej republiky ale aj Zákonník práce Českej republiky.Ako z vyššie uvedenej analýzy autora vidno, v najbližšej budúcnosti je potrebné nanovo legislatívne formulovať predpoklady vzniku dovolenky za kalendárny rok a správne upraviť jej osobnú pôsobnosť. Vychádzajúc zo záverov viacerých rozhodnutí Súdneho dvora týkajúcich sa „dovolenkového práva“, ktoré prikazujú členským štátom poskytnúť pracovníkom minimálnu 4-týždňovú dovolenku a ktoré súčasne neumožňujú viazať vznik práva na dovolenku na odpracovanie určitého počtu dní (viď najmä rozhodnutie SD EÚ v právnej veci BECTU, v právnej veci Schulz Hof, ako aj v právnej veci Domingues), bude potrebné nanovo legislatívne formulovať predpoklady vzniku nároku na dovolenku za kalendárny rok. Dovolenku za odpracované dni by bolo potrebné vypustiť z existujúcej pracovnoprávnej úpravy Zákonníka práce, pretože nielen svojím názvom ale aj obsahom sa prieči zákazu viazať vznik nároku na dovolenku na odpracovanie príslušného počtu dní. Minimálna 4-týždňová dovolenka prislúcha zamestnancovi už od prvého dňa výkonu práce, aj keď pri čiastočnom pracovnom úväzku sa vychádza zo zásady pro rata temporis (najmä rozhodnutie Súdneho dvora EÚ v právnej veci Heiman, bod 24 a rozhodnutie v právnej veci Zentralbetriebesrat der Landeskrankenhäuser Tirols, bod 27). Dovolenka má v zmysle smernice 2003/88/ES ako aj judikatúry Súdneho dvora EÚ pracovníkovi prislúchať aj počas dočasnej práceneschopnosti (z uvedeného dôvodu by sa nemala krátiť), aj keď samotný zamestnanec sa môže rozhodnúť neuplatniť dovolenku počas dočasnej práceneschopnosti. Obdobne súladne s doterajšou judikatúrou Súdneho dvora bude treba upraviť celú problematiku krátenia dovolenky nielen pokiaľ ide o dôvody krátenia dovolenky, tak aj o rozsah krátenia dovolenky, ktorý, by nemal byť pod úrovňou minimálnej ročnej dovolenky vyplývajúcej z článku 7 ods. 1 smernice 2003/88/ES, majúceho priamy právny účinok.Osobitnú pozornosť bude treba venovať problému kumulácie nadobudnutých práv zamestnanca, obmedzenie tejto kumulácie v prípade dlhodobej dočasnej práceneschopnosti pracovníka a oprávnenosti takejto kumulácie v prípade iných dôvodov, zvlášť v prípadoch, keď samotný zamestnávateľ neumožní pracovníkovi čerpať dovolenku z rôznych iných dôvodov než je choroba na strane pracovníka (napríklad, ak fyzickú osobu zamestnáva výkonom závislej práce ako „živnostníka“), čo bol aj najnovší prípad rozhodnutia Súdneho dvora EÚ v právnej veci King z konca novembra 2017.
43
Nový, Martin. „Spor o abstraktní práci: Ke konceptuálnímu založení kritiky politické ekonomie“. Sociální studia / Social Studies 11, Nr. 1 (21.01.2014): 61–79. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-1-61.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Stať si všímá nedávné marxistické debaty o abstraktní práci a usiluje o její zpřítomnění v českém sociologickém prostředí. Podle Marxe má práce, jež vytváří zboží, dvojaký charakter: jako konkrétní práce je specificky užitečnou aktivitou; jako abstraktní práce přidává ke svému produktu hodnotu. Předmětem debaty je aktuální náplň kategorie abstraktní práce. Interpretační problém lze nalézt v rozporné formulaci, která tento koncept vymezuje v Marxově práci. Marx někdy zdůrazňuje její hodnotu vytvářející charakter, zatímco jindy o abstraktní práci hovoří jako o produktivním vynaložení sil lidského těla. Rubinovo řešení tohoto rébusu naznačuje, že abstraktní práce představuje exkluzivně kapitalistickou společenskou formu práce. V podmínkách zbožní produkce narovnává směna rozličné druhy konkrétní práce tím, že je proměňuje v jednotku hodnoty. Z této perspektivy se abstraktní práce jeví jako abstrakce společensky nutné pracovní doby, která je klíčová pro produkci hodnoty. Kiciloff a Starosta kritizují Rubinův přístup jako idealistický a tvrdí, že abstraktní práce reprezentuje všeobecnou materialitu lidské práce, která v rámci produkce zboží nabývá formu hodnoty. Prohlašují, že soukromá a nezávislá práce je formou práce, která je specifická pro kapitalismus. Bonefeld podporuje Rubina a kritizuje Kiciloffa a Starostu za návrat k pozicím politické ekonomie a stvrzování kapitalistické koncepce práce namísto její kritiky ad hominem.
44
Pustina, Jaroslav, Libuše Máchová, Barbora Daňková und Tomáš Sedloň. „Psychometrické charakteristiky revidovaného Dotazníku zvládání zátěže“. TESTFÓRUM 5, Nr. 8 (24.10.2016): 6–18. http://dx.doi.org/10.5817/tf2016-8-126.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Dotazník zvládání zátěže (DZZ) je sebeposuzovací inventář vyvíjený společností T&CC online s.r.o. Cílem práce bylo ověřit vybrané psychometrické charakteristiky revidované verze inventáře. Byla provedena položková analýza a za pomocí Cronbachova alfa a koeficientu Omega byla odhadnuta reliabilita metody. Výsledky naznačují, že inventář má potenciál stát se kvalitní metodou pro měření využívání různých copingových strategií, ale vzhledem k nízké reliabilitě některých jeho škál je třeba jej ještě upravit. Dalším krokem je nahrazení nevyhovujících položek a nový pilotní průzkum.Stress Management Questionnaire is a self-rating inventory developed by the T&CC online company. The aim of the study was to evaluate selected psychometric characteristics of the revised edition of the inventory. An item analysis was conducted along with a reliability analysis using Cronbach’s alpha and Omega coefficient of reliability. The results suggest that the inventory has a potential to become a fine method for measurement of various coping strategies people employ. Yet there is a need for further development of the method due to the low reliability of some of its scales. The next steps will primarily involve replacing unsatisfactory items and conducting a new pilot study.
45
Gabrhel, Vít. „Test pozornosti d2: Recenze metody“. TESTFÓRUM 3, Nr. 4 (24.09.2014): 31–36. http://dx.doi.org/10.5817/tf2014-4-26.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Test d2 představuje metodu určenou k měření (selektivní) pozornosti, přičemž je možné jej za tímto účelem užít v celé řadě oblastí aplikované psychologie. Tato skutečnost, stejně jako i to, že je administrace Testu d2 relativně rychlá a s přesahem mimo situaci testování (při její tvorbě byl kladen důraz na to, aby byl obsah metody relevantní z hlediska každodenní – pracovní – zkušenosti) patří mezi klady metody. V neposlední řadě lze jako pozitiva zmínit relativně velký standardizační vzorek metody (více než 6000 osob), reliabilitu měření (zejména ve smyslu homogenity, méně pak coby stabilitu v čase), ale též jednoduchost zácviku a používání metody.České vydání Testu d2 z roku 2000 však zároveň trpí nejedním nedostatkem. Patrně nejzávažnějším z nich je absence kapitoly věnované výsledkům studií, které by mohly podat uspokojivé důkazy o validitě (ať už ve smyslu validity konstruktové, tak empirické – např. prediktivní). Tyto důkazy lze nalézt v další (zahraniční) literatuře k metodě, která však nemusí být pro běžného uživatele snadno dostupná. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že normy, kterými se má uživatel testu při interpretaci výsledků řídit, pochází ze zahraničí. Autor českého překladu v této věci argumentuje kulturní blízkostí Německa, v dalších studiích (Ross, 2005) se pak nepodařilo prokázat rozdíl ve výsledcích napříč kulturami (v uvedené studii šlo o srovnání vzorku respondentů z USA a z Německa).
46
Krčová, Veronika. „Rey-Osterriethova komplexní figura: Recenze metody“. TESTFÓRUM 3, Nr. 4 (24.09.2014): 22–26. http://dx.doi.org/10.5817/tf2014-4-24.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Rey-Osterriethova komplexní figura (TKF) je specifický nástroj v tom, že měří více kognitivních funkcí najednou. Je proto obtížné často rozpoznat, o čem zhoršený výkon v TKF vypovídá. Mnoho studií však ukázalo, že TKF poskytuje užitečné informace, zejména při neuropsychologické diagnostice, ale také v oblasti psychologie výchovy a vzdělávání či klinické psychologii. Užitečnost TKF dokládá i poměrně slušný výčet výzkumů v příručce, které ukazují na její užitečnost pro různé diagnostické skupiny. Avšak doporučuji tento nástroj používat vždy společně s jinými diagnostickými metodami.K tomu, aby TKF mohl být kvalitnějším diagnostickým nástrojem v českém prostředí, by bylo potřeba vytvořit kvalitnější manuál, protože ten současný má několik nedostatků. Za prvé je třeba lépe standardizovat skórovací kritéria tak, aby byl ponechán co nejmenší prostor ke zkreslení ze strany hodnotitele. K tomu by bylo vhodné tato kritéria lépe specifikovat a doplnit názornými grafickými příklady pro snadnější hodnocení. Poté by bylo vhodné vypracovat nové normy pro děti i dospělé. V současné době je tento diagnostický nástroj v českém prostředí použitelný spíše s jistým varováním, což dokazuje i to, že v praxi často dochází spíše k posouzení výsledků TKF na základě zkušeností hodnotitele než na základě současných norem. Příručka by si zasloužila také kapitolu o validitě a reliabilitě a kvalitnější informace o výzkumech zaměřených na TKF, kterých bylo provedeno mnohem vice, než je v příručce uvedeno. Co nelze upřít tomuto nástroji, je jeho velmi jednoduchá a rychlá administrace a také nízké náklady.
47
Šmejkal, Petr, Marek Skoršepa, Eva Stratilová Urválková und Pavel Teplý. „Chemické úlohy se školními měřicími systémy: motivační orientace žáků v badatelsky orientovaných úlohách“. Scientia in educatione 7, Nr. 1 (21.07.2016): 29–48. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.280.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Jedním z klíčových prvků výuky nejen přírodovědných předmětů je motivace žáků. Obecně se má za to, že vhodně volená motivace činí výuku zajímavější a efektivnější, zjednodušuje proces výuky, zapojuje více žáka do sledované problematiky a pomáhá zvýšit retenci získaných poznatků. K tomu, aby výuka mohla maximálně využít motivačního potenciálu vhodně volených prvků (např. vazba na „běžný život, práce s ICT, . . . ), je vhodné znát motivační orientace žáků a faktory, které je ovlivňují. V tomto ohledu se příspěvek zabývá sledováním motivačních orientací žáků při práci se školními měřicími systémy (anglicky MBL nebo probeware) v badatelsky orientovaných úlohách. Dalším motivačním prvkem je propojení úloh na praktický život. Pro studium a zhodnocení motivačních orientací žáci realizovali laboratorní cvičení, před a po laboratorním cvičení vyplnili dotazník založený na ověřených nástrojích pro jejich sledování: (i) Motivated Strategies for LearningQuestionnaire (MSLQ) a (ii) Intrinsic Motivation Inventory (IMI). Dotazníky byly statisticky zpracovány – analýzou úrovně reliability (Cronbachovo alfa), analýzou rozptylu (jednoprůchodová ANOVA) a shlukovou analýzou. Výsledky ukázaly, že většina žáků byla již před laboratorní prací dostatečně motivována, jejich motivace se po realizaci cvičení ještě zvýšila. Studované aktivity byly hodnoceny nadprůměrně, zvláště pak ty, které se vztahovaly bezprostředně k lidskému tělu (účinnost antacid) či medializovaným tématům (plynová chromatografie – methanolová aféra). Analýza rozptylu pak ukázala, že ze sledovatelných faktorů ovlivňující motivační orientace žáků je převážně škola, kterou žák navštěvuje, a potažmo učitel chemie. Naopak, minimálně ovlivňuje motivační orientace pohlaví či realizovaná aktivita. Práce na aktivitách a se školními měřicími systémy žáky ve většině bavila a celkově lze říci, že žáci jsou nakloněni implementaci měřicích systémů do výuky, které tak mají ve výuce přírodních věd nepochybně své místo.
48
Zamojska, Eva. „Equality and Difference in Education. Theoretical and Practical Issues in Equity Education – A Polish Example“. Pedagogická orientace 26, Nr. 4 (31.12.2016): 659–76. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-4-677.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie si klade za cíl zamyslet se nad současným chápáním rovnosti a různosti ve vzdělávání a na základě diskuse výběru odborných textů představit klíčové teoretické a praktické problémy ovlivňující spravedlnost vzdělávání v Polsku. Každý projekt zaměřený na spravedlnost ve vzdělávání musí čelit dialektice rovnosti a různosti ve vzdělávání. V historické perspektivě lze jasně vysledovat evoluci modernistického pojetí rovnosti ve vzdělávání. Základem této evoluce byla změna v chápání různosti: od chápání rovnosti jako stejnosti a důrazu na standardizované praktiky ve vzdělávání (jednotná škola; ačkoliv byla ovlivněna myšlenkou národa – Gellner – a skrytým genderovým, třídním, rasovým a etnickým dělením), přes segregaci a selekci na základě různých rozdílů, až po dnešní chápání rovnosti jako přijímání rozdílů a snahy o rovnováhu mezi citlivostí k rozdílům a spravedlivým přístupem ke všem bez ohledu na tyto rozdíly. Toto poslední pojetí dialektiky mezi rovností a růzností tvoří základ spravedlivého vzdělávání, které je podle autorky jedním z prostředků sociální inkluze. Je ale potřeba diskutovat tři překážky efektivní implementace této myšlenky. Zaprvé, vzdělávání jako oblast (Bourdieu) má specifický charakter. Je těžké sladit nutnost přetvářet lidi v souladu s přednastavenými cíli, testování a hierarchickou strukturu samotného procesu vzdělávání s výše uvedeným chápáním rovnosti. Dalším problémem je neoliberální logika trhu, která prohlubuje třídní rozdíly ve struktuře vzdělávacího systému (tj. rozdělení na státní a soukromé školy) a vytváří rozdíly mezi státními školami („lepší“ a „horší“ školy), a tak vnucuje všem účastníkům vzdělávání, kteří se snažit naplnit dané cíle, rivalitu a extrémní individualizaci (neboli soutěž kulturního kapitálu). Třetím problémem je nesoulad mezi obsahem kurikula a učebnic a diskursem rovnosti. Tento problém je v naší studii ilustrován na příkladu Polska a tamějších výzkumů obsahu učebnic.
49
Zeman, Tomáš, und Miroslav Králík. „Historický přehled principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu“. Anthropologia integra 3, Nr. 1 (01.01.2012): 7–22. http://dx.doi.org/10.5817/ai2012-1-7.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Z historického přehledu principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu vyplývá, že lze vymezit čtyři základní skupiny metod: metody podílové, regresní, anatomické a metody organické korelace. Každá má svá specifika a úskalí, která bezprostředně vyplývají z jejich matematické konstrukce. Nejčastěji se k odhadu výšky postavy používají některé rozměry dlouhých kostí končetin. Bylo teoreticky prokázáno, že nejpřesnější možné odhady poskytují metody regresní, zejména když k odhadu využijeme kombinaci rozměrů z více kostí. Nutným předpokladem použití lineární regrese je však užití pouze těch rovnic, které byly vytvořeny na základě výběru z populace, z níž pochází i odhadovaný jedinec. V opačném případě, tj. pokud je lineární regrese použita pro odhad jedinců z populace jiné, může dojít k menšímu či většímu vychýlení odhadu. Tato skutečnost byla již mnohokrát empiricky ověřena. Teoretický rozbor lineární regrese ukázal, že jde o důsledek jevu označovaného jako „regrese k průměru“. Metody organické korelace (založené na minimalizaci součtu plochy reziduálních trojúhelníků) jsou méně náchylné k systematické chybě, jsou však také méně přesné. Lze je ale aplikovat na libovolnou populaci a pro jednotlivé případy z neznámé populace jsou nejpřesnější. Anatomické metody jsou aplikovatelné jen v případě dostatečně zachovaného skeletu. Jsou založeny na součtu výšek všech (nebo téměř všech) kostí skeletu, které se na výšce postavy přímo podílejí. Rozdíl mezi výškou postavy za života a součtem délek kostí skeletu od lebky po patní kost se pohybuje v řádu centimetrů a prostor pro chybu odhadu je tak malý. Ať už pak k odhadu výšky ze skeletu v rámci anatomické metody použijeme kterýkoliv ze tří výše uvedených matematických postupů (podílová metoda, lineární regrese, organická korelace), rozdíly mezi jimi pořízenými odhady jsou zanedbatelné a jejich rozlišování pozbývá smyslu. Celkově jsou tedy anatomické metody nejpřesnější a je třeba je doporučit, kdykoliv to stav zachování skeletu dovolí.
50
Huptych, Michal, und Lenka Lhotská. „REPREZENTACE A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ GENETICKÉHO VYŠETŘENÍ: NÁVRH SYSTÉMU PERSONÁLNÍ GENETICKÁ KARTA“. Medsoft 2020 32, Nr. 1 (06.03.2020): 16–21. http://dx.doi.org/10.35191/medsoft_2020_1_32_16_21.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V tomto příspěvku bychom chtěli popsat prvky potřebné ke komplexní a v klinické praxi využitelné reprezentaci výsledků genetického vyšetření. Tuto reprezentaci využíváme v návrhu systému pracovně nazvaném Personální genetická karta, který je připravován v rámci spolupráce CIIRC ČVUT a firmy Mediware a.s. Genetické informace jsou v posledních letech stále častěji uvažovány v medicínských procesech i v oblastech, které nejsou přímo napojeny na lékařskou péči, ale se zdravím úzce souvisí, jako je např. nutriční poradenství. Velkým tématem je správné využití genetických informací ve vhodné formě. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že samotné genetické vyšetření je pouze začátkem a je nutné k němu připojit také informace z něho vy-plývající, jako jsou například predispozice k chorobám, známé metabolizace léků či intolerance k různým látkám – jinými slovy klinickou interpretací a doporučeními, které by měly být nedíl-nou součástí komplexní reprezentace genetického vyšetření. Pro ukládání informací genetické vyšetření existuje několik široce používaných databází, jako jsou např. HGNC, NCBI RefSeq, NCBI dbNSP, HGVS a další. Struktura reprezentace genetické in-formace by měla umožňovat provázání těchto kódování s odka-zem na příslušný zdroj kódu a získává tak zároveň i informace a znalosti obsažené v těchto databázích. Jako vhodný slovník pro popis měření a výsledku genetické analýzy se ukazuje být řízený slovník LOINC® (www.loinc.org), který představuje ověřený způsob reprezentace klinických a laboratorních analýz a je využíván v mnoha zemích světa. Tento systém umožňuje velmi komplexní reprezentaci genetického vyšetření. V oblasti interpretací genetických vyšetření existuje také již několik ucelených databází jako jsou např. PharmGKB, která se zaměřuje primárně na farmakogenetiku. Právě v oblasti farmak-ogenetiky je přínos využívání genetické analýzy nejvíce patrný a má vysoký potenciál. Proto jsou naše záměry namířena hlavně do oblasti farmakogenetiky a jejího provázání s farmakokine-tikou a farmakodynamikou za účelem co nejlepší administrace léků a minimalizace rizik.