Um die anderen Arten von Veröffentlichungen zu diesem Thema anzuzeigen, folgen Sie diesem Link: Teorie vývoje.
Zeitschriftenartikel zum Thema „Teorie vývoje“
Geben Sie eine Quelle nach APA, MLA, Chicago, Harvard und anderen Zitierweisen an
Machen Sie sich mit Top-31 Zeitschriftenartikel für die Forschung zum Thema "Teorie vývoje" bekannt.
Neben jedem Werk im Literaturverzeichnis ist die Option "Zur Bibliographie hinzufügen" verfügbar. Nutzen Sie sie, wird Ihre bibliographische Angabe des gewählten Werkes nach der nötigen Zitierweise (APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver usw.) automatisch gestaltet.
Sie können auch den vollen Text der wissenschaftlichen Publikation im PDF-Format herunterladen und eine Online-Annotation der Arbeit lesen, wenn die relevanten Parameter in den Metadaten verfügbar sind.
Sehen Sie die Zeitschriftenartikel für verschiedene Spezialgebieten durch und erstellen Sie Ihre Bibliographie auf korrekte Weise.
1
Janoušek, Hynek. „K fenomenognozii časového vědomí“. FILOSOFIE DNES 8, Nr. 2 (11.07.2017): 81–89. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v8i2.242.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Následující text vydal v roce 1930 Oskar Kraus pod názvem Zur Phänomenognosie des Zeitbewußtseins v časopisu Archiv für die gesamte Psychologie, 75, n. 1-2, s. 1-22. Obsahuje výňatky z korespondence Franze Brentana a pražského profesora Karlo-Ferdinandovy univerzity Antona Martyho z roku 1895 a část Martyho přednášky o Brentanově teorii časového vědomí z téhož roku. Tématem textu je zdůvodnění přechodu od modelu časového vědomí, který pracuje s časovou modifikací předmětů představování, k modelu, který pracuje s časovou modifikací intencionálního vztahu k předmětu. Ve verzi, která je zde zachycena, jde o přechod ke kontinuální modifikaci aktů souzení, které předmět „kladou“. Čtenáře, který by se zajímal o popis a hlubší zdůvodnění vývoje a povahy Brentanových teorií časového vědomí, bych odkázal na následující texty: Chisholm, R. (1981): „Brentano’s Analysis of the Consciousness of Time“. Midwest Studies in Philosophy 6 (1), 3-16, a Chrudzimski, A. (2005): Intentionalität, Zeitbewusstsein und Intersubjektivität, Studien zur Phänomenologie von Brentano bis Ingarden, Ontos, Frankfurt. V češtině pak na Janoušek, H. (2017): „Brentanova teorie času a časového vědomí“. Pro-Fil, 18, no. 1, (v tisku), dostupné online na stránkách časopisu Pro-Fil.
2
Stašová, Leona. „Mediální obraz rodiny a partnerství v českém denním tisku a v reflexi mladé generace na konci 20. století“. Sociální studia / Social Studies 5, Nr. 2 (01.05.2008): 107–32. http://dx.doi.org/10.5817/soc2008-2-107.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Změny demografického chování po roce 1989 jsou v tomto článku sledovány z perspektivy teorie difuze a vlivu masové komunikace. Stěžejní část je věnována obsahové analýze českého denního tisku v 90. letech 20. století a šetření zaměřenému na mladou českou generaci ve věku 18-30 let, na její percepci rodinné tematiky v médiích a na případné možnosti mediálního vlivu na její postoje a chování. Obsah českého denního tisku ukázal, že témata, která se týkala rodinné problematiky, nepatřila mezi nejčetnější a mohla by být nazvána „klasickými“. Rodina a reprodukce byly zmiňovány převážně v kontextu populačního vývoje a potratového zákona a etiky. Analyzované texty však ukazovaly pluralitu přístupů k těmto problémům a celkově nenabízely žádné ideologické či systematické směry diskusí o rodině. Navzdory poměrně slabému zájmu médií o tuto tematiku studovaná část mladé generace mediálním zprávám o rodině pozornost věnovala, i když se zřetelným selektivním přístupem. Působení médií pak vnímala především v oblasti nastolování témat k celospolečenské diskusi, vytváření populačního klimatu a celkové společenské atmosféry obklopující utváření a fungování rodiny.
3
Gabrhel, Vít. „Test struktury zájmů (AIST-R): Recenze metody“. TESTFÓRUM 4, Nr. 6 (13.07.2015): 53–58. http://dx.doi.org/10.5817/tf2015-6-87.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Současnou podobu metody lze jen obtížně hodnotit. Důvodem je skutečnost, že chybí informace pro posouzení naprosté většiny klíčových charakteristik psychodiagnostické metody. Nedozvíme se nic o validitě, o stabilitě měření v čase, o standardizačním vzorku. Uvedené míry reliability ve smyslu vnitřní konzistence pak nedosahují dostatečně uspokojivých hodnot pro individuální diagnostické účely. Metoda tedy nemůže být použita jako standardizovaný psychodiagnotický nástroj. V současném stavu je jediné myslitelné využití to pro výzkumné účely. A přestože je teoretickému zázemí AIST-R věnována značná pozornost (tvoří přibližně dvě třetiny celkového rozsahu manuálu, který má celkem 30 stran), i zde lze identifikovat určité nedostatky či bílá místa. Manuál kromě relativně obsáhlého vstupu do teoretického zázemí AIST-R představuje rovněž interpretační model NemaCode, který má procesu interpretace dodávat novou dynamiku a větší srozumitelnost či vzbudit zájem klienta o proces karierního vývoje (Mezera et al., 2005). Bohužel není řečeno, nakolik se tento systém promítá do systému interpretace v rámci AIST-R, resp. zda neslouží spíše pro zpestření či doplnění informací. Zároveň je nutné dodat, že Hollandova teorie není jednohlasně přijímána, což metoda nereflektuje. Někteří výzkumníci (Spokane, Meir, & Catalano, 2000) např. poukazují na skutečnost, že kongruence mezi pracovním prostředím a osobností sice souvisí s uspokojením z práce a s úspěchem, nicméně síla tohoto vztahu je slabá. A zároveň na základě existujícího výzkumu není možná kauzální interpretace tohoto vztahu, tedy že kongruence vede k pracovní spokojenosti a k úspěchu (Young, Tokar, & Subich, 1998). V neposlední řadě sám Holland přiznává, že jeho teorie ve své orientaci na jednotlivce pomíjí strukturní prvky typu vzdělávací instituce či pracovní trh (Holland, 1997). Navzdory jejich neoddiskutovatelnému vlivu na učiněné karierní volby. Stačí zde poukázat např. na vzdělanostní či profesní reprodukci společnosti (Katrňák, 2004). Absence kritiky je ale překvapivá i proto, že je v manuálu zmíněn jeden z představitelů postmoderních přístupů v karierním poradenství Vance Peavy, sám velmi kritický k expertním přístupům v karierním poradenství (Peavy, 2013). Tedy k přístupům, k nimž je s většími či s menšími výhradami právě Hollandovu teorii zařadit.
4
Horáková, Hana. „„Rasa“ a rasismus v Jižní Africe“. Sociální studia / Social Studies 4, Nr. 4 (27.11.2007): 113–29. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-4-113.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Koncept „rasy“ je určujícím prvkem jihoafrické sociální reality od konce 19. století až po současnost. V žádné jiné zemi na světě nedošlo k tak výraznému systematickému sociálnímu inženýrství založenému na víře v nepřekročitelnost rasových, resp. kulturních odlišností. Moderní ideologie, založená na myšlence rasové segregace jihoafrické společnosti, vznikla v době sociálního evolucionismu a souběžného rozvoje „vědecké“ teorie o rase a biologického determinismu na konci 19. století. Z mnoha důvodů, které budou v textu diskutovány, však vliv vědeckého rasismu na politiku Jižní Afriky zůstal značně omezen. Postupem doby byla idea „rasy“ nahrazena politicky přijatelnějším konceptem kultury a kulturních rozdílů, které se však jeví stejně nesouměřitelné jako kdysi „rasa.“ Zdiskreditovaný jazyk „rasy“ ustoupil módnímu kulturalistickému diskurzu, avšak rasismus zůstává nedílnou součástí reality postapartheidní jihoafrické společností. Text se zaměřuje na analýzu vývoje segregační politiky v koloniální a apartheidní Jižní Africe, kterou pomáhali prosazovat jak Afrikánci, tak i anglicky mluvící Jihoafričané. „Rasa“ bude zkoumána ve vztahu k dalším sociálněvědním pojmům jako jazyk, etnicita, národ a kultura. Předmětem zájmu bude následně politika nerasovosti, která se stala centrálním rysem nové JAR po roce 1994 ve snaze překonat apartheidní dědictví hluboce rozpolcené jihoafrické společnosti. Současně budou diskutovány nové formy rasismu, jež se vynořily v jihoafrické společnosti po pádu apartheidu i přes deklarovanou nerasovost.
5
Ťápal, Adam, und Vít Gabrhel. „Adaptivní maticový test - recenze metody“. TESTFÓRUM 6, Nr. 11 (23.09.2018): 37–42. http://dx.doi.org/10.5817/tf2018-11-199.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Adaptivní Maticový Test (AMT) v rámci Vídeňského testového systému (VTS) je neverbální počítačově administrovanou metodou určenou k měření obecné inteligence, z hlediska CHC teorie (např. Carroll, 1993) k měření inteligence fluidní, konkrétně schopnosti induktivního usuzování. Test je určen pro neklinickou populaci v řadě kontextů, od dopravní psychologie přes personalistiku až po neuropsychologická vyšetření. AMT využívá řady předností moderních psychometrických postupů (adaptivní testování, dosažení shodné úrovně přesnosti měření nezávisle na úrovni měřeného rysu, ochrana položkové banky před nadměrnou expozicí apod.) a pro administrátora testu je uživatelsky příjemnou metodou. Test, respektive testová příručka, kterou čtenář dostává spolu s testem k dispozici (jak v české, tak anglické verzi), však trpí řadou nedostatků. Česká verze manuálu je z hlediska poskytování úplných a kvalitních informací pro uživatele testu zcela nedostatečná. Chybí informace o reliabilitě vyjma vnitřní konzistence, o důkazech validity, o normách, o procesu vývoje testu a jednotlivých položek či informace spojené s položkovou analýzou. Na AMT lze ocenit inovativnost, příjemnost použití, adaptivní povahu a (tušené) solidní racionále pro tvorbu položek a předpokládané fungování testu. Testové materiály jsou však neadekvátní a působí nedokončeným dojmem – především česká verze manuálu, kterou rozhodně nelze doporučit pro užívání. Z uvedených důvodů tedy doporučujeme užívat test AMT jen velmi obezřetně k orientačnímu měření fluidní inteligence – alespoň do chvíle, kdy bude manuál testu doplněn o informace, které získání důvěry v deklarované kvality testu náležitě podpoří.
6
Hejtmánek, Jan. „Polášek, Martin, Novotný, Vilém and Perottino, Michel et al: Mezi masovou a kartelovou stranou. Možnosti teorie při výkladu vývoje ČSSD a KSČM v letech 2000–2010“. Politologický časopis - Czech Journal of Political Science 21, Nr. 2 (2014): 153–55. http://dx.doi.org/10.5817/pc2014-2-153.
Der volle Inhalt der Quelle
7
Vařeka, Ivan. „Historical development of motor control theories – from hierarchical theory to dynamic system“. Rehabilitace a fyzikální lékařství 28, Nr. 2 (16.07.2021): 52–60. http://dx.doi.org/10.48095/ccrhfl202152.
Der volle Inhalt der Quelle
8
BASAŘOVÁ, G. „Development of Theory and Practice in Fermentation and Secondary Fermentation of Beer.“ Kvasny Prumysl 48, Nr. 3 (01.03.2002): 61–66. http://dx.doi.org/10.18832/kp2002006.
Der volle Inhalt der Quelle
9
Mičúch, Marek. „Purchasing power parity and the equilibrium exchange rate“. Politická ekonomie 57, Nr. 3 (01.06.2009): 405–28. http://dx.doi.org/10.18267/j.polek.691.
Der volle Inhalt der Quelle
10
Erban, Vít. „Kultura a tradice: rekapitulace vztahu dvou alternativních pojmů“. Anthropologia integra 11, Nr. 1 (22.06.2020): 43–49. http://dx.doi.org/10.5817/ai2020-1-43.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek se věnuje teorii tradice jako jednomu z ústředních teoreticko-terminologických problémů kulturní antropologie, který má současně vliv na její metodologii, rejstřík témat, které řeší, ale způsob a směr kladení otázek. Snaží se prostřednictvím excerpce základní encyklopedické a slovníkové literatury, vybraných děl a autorů z oblasti antropologie a jiných příbuzných oborů, se kterými během svého vývoje antropologie vstupovala do dialogu (především sociologie a folkloristiky), postihnout, shrnout a rekapitulovat obecný „příběh“ pojmu tradice za posledních 150 let – od počátků antropologického myšlení v druhé polovině 19. století přes témata akulturace, modernizace a kulturní změny v polovině 20. století až po současné výzvy, které přináší interdisciplinární spolupráce s obory z oblasti přírodních věd. Důraz je přitom kladen na přirozenou konkurenci s ústředním pojmem kulturní antropologie, kterým se stala kultura. Oba pojmy se občas považují za v jistém smyslu alternativní (vzájemně zaměnitelné), a proto se nabízejí otázky, proč v antropologické teorii dostal přednost pojem kultura před pojmem tradice, zatímco ve folkloristice došlo k opaku, jak antropologie explicitně i implicitně pojem tradice během svého vývoje chápala a jak se toto pojetí tradice v antropologickém diskurzu postupně proměňovalo v závislosti na aktuálních výzkumných tématech a průnicích s jinými vědními obory. V neposlední řadě se lze ptát po budoucnosti tohoto pojmu, který prodělává návrat nejen v rovině odborně-teoretické, ale stává se praktickým, doslova žitým ohniskem identity v současném proměňujícím se a globalizujícím se světě.
11
Ellederová, Eva. „Konstrukční výzkum ve vzdělávání“. Pedagogická orientace 27, Nr. 3 (30.09.2017): 419–48. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-3-419.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem této studie je vymezit pojetí konstrukčního výzkumu ve vzdělávání jako výzkumného designu, který klade důraz na vývoj řešení komplexních problémů v pedagogické praxi a na vývoj či validaci teorií o vzdělávacích procesech a vzdělávacích prostředích. Pro objasnění významu konstrukčního výzkumu je vymezena jeho otevřená a intervenční povaha a dualistický přínos. Následně se pokoušíme zmapovat samotný vznik, vývoj a současný stav konstrukčního výzkumu ve vzdělávání, který na začátku 21. století zahájil novou etapu praktické výzkumné metodologie vedoucí k účinnému překlenutí propasti mezi výzkumem a praxí ve formálním vzdělávání. Studie umožňuje porovnat zastoupení konstrukčního výzkumu ve vybraných zemích, oblastech vzdělávání a typech intervencí. Těžištěm je přehledová studie realizovaných konstrukčních výzkumů, které se zaměřují převážně na design učebních materiálů a výuku jazyků. Na základě analýzy empirických studií diskutujeme důležité faktory a doporučení z ní vyplývající a představující teoretická a metodologická východiska pro námi zamýšlený konstrukční výzkum učebnice pro výuku angličtiny pro specifické účely.
12
Kalenda, Jan. „Tři vlny: vývoj teorií účasti dospělých ve vzdělávání (1960 až 2019)“. Studia paedagogica 26, Nr. 1 (15.04.2021): 91. http://dx.doi.org/10.5817/sp2021-1-4.
Der volle Inhalt der Quelle
13
Kohout-Diaz, Magdalena, Dana Bittnerová und Markéta Levínská. „Limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v České republice: boj o identitu žáka“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 235–68. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-235.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tématem textu jsou limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v rámci českého školství. V první části se text zaměřuje na vymezení inkluze. Vychází z definice UNESCO a charakterizuje ideový vývoj pedagogického přístupu k lidem, kteří jsou označeni jako ti, kteří potřebují podporu při vzdělávání. Následuje deskripce problematiky vzdělávání Romů v České republice a pohled na vybrané strategie a na opatření, jejichž cílem byla podpora rovného přístupu ve vzdělávání. Cílem výzkumné části je prostřednictvím analýzy výsledků výzkumů najít limity inkluze ve vzdělávání romské minority. Metodologicky příspěvek vychází z Glaserova přístupu k zakotvené teorii, z postupů školní etnografie, z teorie kulturních modelů, která navazuje na kognitivní antropologii. Glaser tvrdí, že při hledání teorie lze považovat všechny informace za data. Na základě uvedeného tvrzení byla provedena analýza a konceptualizace dat z vlastních etnografických výzkumů týmu Bittnerová, Doubek, Levínská, byly diskutovány studentské závěrečné práce a vědecké výstupy dalších badatelů v oblasti vzdělávání minorit. V textu je ukázáno, co se děje, když do vzdělávacího systému vstupuje romský žák, jak na něj reaguje školní prostředí a jak romské děti a rodiče vyjednávají s institucí školy a jejími aktéry. Dospíváme k závěru, že jádrovou kategorií v uvažování o inkluzi Romů je IDENTITA ŽÁKA. Důležité je, aby romskému dítěti nebyla upírána, aby byl identifikován jako žák, nikoliv jako Rom. Proces identifikace se musí odehrávat nejen na úrovni školy, ale také v rodině a ve vztahu k sobě. Inkluze romského žáka by měla spočívat v přiznávání identity žáka a její zvnitřnění dítětem i rodiči.
14
Soukup, Martin. „Anthropology in Papua New Guinea: History and Continuities“. Anthropologia integra 1, Nr. 2 (01.06.2010): 45–54. http://dx.doi.org/10.5817/ai2010-2-45.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Předmětem studie je analýza dějin antropologie v Melanésii se zvláštním přihlédnutím k oblasti dnešního nezávislého státu Papua-Nová Guinea. Autor věnuje pozornost vývoji antropologických výzkumů na Papui v období od poslední třetiny 19. století do šedesátých let 20. století. Rozlišuje tři hlavní fáze antropologických výzkumů v této kulturní oblasti: fáze prvního kontaktu v 19. století, přípravná fáze od přelomu století do poloviny dvacátých let a zlatý věk od poloviny dvacátých let do šedesátých let 20. století. Autor hájí tezi, že výzkumy uskutečněné na Papui zásadním způsobem přispěly k rozvoji teorie a metodologie antropologie a formovaly její dnešní povahu.
15
Kasl, František. „Blockchain, společenská smlouva digitálního věku?“ Revue pro právo a technologie 9, Nr. 17 (30.06.2018): 3–18. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2018-1-1.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek nabízí stručné pojednání o nalézání legitimity definiční autority skrze teorii společenské smlouvy aplikovaném na prostředí technologie blockchain. Po úvodním shrnutí historického vývoje tohoto zásadního teoretického konceptu je pozornost zaměřena na limity, které mu jsou vystavovány v prostředí kyberprostoru. Následně je zmíněna role definičních autorit a jejich význam v tomto kontextu. Pozornost se pak již přesouvá na technologii blockchain, jakožto možný inovativní legitimační model vhodně kombinující požadavek na implicitní podporu většiny s potřebou výkonu autoritativní moci skrze mechanismus s reálným dosahem na dané prostředí. Po rozboru systému vytváření důvěry, změny definičních norem a organizaci podílu na autoritativním výkonu moci v rámci této platformy je však formulován názor, že tato nová technologie, sice přenáší problém legitimity na novou úroveň, ale v jeho vlastní podstatě jej neřeší.
16
Bartošová, Michaela, Petr Pakosta und Petr Fučík. „The Long-Term Trend in the Timing of Births and Marriages: Does the Individualisation Theory Hold Up in the Light of Demographic Data?“ Czech Sociological Review 48, Nr. 2 (01.04.2012): 315–42. http://dx.doi.org/10.13060/00380288.2012.48.2.05.
Der volle Inhalt der Quelle
17
Müllerová, Lucie. „Termín „evoluce“ a jeho vymezení a použití v českých a britských učebnicích přírodopisu a biologie“. Scientia in educatione 6, Nr. 1 (01.07.2015): 40–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.120.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studium evoluce a evolučních mechanismů zahrnuje několik odlišných přístupů a v důsledku toho je pojem evoluce definován různými způsoby nebo je zaměňován s jinými pojmy, jako například přírodní výběr nebo Darwinova teorie. Diference v užívání daných pojmů však může vést z hlediska vzdělávání k mnohým miskoncepcím. Proto je vhodné ověřit, zda učebnice žákům poskytují prostor se v dané problematice orientovat.Předmětem výzkumu jsou pojmy „evoluce, „evoluční teorie, „biologická evoluce, „Darwinova teorie a „přírodní výběr vyskytující se v českých a britských učebnicích přírodopisu a biologie. Do výzkumu je zahrnuto celkem 32 učebnic. Hlavním cílem je určení četnosti uvedených pojmů v učebnicích a následně prostřednictvím obsahové analýzy definic porovnání konkrétních předem stanovených výrazů v dané definici. Definice pojmů „evoluce, „evoluční teorie a „biologická evoluce jsou dále konfrontovány s obsahem definic evolučních biologů, a zároveň je za pomoci hierarchické shlukové analýzy znázorněna jejich vzájemná podobnost.Výsledky výzkumu ukazují, že v českých učebnicích se nejčastěji vyskytuje pojem „Darwinova teorie a v britských učebnicích pojem „přírodní výběr. Z hlediska podobnosti definic zkoumaných pojmů je zjištěno, že definice „evoluce, „biologická evoluce a „evoluční teorie jsou v českých i britských učebnicích poměrně různorodé na rozdíl od definic evolučních biologů, kde jsou přes určitou variabilitu obsahy definic nápadně podobnější. Na základě obsahové analýzy jsou shrnuty a představeny takové výrazy, které se zdají zásadní pro porozumění dané definici či takové, které se mohou jevit jako určitý faktor ovlivňující vznik žákovských miskoncepcí. V případě definic pojmu „evoluce je zjištěno, že české učebnice vystihují „evoluci většinou jako „vývoj organismů nebo „vznik nových druhů. Britské učebnice obsahují především „změnu organismů v průběhu času a definice evolučních biologů zahrnují nejčastěji „změnu genů v populaci.
18
Vysušil, Tomáš. „Sociologická reflexe konfliktu mezi společností a přírodou. Teoretické přístupy a empirická zkoumání“. Sociální studia / Social Studies 2, Nr. 2 (14.08.2005): 43–70. http://dx.doi.org/10.5817/soc2005-2-43.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Dnes je environmentální sociologie etablovaným a dále se rozvíjejícím sociologickým oborem. Vznik a vývoj tohoto nového oboru postupně ovlivnila celá řada konceptů, jež vykazují současně environmentální i sociologickou relevanci. Z těchto konceptů vybírám v následujícím textu několik významných myšlenkových směrů tak, aby vyšla najevo rozmanitost (a někdy i protichůdnost) přístupů, které se v dnešní sociologii životního prostředí objevují. V zásadě je lze rozdělit na dvě skupiny, a to na teoreticko-empirické koncepty, u nichž na formulovanou hypotézu zároveň navazuje kvantitativní instrument sloužící k jejímu ověřování, a na koncepty čistě teoretické. Z první skupiny představím postmaterialistickou tezi Ronalda Ingleharta, kulturní teorii britské kulturní antropoložky Mary Douglas a nové environmentální paradigma autorů Williama R. Cattona a Rileye E. Dunlapa. Z teoretických přístupů uvádím koncept reflexivní modernity obsažený v knize Ulricha Becka Riziková společnost a funkcionálně-strukturální teorii Niklase Luhmanna v podobě její environmentální aplikace shrnuté v knize Ekologická komunikace. Na závěr se zmíním o tzv. teorii racionální volby. U výše zmíněných přístupů uvádím ještě nejdůležitější argumenty některých jejich kritiků, přičemž se snažím rozlišovat mezi kritikou z perspektivy environmentální a sociologické.
19
Macháčková, Hana, und Lukáš Blinka. „Význam členství v online fanouškové komunitě pro adolescenty“. Sociální studia / Social Studies 6, Nr. 2 (03.05.2009): 37–53. http://dx.doi.org/10.5817/soc2009-2-37.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zaměřuje na zmapování významu příslušnosti k online fanouškovské komunitě u adolescentů. Výsledky popisují vliv členství v marginalizované online komunitě na identitu adolescentů. Za reprezentanta specifického a marginalizovaného fenoménu byla vybrána subkultura anime a mangy, která je zaměřena na japonské seriály, filmy a komiksy charakteristické specifickým stylem kresby. Bylo realizováno 17 online rozhovorů s fanoušky registrovanými na serveru www.otakuland.cz. Mezi participanty (8 žen a 9 mužů) byli zastoupeni velmi aktivní pisatelé i tzv. lurkeři (pouze čtenáři) ve věkovém rozmezí 16 až 22 let. Rozhovory byly analyzovány metodou zakotvené teorie. Byly identifikovány možné pozitivní (emoční podpora, rozumějící prostředí, navazování sociálních kontaktů) a negativní (absence potřebných závazků, méněcennost online vztahů) aspekty, které mohou ovlivňovat vývoj identity. Vliv členství ve fanouškovské komunitě se však obecně neukázal pro identitu participantů jako dominantní.
20
Vlčková, Kateřina, und Kateřina Lojdová. „Když čísla a slova spolupracují: smíšený design v ukázkách z výzkumu moci ve školní třídě“. Pedagogická orientace 26, Nr. 3 (15.10.2016): 482–511. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-3-482.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem naší studie je představit metodologii smíšeného designu výzkumu na konkrétním příkladu. Zvolily jsme si tříletý výzkum moci ve školních třídách studentů učitelství, financovaný Grantovou agenturou ČR. Propojení kvantitativní a kvalitativní metodologie ilustrujeme na úrovni teorie, formy smíšeného designu, výzkumné otázky, vzorku, sběru dat, analýzy dat a jejich interpretace. Ukazujeme také konkrétní příklady možných podob integrace výsledků kvalitativní a kvantitativní analýzy dat, které přispívají k odhalení další dimenze jevu, míry odlišnosti perspektiv aktérů či nuancí ve zjištěních. V úvodní části studie se zabýváme rozdíly kvantitativního a kvalitativního výzkumu a jejich dekonstrukcí. Ukazujeme historický vývoj smíšeného výzkumu, co je a co není smíšeným výzkumem a jaké jsou jeho základní formy. Diskutujeme o integrovaném designu výzkumu, paralelizaci a integraci jako základním principu smíšeného výzkumu a na závěr studie otvíráme také některé kritické otázky smíšené metodologie.
21
Hovorková, Jana. „Evaluation of Consumer Standard of Living in the Czech Republic in the Period 2010-2013: Application of Revealed Preference Theory in Discussion with Engel's Law“. Acta Oeconomica Pragensia 23, Nr. 6 (01.10.2015): 21–46. http://dx.doi.org/10.18267/j.aop.490.
Der volle Inhalt der Quelle
22
Pravdová, B. „Já jako učitelka: profesní sebepojetí studentky učitelství v posledním ročníku pregraduální přípravy“. Pedagogická orientace 23, Nr. 2 (28.05.2013): 174–94. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-2-174.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie vymezuje profesní sebepojetí studentky učitelství v závěrečném ročníku pregraduální přípravy. V textu jsou uvedeny studie věnované problematice sebepojetí a profesního sebepojetí učitele, je doložen význam pozitivního profesního sebepojetí na počátku profesní dráhy a termíny jsou konceptualizovány pro potřebu kvalitativního výzkumu. Obsahová analýza volné výpovědi a hloubkového rozhovoru zaměřená na hledání dominantních aspektů sebepojetí, jeho popis ve vztahu k sebediskrepanční teorii a sledování úvah o možném vývoji profesního Já ukazuje, že nejvýraznějším znakem sebepojetí studentky učitelství jsou obavy pramenící z diskrepance mezi ideálním a skutečným Já, i mezi požadovaným a skutečným Já. Přestože studentka formuluje své učitelské sebepojetí, jeho základy staví na zkušenostech získaných téměř výhradně v roli studenta a žáka. V souvislosti s tímto zjištěním je diskutována otázka, jakým způsobem lze ovlivňovat utváření profesního sebepojetí v rámci pregraduální přípravy studentů učitelství.
23
Svatoš, T. „A student teacher on the pathway to teaching profession: Reviewing research and proposing a model“. Pedagogická orientace 23, Nr. 6 (05.02.2014): 786–809. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-6-786.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Výzkumy věnované učiteli, jeho profesnímu vývoji v edukačních i sociálních souvislostech mají dlouho tradici a jsou v nejen v českém výzkumném prostředí neustále obohacovány novými badatelskými podněty. Intenzitou, ale také četností se výzkumný zájem soustředí především do dvou profesních stádií: směrem k poznání začínajícího učitele a popisu učitele-experta. Je ke škodě pedeutologické teorie i praxe, že bádání jen v některých případech směřují k pregraduální přípravě a poznávání proměn studenta v budoucího učitele. Předkládaná stať poukazuje na dvě okolnosti: první – potvrzující zmiňovanou skutečnost o menším zájmu českých badatelů o výzkumy „uvnitř“ učitelského vzdělávání, a druhou – že je možné popsat vývojové profesionalizační etapy v pregraduální přípravě a také je výzkumně ověřovat. Zvláště významné je to v období tzv. ranné profesionalizace, kdy dochází k podstatným změnám v postojích začínajících studentů učitelství k sobě samému, učitelskému vzdělávání i pojetí edukační praxe (dochází k redefinování studentské role). Zvýšení badatelského zájmu tímto směrem má dva významné efekty: především vede k poznávání „člověka v roli studenta učitelství“ a současně dává instituci učitelského vzdělávání příležitost k autentickým a individuálně zaměřeným intervencím.
24
Majcík, Martin. „Postupy používané učiteli ve vztahu k žákovské chybě při interakci s celou třídou“. Pedagogická orientace 28, Nr. 3 (15.10.2018): 472–95. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-3-472.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem výzkumné studie je identifikovat postupy, které učitelé volí ve spojitosti s žákovskou chybou. Pozornost je věnována výhradně těm situacím, jež se pojí s chybami, ke kterým dochází při interakci učitele s celou třídou. V teorii je představena definice chyby a vývoj jejího pojetí v kontextu výuky. Dále jsou představeny jednotlivé oblasti učitelské práce s chybným žákovským výkonem. Výzkumné šetření má kvalitativní charakter a použity byly metody pozorování a rozhovoru. Sběr dat byl realizován ve výuce českého jazyka v devátém ročníku základní školy. Výsledkem šetření je vymezení čtyř postupů, které učitelé v rámci práce s chybou realizují. Dva postupy představují způsob reakce na chybný výsledek v odlišných výukových situacích a definovány jsou jako adaptivní reakce na chybu a relativizace chybné odpovědi. Zbylé dva postupy chybě předcházejí a jejich prostřednictvím učitel ovlivňuje význam chyby v sociálním prostředí dané školní třídy. Jedná se o ochranu před chybnou odpovědí u vybraných žáků a minimalizaci negativního pojetí chyby.
25
Dykstra, Jr, Dewey I. „Výuka fyziky a rozvoj myšlení“. Scientia in educatione 2, Nr. 2 (26.10.2013). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.50.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Piagetova teorie kognitivní rovnováhy a jeho výzkumné metody podnítily současnou éru výzkumu v oblasti fyzikálního vzdělávání v USA a dalších zemích. V příspěvku je stručně popsána historie počátků vývoje vědecké komunity v této oblasti výzkumu. Piaget a jeho kolegové shrnuli asi 60 let sběru dat o myšlení dětí do teorie popisující řadu stádií ve vývoji myšlení. V článku je popsána pedagogika založená na teorii kognitivní rovnováhy a Glasersfeldově radikálním konstruktivismu. Důkazy, že i lidé s vysokoškolským vzděláním neužívají ve svých úvahách formální myšlenkové operace, jsou výzvou, kterou je třeba přijmout v zájmu efektivního fungování demokratických společností. Jestliže víme, jak povzbudit více studentů k dalšímu rozvoji jejich myšlenkových schopností, nemělo by to být důležitým úkolem našich vzdělávacích systémů? Je v pořádku, když na středních a vysokých školách produkujeme absolventy, kteří neprokazují formálně-operační úroveň myšlení?
26
Šuch, Juraj. „HORSKÝ, Ján. TEORIE A NARACE. K noetice historické vědy a teorii kulturního vývoje. Praha: Argo, 2015, 274 s. ISBN 9788025713204.“ Historický časopis 66, Nr. 4 (30.03.2019). http://dx.doi.org/10.31577/histcaso.2018.66.4.8.
Der volle Inhalt der Quelle
27
Čtrnáctová, Hana, und Marta Klečková. „Doktorské studium v oblasti didaktiky chemie – vývoj a současnost“. Scientia in educatione 1, Nr. 1 (26.10.2013). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.10.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek je věnován vývoji oboru zaměřeného na chemické vzdělávání z hlediska jeho institucionalizace v rámci vědecké přípravy a doktorského studia. Charakterizuje tyto formy studia, jejich význam a dosažené výsledky. První část příspěvku je věnována vědecké přípravě v oboru Teorie vyučování chemii, která zde existovala od 70. let 20. století. Ve druhé části příspěvku se zaměříme na význam doktorského studia pro rozvoj oboru chemické vzdělávání a na charakteristiku kvantitativních a kvalitativních ukazatelů doktorských studijních programů Vzdělávání v chemii a Didaktika chemie v České republice. Toto studium bylo akreditováno v r. 2003 na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a v r. 2007 na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V příspěvku uvádíme hlavní parametry a požadavky tohoto studia, zaměření doktorských prací od r. 2004 do současnosti a jejich přínos pro další vývoj oboru.
28
Klusák, Miroslav. „K roli her v morálním vývoji dítěte podle teorie Jeana Piageta“. Studia paedagogica 17, Nr. 2 (2012). http://dx.doi.org/10.5817/sp2012-2-6.
Der volle Inhalt der Quelle
29
Knorová -Jana Fibírová, Kateřina. „Work motivation. Self-determination theory: literature review“. Český finanční a účetní časopis 2020, Nr. 3-4 (05.02.2021). http://dx.doi.org/10.18267/j.cfuc.549.
Der volle Inhalt der Quelle
30
Jirásek, Ivo. „Doxa a epistémé zážitkové pedagogiky“. Pedagogika 66, Nr. 2 (23.06.2016). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2015.736.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek podává formou přehledové studie představu o vývoji oboru na pomezí pedagogiky, andragogiky a kinantropologie, totiž o výchově v přírodě a její proměně v moderní formy výchovy v přírodě, prázdninovou pedagogiku a zážitkovou pedagogiku. Příspěvek nejprve rekapituluje určitá klišé, mínění, a hodnocení, která se s oborem provazují dle autora neprávem (doxa), totiž neodlišování zážitkové pedagogiky v teorii a oboru praktického působení; v jejím pronikání do školního prostředí v neadekvátní podobě; v nedoceňování využití zážitku v pedagogickém diskursu; ve vnímání reflexe jako nezbytné součásti tohoto typu osobnostního rozvoje; ve vazbě na literární zdroje pouze z posledního čtvrtstoletí. Následně text nabízí ideje, které autor považuje za relevantní porozumění (epistémé), totiž že se zkušenost jako existenciální fakt může stát prostředkem osobnostního rozvoje; ta se vyznačuje holistickým rozměrem působení; nabízí rekapitulaci předchozích termínů označujících zkoumanou problematiku, na jejichž pozadí lze hlouběji porozumět historii a terminologickému vývoji oboru; a na závěr konstatuje nemožnost zařazení tohoto specifického pedagogického tématu (či dokonce oboru) do přehledné klasifikace pedagogických věd.
31
Ellederová, Eva. „Konstrukční výzkum učebnice pro výuku angličtiny pro specifické účely: Hodnocení pilotní verze učebnice“. Pedagogika 70, Nr. 1 (02.04.2020). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2019.1527.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Abstrakt: Studie představuje metodologii konstrukčního výzkumu učebnice pro výuku angličtiny pro specifické účely (dále jen ESP) a seznamuje čtenáře s prvními výsledky výzkumného šetření. Cílem je vyhodnotit kvalitu pilotní verze učebnice a následně formulovat konstrukční principy týkající se změn, které je nutné provést v její celkové koncepci, a to za současné validace a vývoje teorií designu učebních materiálů pro výuku ESP. Pro sběr dat byly zvoleny dva typy metod: (1) dotazníkové šetření zaměřené na hodnocení učebnice učiteli a studenty a (2) pre-testování a post-testování znalostí a dovedností studentů před a po používání dané učebnice. Výsledky: Z výzkumného šetření vyplývají požadavky na přepracování učebnice tak, aby co nejlépe vyhovovala jako učební prostředek cílové skupině studentů, a také určité rozdílné a společné priority učitelů a studentů při volbě vhodných učebních materiálů. Dále výsledky výzkumu potvrdily některé z teorií designu učebnic pro výuku ESP. Závěry: Výsledky výzkumu představují východiska pro přepracování učebnice, po kterém bude její nová verze opět implementována do výuky a stejným postupem hodnocena její kvalita. Pro všechny autory učebních materiálů vyplývá doporučení ověřit kvalitu jejich pilotní verze prostřednictvím zpětné vazby ze strany učitelů, studentů a dalších zúčastněných, kteří se podílejí na tvorbě kurikula, popřípadě ověřováním znalostí a dovedností, které studenti používáním těchto materiálů získali.
Klíčová slova: konstrukční výzkum, učebnice pro výuku angličtiny pro specifické účely, iterace, konstrukční principy, kategoriální systém hodnoticích kritérií, dotazníkové šetření, didaktický test.