Um die anderen Arten von Veröffentlichungen zu diesem Thema anzuzeigen, folgen Sie diesem Link: Podpora ve vzdělávání.
Zeitschriftenartikel zum Thema „Podpora ve vzdělávání“
Geben Sie eine Quelle nach APA, MLA, Chicago, Harvard und anderen Zitierweisen an
Machen Sie sich mit Top-25 Zeitschriftenartikel für die Forschung zum Thema "Podpora ve vzdělávání" bekannt.
Neben jedem Werk im Literaturverzeichnis ist die Option "Zur Bibliographie hinzufügen" verfügbar. Nutzen Sie sie, wird Ihre bibliographische Angabe des gewählten Werkes nach der nötigen Zitierweise (APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver usw.) automatisch gestaltet.
Sie können auch den vollen Text der wissenschaftlichen Publikation im PDF-Format herunterladen und eine Online-Annotation der Arbeit lesen, wenn die relevanten Parameter in den Metadaten verfügbar sind.
Sehen Sie die Zeitschriftenartikel für verschiedene Spezialgebieten durch und erstellen Sie Ihre Bibliographie auf korrekte Weise.
1
Walterová, Eliška, und Vít Šťastný. „Přípravné vzdělávání a profesní rozvoj učitelů v Číně“. Pedagogická orientace 30, Nr. 1 (30.06.2020): 61–86. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-1-61.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V současných diskuzích patří podpora učitelů jako klíčových aktérů kvalitního vzdělávání pro všechny ke globálním cílům udržitelného rozvoje. Cílem studie je představit systém vzdělávání a profesního rozvoje učitelů v kontextu vzdělávacích reforem v Číně, kde podpora učitelů je politickou prioritou vlády. Metodologicky je studie založena převážně na desk-research, má deskriptivně analytický charakter (srovnávání je implicitní). V centru pozornosti je kontinuita přípravy a profesního rozvoje učitelů na národní (centrální) úrovni s exkurzemi do úrovně provinční a lokální. Soustřeďujeme se na strukturu a kurikulum přípravného vzdělávání, přechod do praxe, profesní standardy a kariérní řád, na činnosti čínských učitelů ve škole a cyklické hodnocení jejich profesního rozvoje. V závěrečné diskusi jsou reflektovány charakteristické přístupy k učitelské profesi ve specifických podmínkách kulturně a typologicky odlišného vzdělávacího systému.
2
Kohout-Diaz, Magdalena, Dana Bittnerová und Markéta Levínská. „Limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v České republice: boj o identitu žáka“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 235–68. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-235.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Tématem textu jsou limity inkluze ve vzdělávání romských dětí v rámci českého školství. V první části se text zaměřuje na vymezení inkluze. Vychází z definice UNESCO a charakterizuje ideový vývoj pedagogického přístupu k lidem, kteří jsou označeni jako ti, kteří potřebují podporu při vzdělávání. Následuje deskripce problematiky vzdělávání Romů v České republice a pohled na vybrané strategie a na opatření, jejichž cílem byla podpora rovného přístupu ve vzdělávání. Cílem výzkumné části je prostřednictvím analýzy výsledků výzkumů najít limity inkluze ve vzdělávání romské minority. Metodologicky příspěvek vychází z Glaserova přístupu k zakotvené teorii, z postupů školní etnografie, z teorie kulturních modelů, která navazuje na kognitivní antropologii. Glaser tvrdí, že při hledání teorie lze považovat všechny informace za data. Na základě uvedeného tvrzení byla provedena analýza a konceptualizace dat z vlastních etnografických výzkumů týmu Bittnerová, Doubek, Levínská, byly diskutovány studentské závěrečné práce a vědecké výstupy dalších badatelů v oblasti vzdělávání minorit. V textu je ukázáno, co se děje, když do vzdělávacího systému vstupuje romský žák, jak na něj reaguje školní prostředí a jak romské děti a rodiče vyjednávají s institucí školy a jejími aktéry. Dospíváme k závěru, že jádrovou kategorií v uvažování o inkluzi Romů je IDENTITA ŽÁKA. Důležité je, aby romskému dítěti nebyla upírána, aby byl identifikován jako žák, nikoliv jako Rom. Proces identifikace se musí odehrávat nejen na úrovni školy, ale také v rodině a ve vztahu k sobě. Inkluze romského žáka by měla spočívat v přiznávání identity žáka a její zvnitřnění dítětem i rodiči.
3
Polechová, Pavla. „OECD. Rovnost a kvalita ve vzdělávání: podpora znevýhodněných žáků a škol“. ORBIS SCHOLAE 7, Nr. 3 (05.02.2018): 159–62. http://dx.doi.org/10.14712/23363177.2018.52.
Der volle Inhalt der Quelle
4
Slavík, J., T. Janík, P. Najvar und M. Píšová. „Mezi praxí a teorií v učitelském vzdělávání: na okraj českého překladu knihy F. A. J. Korthagena et al.“ Pedagogická orientace 22, Nr. 3 (16.06.2012): 367–86. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-3-367.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Text je koncipován jako teoretická studie vycházející v návaznosti na český překlad knihy Linking practice and theory: The pedagogy of realistic teacher education od F. A. J. Korthagena et al. Výklad je ve studii rozvržen do dvou částí. V první části jsou představeny vůdčí (programové) myšlenky Korthagenovy koncepce; text je převážně popisný, nemá ambici kritické analýzy. O to jde v druhé části studie, kde se autoři vracejí k vybraným myšlenkám Korthagenovy koncepce, rozebírají je a podrobují je diskusi v širším kontextu novějších domácích i zahraničních přístupů a poznatků. Zaměřují se na tři související problémové okruhy: (1) Povaha vztahu teorie a praxe – nedocenění Teorie s velkým T? (2) Význam reflexe v učitelově profesním rozvoji – vyprázdněnost s ohledem na učivo? (3) Podpora profesního učení – redukované pojetí supervize? V závěru studie je otevřena otázka, jak prezentovanou koncepci využít v kontextu učitelského vzdělávání v České republice.
5
Slowík, Josef. „Co je rozmanité a co je společné v inkluzivní škole z hlediska Ukazatele inkluze“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 213–34. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-213.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie analyzuje na základě parametrů tzv. Ukazatele inkluze základní charakteristiky inkluzivního vzdělávání související s přístupem k odlišnosti (resp. rozmanitosti). V první části je představeno paradigma inkluzivní edukace a to, jak se inkluze vztahuje k tématu „společného“ a „rozdílného“. Typická proinkluzivní otevřenost ke vstřícnému akceptování různosti a jinakosti je postavena do souvislostí se spojujícími a stmelujícími prvky, které symbolizují společné hodnoty, z nichž edukační proces v inkluzivní škole vychází. Další část je pak věnována tematické analýze Ukazatele inkluze (ve verzi jeho českého překladu; viz Booth & Ainscow, 2007) jako základního materiálu, který nejčastěji slouží pro vymezování norem školní inkluzivní edukace a jejich evaluaci. Na základě analýzy parametrů všech inkluzivních oblastí a jejich evaluačních měřítek byla identifikována čtyři zásadní témata odrážející přístup inkluzivní školy k odlišnostem: akceptace (ve smyslu vzájemného přijetí, tolerance apod.), dostupnost (jako bezbariérovost prostor, ale také psychosociální bezbariérovost v rámci školy i vzhledem k okolí komunitě nebo dostupnost zdrojů), podpora (v samotném edukačním procesu, ale třeba i v adaptaci žáků) a antidiskriminace (nejenom formální, ale jako široce pojatá důsledná rovnocennost).
6
Pacáková, Hana, und Michal Ježek. „Gender-influenced Parents’ Investment in Children’s Education“. Pedagogická orientace 26, Nr. 4 (31.12.2016): 695–708. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-4-695.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se soustředí na problém genderových rozdílů v sociálních, časových, ekonomických a emočních investicích rodičů do vzdělávání svých dětí (synů versus dcer). Studie navazuje na články, zejména americké provenience, které by mohly naznačovat další směřování výzkumu v této oblasti. V České republice tento typ výzkumu prozatím chybí; výzkumné projekty se soustředí zejména na vliv vzdělávacího systému jako takového, rozdíly ve schopnostech a v představách o budoucí kariéře. Vliv rodičů na výsledky vzdělávání synů a dcer není tematizován. Tato studie ukazuje, zejména na příkladu Spojených států amerických, že rodiče více participují (co se týče zapojení a finanční podpory) na vzdělávání dcer. Dále se pokouší srovnat tato zjištění se situací v ekonomicky podobně vyspělých, ale kulturně odlišných zemích jihovýchodní Asie. Zde je stále silný tradiční patriarchální systém výchovy dětí, který má vliv na vzdělávací aspirace žákyň a žáků. Výzkumy, které jsou v naší studii diskutovány, podporují tezi o genderových rozdílech v podpoře vzdělávání, nejen co se týče finančních toků a emočních investic, ale i co se týče výběru školních předmětů.
7
Kostková, K. „K rozvoji interkulturní komunikační kompetence studentů učitelství anglického jazyka“. Pedagogická orientace 23, Nr. 1 (28.02.2013): 72–91. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-1-72.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem studie je představit výzkumné šetření v oblasti hodnocení rozvoje interkulturní komunikační kompetence (dále ICC1) u studentů učitelství anglického jazyka pro základní školy v rámci studijního předmětu Intercultural Communicative Competence. Fenomén interkulturality klade nové nároky nejen na pedagogickou praxi, ale i výzkum. Zaměřujeme se tedy na tematiku interkulturní výchovy a vzdělávání s klíčovým cílem rozvoje ICC. Předpokladem pro výzkumné uchopení problematiky je konceptualizace konstruktu ICC a jeho následná didaktizace, tj. rozvoj a hodnocení. V rámci realizovaného výzkumného šetření jsme využili kvantitativního i kvalitativního přístupu ke sběru i analýze dat; jako techniky sběru dat byl využit dotazník YOGA Form a ohniskové skupiny, jejichž transkripty byly podrobeny obsahové analýze. Výzkumný soubor tvořilo 17 studentů učitelství anglického jazyka (15 žen a 2 muži; průměrný věk: 24 let). Cílem výzkumného šetření bylo odhalit, zda u studentů na základě absolvování studijního předmětu Intercultural Communicative Competence došlo k rozvoji jednotlivých dimenzí ICC a pokud ano, tak jakých dimenzí a v jaké míře. Výsledky výzkumu potvrdily, že u studentů došlo k rozvoji všech dimenzí ICC, avšak v různé míře. Signifikantní rozvoj byl zaznamenán v oblasti dimenzí znalostí a dovedností. V rámci dimenze povědomí a postojové pak došlo k iniciaci rozvojových tendencí, což s ohledem na obtížnost jejich didaktizace hodnotíme kladně, jelikož i podpora rozvoje reflektivního potenciálu studentů ve vztahu k rozvoji ICC (i iniciaci toho rozvoje) hraje důležitou roli. Na základě výsledků výzkumu diskutujeme možné implikace těchto výstupů, tj. zejména rozvoj dimenze znalostní a dovednostní, pro teorii i praxi.
8
Kropáčková, Jana, Radka Wildová und Anna Kucharská. „Pojetí a rozvoj čtenářské pregramotnosti v předškolním období“. Pedagogická orientace 24, Nr. 4 (04.11.2014): 488–509. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-488.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Příspěvek se zaměřuje na problematiku čtenářské pregramotnosti, která je z pohledu celoživotního vzdělávání nesmírně významnou oblastí, neboť v období předškolního věku se kladou základy nejen čtenářské, ale i řady dalších gramotností a současně se rozvíjí osobnost dítěte, jeho motivace pro vlastní poznávání. Cílem studie je charakterizovat pojetí čtenářské pregramotnosti v českém předškolním vzdělávání, analyzovat vývoj související terminologie a sumarizovat závěry výzkumných šetření zaměřujících se na pojetí, podporu a rozvoj čtenářské pregramotnosti v domácím prostředí. Autorky se zaměří v prvé části na vývoj terminologie, konkrétně používání pojmů v českém předškolním vzdělávání, dále na precizaci pojmů z vývojového hlediska a v kontextu současného českého předškolního kurikula. Druhou část věnují prezentaci výsledků výzkumných šetření v oblasti čtenářské pregramotnosti a třetí část zařazení této problematiky v pregraduální přípravě učitelek mateřských škol na PedF UK v Praze a dalším možnostem podpory rozvoje v předškolním období, které je považováno i v zahraniční odborné literatuře za jedno z klíčových období v rozvoji čtenářské gramotnosti. Díky tomuto postupu autorky v závěrečné části objasňují preferenci používání pojmu čtenářské pregramotnosti a docházejí ke zjištění, že k pojetí a rozvoji čtenářské pregramotnosti je třeba přistupovat komplexně, jak ve výzkumu, tak ve vlastní přípravě učitelů a samotném předškolním vzdělávání.
9
Kašparová, Vendula, Eva Potužníková und Tomáš Janík. „Subjektivně vnímaná zdatnost učitelů v kontextu jejich profesního vzdělávání: zjištění a výzvy z šetření TALIS 2013“. Pedagogická orientace 25, Nr. 4 (14.09.2015): 528–56. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-528.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek prezentuje a diskutuje vybrané výsledky Mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS 2013 (Teaching and Learning International Survey). Nejprve představuje důvody vzniku a vývoj šetření TALIS a stručně pojednává o teoretických východiscích se zaměřením na problematiku profesního vzdělávání a subjektivně vnímané zdatnosti učitelů. Ve výsledkové části prezentuje zjištění TALIS 2013 týkající se subjektivně vnímané zdatnosti a interpretuje je v kontextu zjištění týkajících se profesního vzdělávání a podmínek práce učitelů ve školách. Výsledky ukazují, že učitelé v ČR vnímají svoji zdatnost jako nižší než učitelé v jiných zemích. Navzdory tomu se méně než v mezinárodním průměru vzdělávají v oblastech, v nichž se cítí nejméně zdatní a zároveň v těchto oblastech ani necítí vyšší potřebu se vzdělávat. V souladu s mezinárodním průměrem hodnotí velká většina učitelů v ČR dopady profesního vzdělávání pozitivně, a to napříč tematickými oblastmi, a je se svým výkonem ve škole spokojena. Oproti mezinárodnímu průměru se učitelé v ČR více zapojují do různých forem vzájemné podpory a spolupráce ve školách. Nadprůměrný podíl jich však vyjádřil pocit, že je učitelské povolání nevýhodné a ve společnosti nevážené. Ve světle šetření TALIS se jeví jako vhodné využít potenciál příznivého školního klimatu k užšímu propojení mezi hodnocením práce učitelů a jejich dalším profesním rozvojem a k cílenějšímu zaměření profesního rozvoje učitelů na aktivity, které by mohly posílit jejich (subjektivně vnímanou) zdatnost.
10
Chrastina, Jan, Tereza Klvaňová und Bianka Hudcová. „„Jsem jiný, jsem slaný… a umřu dříve“ (dítě/žák s cystickou fibrózou v edukačním prostředí)“. Pedagogická orientace 28, Nr. 2 (15.08.2018): 357–81. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-357.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
V současném pojetí společného vzdělávání může učitel vykonávat přímou pedagogickou činnost v diverzní společnosti „různých“ žáků. Mezi nimi mohou být rovněž žáci a žákyně s cystickou fibrózou (CF). Jde o nevyléčitelné, progredující a smrtelné onemocnění, které svým nositelům přináší četné zásahy a limitace v každodenních aktivitách, včetně školských. Cílem přehledové studie je analyzovat, popsat a interpretovat vybrané oblasti života dětí, žáků/žákyní a studentů/studentek s tímto onemocněním, které mohou zakládat „jinakost/odlišnost“ v edukačním procesu a prostředí. Metodický rámec byl naplněn analytickou, syntetickou a interpretační činností v podobě monografické procedury založené na rešeršní činnosti zahraničních odborných článků a studií v dostupných databázích. Mezi tematické oblasti, které mohou u osob s CF zakládat „jinakost/odlišnost“, byla zařazena témata symptomatologie CF, přístupu okolí (stigma/stigmatizace, viktimizace, postoje okolí apod.), dále subjektivity stavu (prožívání, osobní zkušenosti, strach ze smrti, strach z progrese onemocnění, úzkost, naděje, deprese, resilience, self-efficacy), oblast žáky s CF „vyžadované“ podpory (psychologické, psychosociální, emoční, vztahové, rodičovské apod.) a rovněž specifika výchovně-vzdělávacího procesu. „Jinakost/odlišnost“ popisovaná v rámci CF spočívá ve specifických potřebách žáků, které vyplývají z případných změn zdravotního stavu a postojů jejich okolí. Současný stav vzdělávání v našich podmínkách, který respektuje požadavek společného vzdělávání, by měl případné „jinakosti/odlišnosti“ a rozdílnosti „stírat“, a to primárně efektivní pregraduální přípravou učitelů a kontinuálním vzděláváním v této oblasti.
11
Janík, Tomáš, Monika Černá, Petr Najvar, Libuše Samková, Lukáš Rokos und Jan Petr. „Video v učitelském vzdělávání: přístupy a výzvy“. Pedagogická orientace 30, Nr. 1 (30.06.2020): 5–31. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-1-5.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyř částí. V první části je pojednán kontext učitelského vzdělávání, v němž se videa používají, a je zde představeno devět vybraných přístupů, které jsou v odborné literatuře zdokumentovány. Ve druhé části jsou zodpovídány čtyři otázky, které si přehledová studie klade: (1) Jak je daný přístup začleněn do rámcové koncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Ve třetí části přehledové studie jsou diskutovány výzvy, které se v dané oblasti objevují, jakkoliv ještě mnohdy nejsou reflektovány v související odborné literatuře. Jedná se o možnosti využití virtuální reality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyřčástí. V prvníčásti je pojednánkontext učitelského vzdělávání, v němžse videa používají, a je zde představeno devět vybranýchpřístupů, kteréjsou v odbornéliteratuře zdokumentovány. Ve druhéčásti jsou zodpovídányčtyři otázky, kterési přehledovástudie klade: (1) Jak je danýpřístup začleněn do rámcovékoncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Vetřetíčásti přehledovéstudie jsou diskutovány výzvy, kterése v danéoblasti objevují, jakkoliv ještěmnohdy nejsou reflektovány v souvisejícíodbornéliteratuře. Jednáse o možnosti využitívirtuálníreality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.
12
Janík, M. „Mnohojazyčnost jako dílčí cíl výuky cizích jazyků a možnosti její podpory“. Pedagogická orientace 24, Nr. 3 (28.07.2014): 330–52. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-3-330.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie je věnována otázce mnohojazyčnosti jako dílčímu cíli jazykového vzdělávání. Záměrem autora je nabídnout čtenáři vhled do problematiky výuky dalších cizích jazyků ve škole v kontextu podpory mnohojazyčnosti. V první části textu vymezíme koncepci mnohojazyčnosti, kterou chápeme jako zastřešující teoretický rámec pro naše pojetí (tedy pojetí mnohojazyčnosti jako dílčího cíle výuky cizích jazyků). Protože mnohojazyčnost definujeme jako schopnost žáka ovládat alespoň tři jazyky, navrhneme v následující části, jak tyto jazyky označovat a řadit. V další části nahlédneme osvojování dalších (tedy druhých, třetích, čtvrtých…) cizích jazyků a jejich specifika. Ve čtvrté části se zaměříme na didaktické uchopení koncepce mnohojazyčnosti a na možnou implementaci podpory mnohojazyčnosti do výuky dalších cizích jazyků. V poslední části se zaměříme na učitele a na jeho kompetence, kterými by měl disponovat, aby mohl ve výuce cizích jazyků smysluplně podporovat mnohojazyčnost.
13
Lesenková, Eva, und Klára Mašková. „ON-LINE TUTORIÁLY V UŽIVATELSKÉ PODPOŘE KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍCH SLUŽEB VE ZDRAVOTNICKÝCH KNIHOVNÁCH ČR“. Medsoft 2018 30, Nr. 1 (10.03.2018): 111–14. http://dx.doi.org/10.35191/medsoft_2018_1_30_111_114.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
111MEDSOFT 2018DOI: Lesenková Eva, Mašková KláraON-LINE TUTORIÁLY V UŽIVATELSKÉ PODPOŘE KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍCH SLUŽEB VE ZDRAVOTNICKÝCH KNIHOVNÁCH ČRON-LINE TUTORIÁLY V UŽIVATELSKÉ PODPOŘE KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍCH SLUŽEB VE ZDRAVOTNICKÝCH KNIHOVNÁCH ČREva Lesenková, Klára MaškováAnotaceTutoriály umožňují uživateli rychlý a efektivní návod pro orien-taci ve zvoleném tématu a získání velkého množství dovedností a zkušeností během krátké doby a bez učitele.Cílem příspěvku je upozornit na různé formy a témata, kte-rým se online tutoriály v českých zdravotnických knihovnách věnují a představit jejich přehled. Tento příspěvek vychází z ba-kalářské práce, která byla obhájena v lednu 2018 na ÚISK FF UK pod názvem “Analýza tutoriálů pro vyhledávání v informačních zdrojích českých zdravotnických knihoven”, jejíž součástí byla analýza četnosti využívání jednotlivých forem tutoriálů [3]. Ana-lýza ukázala, že nejčastěji jsou používány screenshoty, slidecas-ty a videa. Z hlediska obsahu byly tyto tutoriály rozděleny do pěti tematických skupin, v kterých dominovalo zpracovávání elektronických informačních zdrojů a vyhledávání. Vlastní tu-toriály vytvářelo a na webových stránkách prezentovalo pouze devět zdravotnických knihoven (z celkového počtu 124) a dal-ších pět knihoven odkazovalo na tutoriály z externích zdrojů.Rozmanitost knihovnicko-informačních služeb knihoven může vést k jejich nepřehlednosti a znesnadnit tak uživatelům jejich využívání. Tutoriály mohou nejen pomoci uživateli v ori-entaci a knihovnám v propagaci různých typů služeb, ale plní především funkci vzdělávací. Jejich tvorba se s novými techno-logiemi stává čím dál tím jednodušší, je však důležité správně zvolit jejich formu. Každá z forem má své klady a zápory, každá je vhodná k jinému účelu. Sami uživatelé pak mohou mít různé preference ve způsobech učení, tudíž je možné využít více fo-rem tutoriálů k jednomu tématu.Národní lékařská knihovna od roku 2010 ve spolupráci s UK provozuje e-learningové kurzy pro neformální vzdělávání lé-kařských knihovníků. Od roku 2018 se tyto kurzy, na které si již uživatelé zvykli ve formě využívající multimediální prvky, rozšíří o další novinku: on-line tutoriály.
14
Trojan, Václav, und Zuzana Svobodová. „Subjektivní vnímání proměny role ředitele školy a obtížné prvky výkonu této profese v současné době“. Pedagogická orientace 29, Nr. 2 (30.06.2019): 203–22. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2019-2-203.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Studie se zabývá subjektivním vnímáním proměny ředitelské role po roce 2000 a reflektuje zároveň obtížné prvky výkonu této profese v současné době. V te-oretické části vymezuje zásadní mezníky, které nově definovaly autonomní pozici českých škol a s tím i autonomní roli jejich ředitelů. Popisuje strategické dokumenty, které cílily na standardizaci vstupního a průběžného vzdělávání a podpory ředite-lů škol, což nikdy nebylo systémově uskutečněno. Výsledky kvalitativního výzkumu založeného na datech získaných z ohniskové skupiny představují subjektivní názory zkušených ředitelů pražských základních a středních škol na vývoj jejich role, popisu-jí problémy, které ředitelé vnímají, a trendy, které dále určují jejich práci. Ředitel školy je základním faktorem úspěchu každé školy a jeho postavení je vzhledem k neobvykle vysoké míře kurikulární i zdrojové autonomie české školy specifické. Ukazuje se, že postupným vývojem a přidáváním dalších povinností a zároveň neexistující systémo-vou podporou ředitele byla vytvořena náročná situace, ve které současní ředitelé škol vnímají řadu problémů, jako je například nedostatek času na řízení pedagogického procesu, nedostatek pracovníků, nadbytek zbytečných byrokratických činností a ne-důvěra v systém jako takový.
15
Adamec, Petr. „Editorial“. Lifelong Learning 10, Nr. 3 (2020): 271–72. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201003271.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a milí kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě si prohlížíte třetí číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání, které formálně patří ještě do roku 2020. Na tento rok budeme určitě ještě dlouho vzpomínat – a s poukazem na celosvětové události pravděpodobně ne úplně v dobrém. Doufejme, že rok 2021 bude alespoň o něco lepší a neponese v podobném – koronavirovém – duchu. Určitě vás zajímá, co zajímavého se v tomto čísle dočtete. Toto polytematické číslo vám nabízí tři studie, jednu recenzi a jednu zprávu. Kolegyně Lenka Emrová z Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického v Praze se ve svém příspěvku zaměřuje na oblast zdravotnictví a zabývá se vnímáním sociálních kompetencí lékaře. Akcentuje zde potřebu sociálněpsychologické průpravy lékařů jak v pregraduální přípravě, tak i v postgraduální fázi, při výkonu povolání. Konkrétně se zaměřila na obor gynekologie. Při svém výzkumu realizovala ohniskové skupiny s lékaři a rozhovory s pacientkami. K jakým výsledkům došla, tedy jaké kompetence preferuje pro svoji vzájemnou interakci jedna či druhá skupina, se dočtete v její zajímavé studii. Přátelé z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantina Filozofa v Nitre Ctibor Határ a Petra Jedličková se rozhodli ve své studii věnovat problematice aktivního stárnutí a aktivního stáří. Porovnávají a analyzují vzdělávací a sociální politiky tří států – konkrétně Slovenska, Německa a Španělska. Při své práci využívali zejména metod srovnávací andragogiky. Pomocí obsahové analýzy národních dokumentů tak dokázali identifikovat určité společné i rozdílné znaky. Aktuálnost tématu této studie rozhodně vzbuzuje touhu po jejím přečtení. Jedním z velmi zajímavých témat současnosti je také mezigenerační vzdělávání, kterému se věnujeme i u nás na Mendelově univerzitě v Brně. Kolegyně Barbora Tallová z Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje ve svém článku téma mezigeneračních vztahů na příkladu dětí předškolního věku a seniorů. Pokládá si otázku, jaké jsou možnosti podpory těchto vztahů mezi uvedenými skupinami a do jaké míry se na jejich rozvoji podílejí různé mezigenerační projekty či rodinné prostředí. Petr Novotný s Miroslavou Dvořákovou z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nám zaslali k otištění zajímavou recenzní stať k publikaci Michala Černého, který nedávno vydal monografii pod názvem Digitální kompetence v transdisciplinárním nahlédnutí: mezi filosofií, sociologií, pedagogikou a informační vědou. Jejich podnětnou reflexi této knihy je určitě možné doporučit. I v letošním roce, konkrétně 9. září 2020, proběhla v brněnském hotelu Avanti pod záštitou rektorky Mendelovy univerzity v Brně, hejtmana Jihomoravského kraje a dalších významných osobností mezinárodní vědecká konference ICOLLE 2020, které se zúčastnili zástupci z několika evropských zemí. Podrobnou zprávu shrnující veškeré podstatné informace o této události připravila vedoucí marketingového oddělení vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Martina Urbánková. Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám nejen příjemné chvíle ve společnosti našeho odborného časopisu, ale hlavně hodně sil, pedagogického optimismu, tvůrčích úspěchů, štěstí a ze všeho nejvíce zdraví v novém roce 2021. Petr Adamec předseda redakční rady
16
Myšková, Lucie, Irena Smetáčková, Hana Novotná, Jakub Onder, Hana Kuželová und Radek Ptáček. „Vzdělání u osob se zkušeností s náhradní formou péče v dětství“. Pedagogická orientace 25, Nr. 1 (28.02.2015): 63–83. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-1-63.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Cílem sdělení je představení dílčích výsledků výzkumu, který se zabýval vlivem dlouhodobého pobytu osob v náhradních formách péče (tj. v ústavní výchově a v náhradních rodinách) na různé oblasti života v dospělosti. Sledovanou oblastí v prezentované části studie byla dosavadní vzdělávací dráha respondentů. V první části jsou přiblíženy typy těchto forem péče v ČR s bližším představením ústavní výchovy. Druhá část příspěvku předkládá dílčí část studie, kde byla pomocí anamnestického dotazníku a baterie psychologických testů porovnávána výzkumná skupina dospělých osob se zkušeností s náhradní péčí v dětství (n = 128) a kontrolní skupina osob vyrůstajících v původních rodinách (n = 103). Třetí část příspěvku je věnována výsledkům týkajícím se nejvyššího dosaženého vzdělání, cesty k němu a dotýká se také pohledu na dosažené vzdělání přes rozdíly v osobnostních rysech. Ukázalo se, že lidé, kteří strávili celé či část svého dětství v náhradních formách péče, dosahují nižšího vzdělání, mají nižší vzdělanostní aspirace, ve své školní trajektorii se potýkají s většími potížemi a od okolí získávají menší podporu v učení. Z uvedeného vyplývají doporučení ve vztahu k vzdělávacímu procesu dětí umístěných v náhradních formách péče.
17
Hönigová, Sylva, und Jana Mrázková. „Model spolupráce v rámci systému školního poradenství při stanovování podpůrných opatření“. TESTFÓRUM 4, Nr. 5 (17.03.2015): 79–92. http://dx.doi.org/10.5817/tf2015-5-42.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Článek popisuje proces identifikace a nápravy obtíží ve vzdělávání u žáka základní školy. Vychází z pojetí tzv. třístupňového modelu péče, který klade důraz právě na proces oproti jednorázovým zjištěním. Popisuje možný model spolupráce školního poradenského pracoviště a školského poradenského zařízení. Celý diagnostický proces obou pracovišť na sebe navazuje a směřuje k efektivní podpoře. V odborných zprávách a dalších dokumentech jsou popsány projevy žáka, formulovány závěry a především podpůrná opatření ve prospěch žáka. Cílem článku je přispět k diskusi o procesu diagnostiky a formulování závěrů a doporučení k intervenci ve školním poradenství v kontextu probíhajících a chystaných změn v českém pedagogicko-psychologickém poradenství.This paper is focused on identification and intervention process in the context of educational difficulties within pupils from 1st through 9th grade. It is based on a 3-level model, which accents the procedural approach instead of one assessment conclusions. It describes a cooperation model between school counseling center and pedagogical-psychological counseling center. The whole diagnostic process in both centers is continuous and cooperative and aims at providing an effective support. Case reports and other documents describe a pupil´s behavior, conclusions and especially supportive measures which the pupil benefits from. This paper´s aim is to contribute to discussions concerning the diagnostic process, conclusions forming and recommendations for intervention in the context of ongoing changes in the Czech system of psycho-educational counseling.
18
Punová, Monika. „Podpora resilience ve vzdělávání“. Studia paedagogica 18, Nr. 2-3 (2013). http://dx.doi.org/10.5817/sp2013-2-3-7.
Der volle Inhalt der Quelle
19
Spilková, Vladimíra. „Přístupy české vzdělávací politiky po roce 1989: Deprofesionalizace učitelství a učitelského vzdělávání?“ Pedagogika 66, Nr. 4 (20.10.2016). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2016.348.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Anotace: Příspěvek je věnován kritické reflexi vývoje přístupů české vzdělávací politiky k učitelské profesi a přípravě na ni po roce 1989. Jsou analyzovány relevantní dokumenty vzdělávací politiky, legislativní návrhy i reálné zásahy decizní sféry v této oblasti v posledních 25 letech. V centru pozornosti jsou mezníky ve vývoji a klíčové problémy – profesionalizace učitelství a její podpora ze strany vzdělávací politiky vs. deprofesionalizace, profesní standard jako soubor klíčových profesních kompetencí, které jsou předpokladem ke kvalitnímu zvládání profese v měnících se nárocích na školní vzdělávání, karierní systém jako prostředek k podpoře profesního růstu učitelů, přístupy ke kvalitě učitelského vzdělávání, míra liberálnosti vzdělávací politiky v oblasti přípravy učitelů v kontextu výrazné kurikulární reformy (akademické svobody na straně jedné a odpovědnost státu za kvalitu vzdělávání a tedy i za kvalitu učitelů na straně druhé), vymezování rámcových požadavků na přípravu učitelů ze strany státu, reálné možnosti a meze Akreditační komise ČR v ovlivňování kvality vzdělávání na fakultách připravujících budoucí učitele. Klíčová slova: Vzdělávací politika, proměny profese v kontextu proměn školního vzdělávání, profesionalizace a de-profesionalizace učitelství, profesní standard, kvalita učitelského vzdělávání, fakulty připravující učitele, akreditační komise.
20
Seberová, Alena, Taťána Göbelová, Ondřej Šimik und Zuzana Sikorová. „Výukový scaffolding v primárním vzdělávání optikou žáků mladšího školního věku“. Pedagogika 70, Nr. 4 (30.12.2020). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2020.1694.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Výukový scaffolding jako forma dynamické, situačně podmíněné intervence učitele do procesu žákova učení vytváří zajímavý terén pro zkoumání specifických, individuálně podmíněných forem podpory, které je možné při interakci učitele a žáka ve výuce zachytit. Svým obsahem a významem široká konceptualizace scaffoldingu jako strategie reprezentující všechny možné formy a zdroje facilitace žákova učení však vede k jeho zpochybňování. Dochází k zastírání specifických znaků, jež by naplnily jeho původní význam a úlohu, kterou sehrává v procesu učení, konkrétně v zóně nejbližšího vývoje. Naší snahou je lépe porozumět významově širšímu kontextuálnímu rámci scaffoldingu, kterým je právě obecněji definovaná podpora učení, a to prostřednictvím zachycení v praxi využívaných strategií a postupů, které jako podpůrné identifikují žáci, učitelé a nezávislí pozorovatelé. Výsledky empirického šetření prezentované v tomto příspěvku jsou zaměřeny na specifickou výzkumnou otázku vztahující se k optice, kterou nahlíží na podporu učení samotní žáci primárního vzdělávání. Našim záměrem bylo zjistit, jak žáci mladšího školního věku subjektivně reflektují a popisují význam a zdroje podpory, které využívají v procesu učení. Metodologicky jsme vycházeli z fenomenologického přístupu. Ke sběru dat jsme využili hloubkové polostrukturované rozhovory se 104 žáky mladšího školního věku v rozmezí 6–11 let. K analýze dat jsme využili kvalitativní techniku strukturace s tvorbou induktivních kategorií. Obsahová analýza dat umožnila generovat čtyři klíčové kategorie zdrojů podpory učení. První, kódovaná jako „Absence strachu“, ukázala význam emoční podpory v podobě potřeby povzbuzení, pochvaly a šancí na úspěch a současně hrozby strachu z neúspěchu, chyby či známky. Druhá kategorie „Znovu a znovu“ nahlédla specifický, sociohistorický rys českého školního vzdělávání v podobě rutinního opakování a procvičování osvojovaného učiva. Význam sociálního kontextu partnerského učení byl v našich datech kódován výrokem „Zeptám se Denise“. Žáky pojmenovaný význam názornosti u didaktických pomůcek v podobě nákresů, obrázků, map nebo příběhů tvoří jádro poslední, čtvrté kategorie s názvem „Vizualizace“. Klíčová slova: scaffolding, podpora učení, zóna nejbližšího vývoje, emocionální scaffolding, vizuální scaffolding
21
Holec, Jakub, und Dominik Dvořák. „Přírodovědné standardy další generace v USA – reálná změna k lepšímu, či jen vize tvůrců?“ Pedagogika 69, Nr. 1 (28.06.2019). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2018.1341.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Abstrakt: Případová studie založená na analýze dokumentů popisuje charakteristiky nového standardu pro přírodovědné vzdělávání v kontextu vzdělávacích reforem ve Spojených státech amerických.Hlavní téma: Přírodovědné standardy další generace (Next Generation Science Standards, NGSS) představují inovativní přístup k výuce přírodních věd. Zdůrazňují propojení očekávaných výstupů vzdělávání v přírodních vědách s procesy podporujícími jejich dosažení s důrazem na aktivní zkoumání přírodních jevů a na nadpředmětové kompetence. S odstupem pěti let od jejich zveřejnění jsou zajímavým případem pro studium kontextů vedoucích k vzniku kurikulárního dokumentu a hodnocení jeho vlivu na přírodovědnou výuku.Posloupnost výkladu: Uvádíme aktuální politicko-sociální kontexty a procesy vedoucí ke vzniku nových amerických standardů přírodovědného vzdělávání. Vysvětlujeme strukturu NGSS, na příkladech ukazujeme jejich obsah a porovnáváme jej s předešlými národními standardy pro přírodní vědy. Popisujeme i dosavadní poznatky o vlivu nových standardů na realizaci přírodovědného vzdělávání v USA a o překážkách pro jejich implementaci.Závěry: Americké NGSS představují ambiciózní dokument propojující požadované znalosti v oblasti přírodních věd s procesy vedoucími k jejich získávání. Při implementaci NGSS se výrazně projevuje rozdílná kvalita vzdělávání napříč jednotlivými státy federace i uvnitř nich. K většímu přijetí nových standardů bude nezbytná podpora učitelů v realizaci výuky zaměřené na aktivní zkoumání přírodních jevů a samotná vnitřní motivace učitelů takovým způsobem učit.
Klíčová slova: přírodovědné vzdělávání, kurikulum, kurikulární reforma, standardy, Next Generation Science Standards, USA
22
Robová, Jarmila, und Vlasta Moravcová. „Vývoj matematického vzdělávání v České republice po roce 1989“. Scientia in educatione 10, Nr. 3 (16.12.2019). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1292.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Výuka matematiky na základních i středních školách v České republice prošla za posledních třicet let výraznými změnami, které ovlivnily vzdělávání žáků a jejichž příčiny byly převážně vnějšího charakteru. Na přelomu 80. a 90. let minulého století u nás dochází k odklonu od množinového pojetí matematiky a s tím souvisejícímu následnému vydávání nových učebnic. Pro 90. léta je charakteristický pokles hodinové dotace výuky matematiky, změny v pojetí učiva (odklon od exaktních definic, snížení důrazu na používání symbolických zápisů či na zapamatování základních vztahů aj.). Ve vyučovacích metodách lze zaznamenat rostoucí příklon ke konstruktivismu, podporu projektového vyučování a masivní nástup digitálních technologií. Po roce 2000 výuku matematiky významně ovlivnily školské reformy, a to zejména zavedení rámcových, resp. školních vzdělávacích programů, zřízení státních maturit s výhledem na povinnou maturitu z matematiky na vybraných typech škol a zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. Příspěvek se na základě kvalitativní analýzy zejména kurikulárních dokumentů, učebnic matematiky a studia odborné literatury zabývá nejen příčinami a následky uvedených změn v uplynulých letech, ale zamýšlí se rovněž nad současným stavem i vývojovými tendencemi.
23
Marques, Karin. „Měření inkluzivity školy: aplikace dvou nástrojů“. Pedagogika 69, Nr. 1 (28.06.2019). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2018.1198.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Abstrakt: Dne 1. 9. 2016 vstoupila v účinnost novela školského zákona (zákon č. 82/2015 Sb.), která s sebou přinesla nové pojetí podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Upustila od kategorizace dětí, žáků a studentů podle jejich diagnóz a místo toho zavedla systém podpůrných opatření. Podíl integrovaných žáků ve třídách hlavního vzdělávacího proudu stoupá (ČŠI, 2017; Klusáček, 2015), a tak je čím dál aktuálnější otázka, jak má vypadat dobře prováděné inkluzivní vzdělávání v praxi. Hledala jsem inkluzivní školy, které by mohly sloužit jako příklad dobré praxe, abych je podrobila detailnějšímu zkoumání. Položila jsem si otázku, jak lze identifikovat inkluzivní školu v ČR. Snažila jsem se najít a aplikovat nástroj, kterým lze hodnotit míru inkluze na úrovni školy v českém vzdělávacím systému. Tato studie popisuje poznatky z implementace Nástroje pro hodnocení školy v oblasti inkluze (Tannenbergerová, 2014) a Standardů ISSA pro hodnocení pedagogické práce provedené v letech 2014–2015 na vybraných českých školách. Na výsledcích konkrétních škol demonstruji metodologické problémy, které s měřením souvisejí.
Klíčová slova: inkluzivní vzdělávání, inkluzivní škola, index inkluze, Standardy ISSA, hodnocení inkluze.
24
Kapitulčinová, Dana. „Kalkulačky environmentálních stop jídla ve vzdělávání a představení Nutriční stopy jako nástroje pro podporu udržitelné spotřeby potravin“. Envigogika 12, Nr. 2 (21.12.2017). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.553.
Der volle Inhalt der Quelle
25
Harašta, Jakub. „Karel Řehka: Informační válka.“ Mezinárodní vztahy, 01.12.2018, 1–4. http://dx.doi.org/10.32422/mv.1575.
Der volle Inhalt der QuelleAnnotation:
Jak jsou využívány nové informační technologie v novodobých válkách a lokálních konfliktech? Jak byla vedena válka v Perském zálivu, na Balkáně nebo na Krymu? A jakým směrem se bude vedení konfliktů vyvíjet? V historii válek hrály informace pro jejich vedení důležitou roli a lze nalézt bezpočet příkladů využití informací k podpoře válečného úsilí. Nikdy v minulosti neměl člověk tak efektivní nástroje komunikace, nikdy předtím však také nebyl v informačním prostředí tak zranitelný. Informace a působení na ně, jejich prostřednictvím či v jejich prostředí se pro vedení válek a vojenských operací staly rozhodující. Problematika informačního působení ve válce není sama o sobě novým fenoménem. Autor ji zasazuje do širšího rámce vedení války a jeho vývoje. K tomu využívá příklady z historických pramenů a koncepce tří civilizačních vln a čtyř generací moderního válečnictví. Na popisu vývoje prostředí je také naznačen možný charakter války v budoucnosti. Zachycuje informační prostředí, propagandu a její vývoj, strategickou komunikaci, informační operace i válku v kybernetickém prostoru. Vzhledem k aktuálnosti ruského informačního působení vůči České republice a jejím spojencům je pro českého čtenáře v samostatné kapitole podrobněji popsán přístup Ruské federace k vedení informační války. Kniha generála Řehky srozumitelným způsobem vysvětluje vedení války v informačním prostředí a čtenáři pomáhá vytvořit si základní představu o specifikách války v informačním věku. Cílem je přispět ke společenské diskusi a vzdělávání v otázkách bezpečnosti a obrany.