Zeitschriftenartikel zum Thema „Kvalita ve vzdělávání“

Předložená studie přináší do odborného diskurzu o profesionalizaci učitelského povolání pohled na profesní myšlení učitelek mateřských škol s cílem zjistit, jak kvalitní je reflexe učitelek mateřských škol s různou úrovní kvalifikace. V úvodních kapitolách autorky rozvíjí úvahu o vztahu profesionality a kvalifikovanosti, která vyúsťuje do vymezení tří dimenzí profesního myšlení – dimenze poznatkové, reflektivní a subjektivní. V dalším textu se autorky zaměřují již jen na dimenzi reflektivní, která se stala ústředním bodem zkoumání povahy myšlení učitelek mateřských škol s různou úrovní kvalifikace (ISCED 3A a ISCED 5B). Představují modely reflexe (Eby, 2000; Korthagen, 2011; Píšová, 2005), které využily ve svém výzkumu. Zbývající část textu se věnuje metodice výzkumu a zjištěním, která z analýzy dat vyplynula. Výsledky ukazují, že některé pozitivní hodnotící výroky respondentek o jejich práci jsou v kontrastu s výsledky analýzy videonahrávek. Výsledky výzkumného šetření ukázaly, že učitelky, které se cílenou reflexí a realizací technik sebereflexe již zabývaly, využívají vyšších hladin kognitivního myšlení. Podpořily se tak úvahy autorek o profesním myšlení a jeho rozvoji v systematickém zavádění reflexe již v pregraduálním vzdělávání učitelek mateřských škol na pedagogických fakultách.

Příspěvek je věnován autoevaluaci jako strategii ovlivňující kvalitu vzdělávání a podporující rozvoj škol zevnitř. Představuje metodologii vzniku 30 případových studií českých škol, které zachycují průběh i souvislosti autoevaluace. Analýza výstupů studií psaných ve formě příběhů škol pak umožňuje stanovit závěry o charakteru autoevaluačních procesů z hlediska zavádění změny. Ukazuje, že se autoevaluace pozvolna a postupně dostává do života českých škol. V centru zájmu je i posouzení přínosu zvoleného výzkumného designu pro metodologii vícepřípadových studií.

Přehledová studie zpřístupňuje poznatky o kompetenci k učení a možnostech jejího rozvíjení ve výuce. Studie je rozvržena do dvou částí. První část se zabývá vymezením kompetence k učení v návaznosti na koncept (klíčových) kompetencí. S oporou o vybrané autory je kompetence k učení strukturována do dílčích dimenzí – (sub)dimenzí a je tak upozorněno na problém jejího pojetí jako multidimenzionálního konstruktu. Dále je poukázáno na zařazení jednotlivých dimenzí a (sub)dimenzí u vybraných autorů, což přináší další komplikace spojené s tímto konstruktem. U autorů jsou identifikovány tři přístupy k vymezení kompetence k učení prostřednictvím: (1) kvalit – charakteristik, (2) komponent – složek a (3) propojením kvalit a komponent (kombinovaný přístup). V druhé části studie jsou představeny čtyři domácí přístupy umožňující rozvíjet kompetenci k učení ve výuce. První dva představené přístupy (Výzkumného ústavu pedagogického) nahlíží na kompetenci k učení prostřednictvím „širší“ perspektivy (makroměřítko). Další dva přístupy (Chvála a Kasíkové a Institutu výzkumu školního vzdělávání) nahlíží na kompetenci k učení více zaostřeně (mikroměřítko) a umožňují i její hodnocení.

Cílem příspěvku je seznámit s průběhem a výsledky validace a adaptace dotazníku CEQ (Course Experience Questionnaire) a diskutovat jeho využitelnost v aktuálních podmínkách českých vysokých škol. Originální verze dotazníku vznikla na základě intenzivních výzkumů učení studentů koncem 80. let v Austrálii a v současné době je jedním z celosvětově nejužívanějších nástrojů pro hodnocení kvality výuky studentem v terciárním vzdělávání. Vzhledem k aktuální potřebě českých vysokých škol realizovat autoevaluační procesy s použitím validních a spolehlivých nástrojů považujeme ověření psychometrických vlastností dotazníku a jeho adaptaci za jedno z možných řešení. V úvodní části textu je nastíněn kontext a okolnosti vzniku australského originálu včetně teoretických koncepcí, které se staly jeho základem. Proces adaptace a validace byl realizován na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (PdF UHK) a proběhl ve dvou fázích kombinujících kvalitativní a kvantitativní přístup. V prvním kroku proběhla ohnisková skupina se studenty s cílem ověřit soulad mezi pojetím kvality výuky u českých studentů a zaměřením dotazníku. Následně byl přeložený dotazník administrován 661 studentům učitelství z PdF UHK a ověřován z hlediska konstruktové a kriteriální validity a reliability. Analýzy potvrdily originální pětifaktorovou strukturu dotazníku a uspokojivou vnitřní konzistenci všech škál. Výsledky jsou diskutovány a vztaženy ke zjištění zahraničních autorů i ke kontextu příležitostí a omezení pro používání v českém prostředí. V závěru je upozorněno na limity studie a jsou naznačeny další možné směry úprav.

Anotace: Příspěvek je věnován kritické reflexi vývoje přístupů české vzdělávací politiky k učitelské profesi a přípravě na ni po roce 1989. Jsou analyzovány relevantní dokumenty vzdělávací politiky, legislativní návrhy i reálné zásahy decizní sféry v této oblasti v posledních 25 letech. V centru pozornosti jsou mezníky ve vývoji a klíčové problémy – profesionalizace učitelství a její podpora ze strany vzdělávací politiky vs. deprofesionalizace, profesní standard jako soubor klíčových profesních kompetencí, které jsou předpokladem ke kvalitnímu zvládání profese v měnících se nárocích na školní vzdělávání, karierní systém jako prostředek k podpoře profesního růstu učitelů, přístupy ke kvalitě učitelského vzdělávání, míra liberálnosti vzdělávací politiky v oblasti přípravy učitelů v kontextu výrazné kurikulární reformy (akademické svobody na straně jedné a odpovědnost státu za kvalitu vzdělávání a tedy i za kvalitu učitelů na straně druhé), vymezování rámcových požadavků na přípravu učitelů ze strany státu, reálné možnosti a meze Akreditační komise ČR v ovlivňování kvality vzdělávání na fakultách připravujících budoucí učitele. Klíčová slova: Vzdělávací politika, proměny profese v kontextu proměn školního vzdělávání, profesionalizace a de-profesionalizace učitelství, profesní standard, kvalita učitelského vzdělávání, fakulty připravující učitele, akreditační komise.

Abstrakt: Cíl: Popsat, jak o výukových cílech v sociálně-humanitním vzdělávání uvažují učitelé 1. stupně ZŠ, jaké cíle si ve výuce stanovují, jak je zprostředkovávají žákům a jak s nimi ve výuce pracují. Metody: Vícepřípadová explorační studie, případem je práce učitele se vzdělávacími cíli. Účastnicemi výzkumu bylo 10 učitelek 1. stupně ZŠ. Jako metody byly použity pozorování ve výuce, hloubkové polostrukturované individuální rozhovory s učitelkami a obsahová analýza výukových artefaktů. Výsledky: Vzdělávací cíle se ve výuce nevyskytují v explicitní formě. Při pozorování se implicitní cíle vynořovaly – na začátku hodin při sdělování programu, v průběhu hodin při řešení učebních úloh a především při hodnoticích procesech včetně závěrečné reflexe. Nejzřetelněji se vzdělávací cíle ozřejmovaly při používání kriteriálního hodnocení. Kvalita a způsoby práce s cíli u zkoumaných učitelek byla velmi různorodá. V mnohých hodinách byly v nesouladu vzdělávací cíle, výukové metody a hodnocení žáků. V rozhovorech učitelky explicitně neuváděly rozvoj hodnot jako to, o co ve výuce usilují. Závěry: Pokud jsou cíle, obsah a hodnoticí postupy v souladu, přináší to pozitivní důsledky pro učení žáků. Analýzou výroků učitele a jejich odezvy u žáků jsme dospěli k názoru, že zdokonalení práce s výukovými cíli má potenciál přinášet žákům větší zisky z učení a celkově zkvalitňovat jejich vzdělávání. Vzhledem k velkým rozdílům mezi učiteli nám připadá důležité individualizovat jejich podporu.Klíčová slova: výukový cíl, vzdělávací cíl, primární vzdělávání, realizované kurikulum, případová studie, sociálně-humanitní vzdělávání.

Předložená empirická studie je věnována dosud málo zkoumané oblasti, a to využití didaktických kazuistik v rámci výzkumu kvality výuky odborných předmětů na středních školách. Cílem studie je vymezit specifika kvality výuky v podmínkách odborného technického vzdělávání a její zkoumání s využitím didaktických kazuistik. Dále potom prezentace hlavních zjištění didaktické kazuistiky realizované ve výuce odborného technického předmětu na střední odborné škole technické v Brně v roce 2019. Metody výzkumu: Ve výzkumu byl aplikován kvalitativní přístup s využitím případové studie – didaktické kazuistiky. Výsledky přinášejí informaci o možnosti zkoumání kvality výuky odborných předmětů s využitím didaktických kazuistik. Dále poskytují náhled do konkrétní výukové situace a jejího hodnocení. Závěry pomáhají vymezit a identifikovat zkoumání kvality výuky ve specifických podmínkách výuky odborných technických předmětů.

Abstrakt: Případová studie založená na analýze dokumentů popisuje charakteristiky nového standardu pro přírodovědné vzdělávání v kontextu vzdělávacích reforem ve Spojených státech amerických.Hlavní téma: Přírodovědné standardy další generace (Next Generation Science Standards, NGSS) představují inovativní přístup k výuce přírodních věd. Zdůrazňují propojení očekávaných výstupů vzdělávání v přírodních vědách s procesy podporujícími jejich dosažení s důrazem na aktivní zkoumání přírodních jevů a na nadpředmětové kompetence. S odstupem pěti let od jejich zveřejnění jsou zajímavým případem pro studium kontextů vedoucích k vzniku kurikulárního dokumentu a hodnocení jeho vlivu na přírodovědnou výuku.Posloupnost výkladu: Uvádíme aktuální politicko-sociální kontexty a procesy vedoucí ke vzniku nových amerických standardů přírodovědného vzdělávání. Vysvětlujeme strukturu NGSS, na příkladech ukazujeme jejich obsah a porovnáváme jej s předešlými národními standardy pro přírodní vědy. Popisujeme i dosavadní poznatky o vlivu nových standardů na realizaci přírodovědného vzdělávání v USA a o překážkách pro jejich implementaci.Závěry: Americké NGSS představují ambiciózní dokument propojující požadované znalosti v oblasti přírodních věd s procesy vedoucími k jejich získávání. Při implementaci NGSS se výrazně projevuje rozdílná kvalita vzdělávání napříč jednotlivými státy federace i uvnitř nich. K většímu přijetí nových standardů bude nezbytná podpora učitelů v realizaci výuky zaměřené na aktivní zkoumání přírodních jevů a samotná vnitřní motivace učitelů takovým způsobem učit. Klíčová slova: přírodovědné vzdělávání, kurikulum, kurikulární reforma, standardy, Next Generation Science Standards, USA

Abstrakt: České kurikulární dokumenty kladou na základní školy požadavek realizovat participaci žáků. Participace má dle výzkumů pozitivní přínos, avšak jen za předpokladu, že je realizována kvalitně. Pokud je zavedena pouze formálně a žáci nemají na dění ve škole skutečný vliv, může působit negativně. Klíčovou roli v tom, zda se participaci podaří realizovat kvalitně, hrají učitelé a jejich schopnost žáky k participaci vést. Rozvíjení participace však může být podle výzkumů spojeno s obavami učitelů o ztrátu autority. Cílem studie je proto odhalit, jak mohou učitelé participaci vnímat a co podle nich jejich postoj formovalo. Na základě pedagogy popsaných zkušeností článek nastiňuje, co může vedení školy udělat pro to, aby učitelé participaci nevnímali jako nepříjemnou povinnost, neboť právě to vede k formální realizaci participace. Metody: Výzkum byl realizován formou případové studie školy, která má s participací zkušenosti. Ve škole proběhly hloubkové rozhovory s deseti pedagogy a studium dokumentů. Výsledky: Ve škole převažuje pozitivní náhled pedagogů. Oceňují totiž, jaký vliv participace na děti má. Přesto si ale někdy na aktivity žáků stěžují, přičemž hlavní příčiny stížností jsou dvě. Jednak aktivity žáků někdy ruší pedagogy v jejich práci, jednak někteří pedagogové ve spojitosti s participací zažili i nepříjemné zkušenosti. Závěry: Řešení těchto neladů napomáhá vzájemný respekt mezi učiteli a ředitelem. Jako důležité se ukázalo také nalezení shody na cílech vzdělávání. Klíčové je však poskytnout pedagogům dostatek informací o tom, co mohou od žáků očekávat a jak mohou jejich aktivitu podpořit, aby se v situacích, kdy jsou žáci aktivní, cítili dobře a žáky od aktivity neodrazovali. Klíčová slova: participace žáků, výchova k občanství, občanské vzdělávání, demokracie ve škole, postoj učitelů k participaci žáků, reforma školy, inovace ve vzdělávání.

Text ukazuje, jaké metody zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých se používají v zahraničí; posuzuje tyto metody z hlediska efektivity. Autorka rekapituluje výsledky výzkumu z příbuzných oblastí, nejen andragogiky samotné, ale i například neurověd. Tyto obory se zaměřují na zvýšení účinnosti programů celoživotního učení, jejich dopadu na pochopení a udržení znalostí, i rozvoj „měkkých“ dovedností, které jsou důležité pro využití poznatků v praxi. Upozorňuje současně na rizika zážitkového vzdělávání, které vyžaduje spontánní aktivitu účastníků – té nemusí být všichni schopni, což je potom vylučuje z kolektivu, s dopadem na ně samotné i zbytek skupiny. Uzavírá konstatováním, že v současnosti se zvýšená pozornost věnuje kvalitě zážitku, který zvyšuje celkový zájem o účast v programech celoživotního učení.

Abstrakt: Cílem vícečetné případové studie je doložit, jak se tři kvalifi kované (ne aprobované) učitelky občanské výchovy na druhém stupni velmi dobře hodnocených pražských základních škol vyrovnávají s naléhavostí občanského vzdělávání v dnešní době, v komplexní společnosti s narušenými tradičními vztahy, vazbami, autoritami a hodnotami.Metody: Studie vychází z datové báze vzniklé postupným zkoumáním tří učitelek vyučujících občanskou výchovu, které proběhlo v letech 2015–2017 podle metodologie výzkumného programu Subjektivní teorie (Groeben et al., 1988). Studie se zaměřuje na subjektivní teorie učitelek, které se projevily v zaznamenané výuce, tedy jako handlungsleitende Kognitionen. Výsledky: Ve studii jsou diskutována zjištění, která mohou pro dané učitelky představovat limity profesního rozvoje a kvality výuky. Učitelky jsou sledovány nablízko a dlouhodobě, jejich subjektivní teorie o didaktické transformaci v občanské výchově jsou opakovaně analyzovány, pokaždé z pozměněné perspektivy. Zjištění mají tedy charakter hlubokého, situovaného a kontextově ukotveného poznání daných subjektů. Tím je dána nepřenositelnost zjištění této studie na jiné situace a učitele. Závěry: Výzkum týkající se realizace kurikula občanské výchovy ve školních třídách je â soudě podle autorovi dostupných oborovědidaktických přehledových studií â na počátku. Tato studie by proto mohla sloužit jako inspirační zdroj pro širší výzkum na bázi oborové didaktiky společenských věd.Klíčová slova: subjektivní teorie učitelů, subjektivní teorie řídící jednání, výzkumný program Subjektivní teorie, případová studie, didaktická transformace, školní občanská výchova.

Abstrakt: Obecná didaktika má klíčové postavení ve studijních plánech navazujícího magisterského studia oborů učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů a právem se od ní očekává položení teoretických základů učitelské profese. Tato studie sleduje tři hlavní cíle: reflektovat vzdělávací potřeby budoucích učitelů, zpracovat tematickou analýzu nejpoužívanějších vysokoškolských učebnic obecné didaktiky a analyzovat proces inovací výuky obecné didaktiky ve světle požadavků na kvalitu vysokoškolské výuky. Osmiletý proces inovací je ilustrován průběžnými výsledky studentského hodnocení výuky, dále jsou analyzovány základní aspekty výuky předmětu obecná didaktika: cíle předmětu, obsah, zkouška, činnosti ve výuce i mimo výuku a využívání příkladů z praxe. Záměrem těchto inovací bylo postupně dojít k vyváženému modelu výuky obecné didaktiky založenému na propojování teorií učení a výsledků empirického pedagogického výzkumu s porozuměním konkrétním didaktickým situacím. Hlavním výsledkem této studie je šest požadavků na výuku obecné didaktiky v učitelských studijních programech. Klíčová slova: obecná didaktika, didaktika obecné didaktiky, studium učitelství, rozvoj didaktického myšlení.

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky, na přelomu roku znovu silně vnímáme, jak se všechno zrychluje. Pouze Envigogika v roce 2020 zpomalila. Na rozdíl od předchozích let jsme připravili pouze jedno číslo. Utěšujeme se, že tato pomalost je přednost, pokud je spojena s pečlivostí, a právě tou chceme přispívat do všeobecně se stupňujícího publikačního ruchu. Naším dlouhodobým cílem je udržet slow-publishing, takové trochu rukodělné nakládání s metodickými úvahami a názory našich autorů, jež nám laskavě svěřili. Zůstáváme jejich laskavými průvodci, ve vzájemné důvěře procházíme spolu s nimi procesem publikování, nastavujeme vztahy vstřícné pozornosti s recenzenty a všemi dalšími, kdo mají k textu co říci. Jsme malým (stále se zmenšujícím) ostrůvkem v moři hodnocení, uznaných výsledků, budování sfér vlivu – drobných vítězství a ztrát na bojišti moci, která se nyní rozpíná i do okruhu našich sdílených myšlenek a složitě dojednaných východisek vědeckého poznání. Hrozí, že je ovládne. My tuhle hru ale chceme hrát podle pravidel, která si (vědecká i ta obecně lidská) pravda zaslouží. Co je totiž pomalé: růst, zrání, vývoj druhů, ... Čtení jedné knihy od začátku do konce; proces učení, pokud má vést k vnitřní proměně. Láska a vztahy, které přinášejí trvalou hodnotu (i když trvalé samy o sobě nebývají). A taky psaní – to, které si složitě utváří vztah k popisované skutečnosti. Co je naproti tomu rychlé: krize, zánik, smrt, ... Úspěch, když závisí na oblibě a přízni davu. Zázračné vyléčení beze změny zvyklostí, zbohatnutí bez práce. Náhodné štěstí, výhra v hazardu. A co tvorba? Může rychle vzniknout i to, co potom přetrvá – bez přípravy, jen na základě okamžitého vnuknutí? My zde pokládáme vznik za pouhý vnější projev dlouhodobě běžících procesů: přemýšlení, dialogu, vzájemného kritického posuzování. Do těchto procesů se spolu s Envigogikou aktivně zapojujeme, což ostatně můžete i vy. Například se tentokrát nad textem Mikuláše Huby zamyslet, jak se za posledních 30 let vyvinula ochrana přírody na Slovensku, jakou roli v tom hráli jednotliví aktéři (a co na to řekla slovenská veřejnost), a k čemu to nakonec vedlo. Uvažovat spolu s Evou Pechočiakovou Svitačovou a Tomášem Pechočiakem o tom, jak může myšlení budoucích ekonomů formovat kromě jiného koncept ekogramotnosti. O tvorbě odborných textů dostupných online, a možnostech jejich využití ve vysokoškolské výuce vypovídá široce pojatá analýza kvality otevřených vzdělávacích zdrojů (prováděná na zdrojích Univerzity Karlovy); jsou zde představeny fungující wikisystémy využívané s větším či menším zájmem například lékaři, přírodovědci, nebo filosofy a knihovníky. Základem pro využití tématu odpovědné spotřeby ve vzdělávání na nižších stupních pak může být článek Udržitelná spotřeba a životní styl jako vzdělávací téma; představuje vzdělávací cíle, které by učitelé měli sledovat, pokud chtějí (spolu se svými žáky a studenty) působit na společenské změny dosažitelné v běžném životě každého z nás. Učitelům mohou sloužit i další texty z kategorie inspiračních – Plýtvání potravinami ve školních jídelnách autora Zdeňka Talácka, a dvě (stručné a podrobnější) rešerše Moniky Janákové: Krajina k ochutnání týkající se regionální kuchyně a léčitelství, či přehled současných metod zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých v zahraničí. Představme si nyní svět, kde všichni vsadí na rychlý úspěch a vzájemně se v této víře podporují. Sdílejí snadno dosažené výsledky, poskytují si navzájem adekvátní odměny. Ochota investovat do výjimečnosti či alespoň jinakosti všeobecně klesá, vždyť naopak zájem mnohých je mírou uznaného přínosu. Kvantita nahrazuje kvalitu a v nastalém shonu, snaze naplnit očekávání, uniká cosi podstatného. Mezery, které si uvědomuje stále méně lidí, se ovšem rychle plní náhražkami. Není už jasné, co nahrazují, a vlastně o to ani nejde. Všichni jsou zahlceni (předměty, informacemi), a kdesi nad hlavami klinkají rolničky, že to je konečně svět dostatku. Otevírá bezpočet nových možností – jen ne tu jedinou. Být sami sebou a hledat si svou vlastní cestu a vyjádření. Envigogika se pokouší tuto příležitost již 15 let přinášet. I proto nevstupujeme do běžných komerčních vztahů a za svou práci nepožadujeme žádnou odměnu. Na začátku jsme nastudovali pravidla, jak správně publikovat, a přijali etické závazky. Těmi se řídíme a jinak zůstáváme nezávislí – s jediným cílem, a tím je prošlapávat cestu tomu, co je nové. A co by se jinde třeba neuplatnilo. Až do toho spolu s námi nepůjdete, až cílem nebude samo sdělení, ale jen jeho impakt, pak tady pro vás už nebudeme. Už teď jsme ale vděčni za ty společně strávené roky, i za debatu, která se na našich stránkách postupně rozvinula. Co si přát do nového roku 2021? Zpočátku budeme šetřit energii, nabírat síly; víme, že to budeme potřebovat. Možná svět bude ještě zpomalený, může se ale najednou zrychlit ještě více – tak, aby dohonil všechny ztráty. Netušíme, ve kterém z těchto dvou případů bychom se mohli ztratit, a který naopak bude příležitostí k novému rozvoji. Možná to ale necháme na vás. V tomto případě můžete klidně hlasovat perem, vlastně klávesnicí. Psát, zůstávat v kontaktu, „on board“. Za všechny vaše podněty, výzvy, i nové texty budeme rádi – a dle svých sil se jim budeme (co nejlépe, a samozřejmě i co nejrychleji) věnovat. Už teď se na ně těšíme Jana a Jirka Dlouzí Za redakci Envigogiky

Abstrakt: Některé výzkumy či dokumenty vzdělávací politiky ukazují, že kvalita hodnocení je v českých školách neuspokojivá a že je potřeba posílit roli formativního hodnocení, tj. zajistit, aby si učitelé osvojili dovednosti, které jim umožní zjistit, jak žáci učivu rozumějí. Tento text si klade za cíl popsat funkční podobu formativního hodnocení ve výuce 2. stupně ZŠ na záměrně vybrané škole a zjistit postoje žáků k této podobě hodnocení. K naplnění tohoto cíle byla zvolena jako výzkumná strategie deskriptivní případová studie. Metodami sběru dat byly zvoleny: analýza způsobů hodnocení školy v příslušných dokumentech, přímé pozorování školy, žáků a učitelky při výuce, hloubkový individuální rozhovor s učitelkou, rozhovory v ohniskových skupinách s devíti žáky pozorované třídy, hloubkový individuální rozhovor s mentorkou dané školy a analýza učitelských a žákovských dokumentů. Z výsledků je zřejmé, že přístup k formativnímu hodnocení na této škole ovlivnil pětiletý projekt, jehož cílem bylo zajistit, aby se v každé vyučovací hodině každé dítě učilo a dosahovalo maxima svého rozvoje, a mentorka poskytnutá škole. Silná stránka sledované učitelky byla potom v komunikaci s žáky, ve stanovování kritérií hodnocení s indikátory, v podávání zpětné vazby popisným jazykem, propracovaný systém sebehodnocení žáků a využívání vrstevnického hodnocení. Žáci zapojení do výzkumu byli motivováni v učení, nebáli se komunikovat, vyjadřovat své názory a poskytovat si zpětnou vazbu navzájem. Škola by tak mohla být příkladem dobré praxe pro implementaci formativního hodnocení v našem školském systému.Klíčová slova: formativní hodnocení, případová studie, zpětná vazba, mentoring, konstruktivismus, ISCED 2.